Článek
Faktor Ewerton
Popravdě, víc jsme se těšil, co vše budu moci napsat o Viktorii. Přiznám se, že tým ze západu Čech je moje srdcová záležitost již od doby, kdy nosila okřídlený šíp na dresech. Jenže, co psát? Plzeň se těžce rozjížděla již v sobotním zápasu a ani dnes to nebylo ono. Ano, hned v první minutě po chybě ostravské obrany pálil do břevna dlouhán Chorý. V tu chvilku to stadionem jen zašumělo. Já si v duchu snil o tom, zda Baník dostane tak tři, nebo víc gólů. Zvláště poté, co i méně všímavému diváku v Budějovicích neuniklo, že nejenže Baník nafasoval od Budějovic potupnou trojku. Ale že hráči mají krom ocelového srdce i těžké nohy. Prostě jim to neběhalo.
Trenér Hapal, na rozdíl od svého plzeňského kolegy, udělal v sestavě pouze jednu změnu, kdy do základní jedenáctky zařadil navrátilce Ewertona. Co to ale udělalo s týmem, kdy po této plzeňské tutovce začal Baník soupeře přehrávat, sbírat odražené míče, dostat se postupným útokem, či právě nádhernými pasy hbitého Brazilce, když ne do šancí, tak alespoň do pološancí. Důkazem této proměny byla situace z 26. minuty, kdy Klíma přesprintoval jinak rychlonohého Dweha a rezultovala z toho velmi zajímavá šance ostravských.
Nicméně i přes převahu Baníku to bylo ve 30. minutě na přímé střely na branku stále 0:0. Změna přišla až chvíli poté. Šulc po skvostné přihrávce Kalvacha měl na noze tutovku, brankář Letáček se ovšem vyznamenal. Abych Plzeňákům nekřivdil, přišlo ještě několik dalších minišancí Chorého, který svou váhu a výšku umí v soubojích s protihráči prodat.
Ve zbytku poločasu se ještě několikrát zopakoval závar v pokutovém území Viktorie. Té se první půle opravdu moc nevyvedla, byť se v posledních patnácti minutách trochu zvedla a v náznacích zlepšení sem tam Baník pozlobila. Například ale to, že za Plzeň hraje jinak výborný Erik Jirka, případně Traoré, tak to jsem si musel v poločasové přestávce zkontrolovat na soupisce.
Šok v samém závěru
O pauze jsem se uklidňoval, že góly ve vzájemných zápasech padají. Že to nemůže skončit 0:0. Menší uklidnění mi přinášel fakt, že v posledních pěti střetnutích vždy vyhrál domácí tým. Pokud však někdo čekal, že z kabiny Plzeňáků zavane vítr, který po pauze Baník sfoukne, musel být z druhé půle ještě více zklamán. Baník byl minimálně v začátku druhé půle lepším týmem.
Trenér Koubek na tento vývoj reagoval už v 56. minutě dvojím střádáním, které znamenal konec pro mnou zmíněné „neviditelné“. Na hřiště vyběhl Mosquera, který měl na hrotu doplňovat Chorého, a Červ, který měl rozhýbat hru pod útočníky.
To se to povedlo, byť jen na několik málo minut. Plzeň zvýšila aktivitu, a vypracovala si několik šancí. Poločas plynul, hra se opticky vyrovnala, góly však nikde. Už jsem se začal smiřovat, že míříme k bezbrankové plichtě. Čas utkání vypršel, a v nastavení přišel šok. Střílený centr Cadua z 92. minuty, který měl pravděpodobně najít Tomáše Chorého, nakonec bez teče zapadl na zadní tyč. Chorý má přesto na gólu lví podíl. Svým pohybem dokonale zmátl Letáčka, který pak již nestihl reagovat. Překvapení to bylo pro všechny. Dovolím si tvrdit, že nejen pro hráče a fandy na stadionu, ale pro všechny, kdo tento moment pozoroval.
Co se povedlo?
Pokud dnes Plzeň měla jasný úkol, ještě více setřást Slovácko, tak to se povedlo. Ale Plzeň nezáří, a s takovým fotbalem se v Konferenční lize nemůže presentovat. Baník dnes sice hrál pohledný, a asi i nebezpečnější fotbal. Co je to ale platné, když znovu prohrál. Zda se pozice trenéra Hapala řeší v kancelářích Baníku netuším, ale mezi fandy již nějakou dobu probublává slyšitelné: Hapal ven!
