Článek
Tomuto problému se věnuji opakovaně a bohužel vždy zjistím, že články, týkající se našeho zdravotnictví, čtenáře zajímají mnohem méně, než skandály celebrit. Pokud ovšem nějaká slavná osobnost skončí v nemocnici, jako nyní například herečka Regina Rázlová, hltají je v obrovském počtu.
Žebříčkům čtenosti tak bohužel nevévodí mnohem podstatnější informace o tom, že lékařská péče začíná být u nás pro mnoho lidí nedostupná, nemají praktického lékaře, ani zubaře, termíny operací jsou příliš dlouhé, nedostanou se k drahým lékům, apod. A už vůbec zřejmě většinu Čechů netrápí, co je může potkat, pokud mají nějaké zdravotní potíže a ocitnou se v nemocnici.
Jak v minulém století
Nedávno jsem zavezla maminku do nemocnice na kontrolu po operaci a nemohla jsem opět uvěřit tomu, co nás tam společně čekalo. V době další vlny covidu čekaly na dlouhé chodbě, která mimochodem vypadala jako z minulého století, desítky pacientů, mnozí z nich celé hodiny, ve společnosti zjevně nachlazených, hlasitě kašlajících lidí. Naštěstí jsme s sebou měly roušky, byly jsme však v přelidněné čekárně jediné. Žádná proticovidová či protichřipková opatření jsme nikde nezaregistrovaly, ostatně nikdo je překvapivě nevyžadoval.
Neklepat a čekat!
Naprosto neuvěřitelné je, že se v dnešní on-line době v mnoha zařízeních stále nelze dopředu objednat na vyšetření. Platí to hlavně o ambulancích, pohotovostech nebo při odběru krve, kdy je často nutné čekat neúnosně dlouhou dobu s rizikem nákazy. Já s maminkou jsme musely obětovat téměř dvě hodiny, až přijdeme na řadu, v obou případech na úkor našich pracovních povinností. Jako by čas pacientů, neměl žádnou cenu. Když se fronta „nehýbala“ a v ordinaci nebyl patrný žádný pohyb, dovolila jsem si zaklepat na dveře, zda je vůbec někdo uvnitř. Nikdo se neozýval, tak jsem to zkusila znovu, hlasitěji. Po krátké době otevřela dveře lékařka, které mi vyčinila, co si to dovoluji, že musím čekat, až vyjde sestra. Ta ovšem, jak jsem posléze zjistila, v ordinaci vůbec nebyla.
Mimochodem, na arogantní přístup lékařů a jejich neosobní přístup jsem v poslední době narazila dost často. Zásadně se liší od chování těch, co působí v soukromých zařízeních.
Nepopulární debata
Před časem jsem se věnovala neblahému faktu, že Češi tvrdě doplácí na populismus politiků, kteří nemají odvahu schválit zákony, umožňující, aby si mohli připlácet za nadstandardní péči, ačkoliv to ve svém důsledku může pomoci všem, i sociálně slabším občanům, protože se díky tomu dostane do zdravotnictví více peněz.
O to více je potěšující, že se u nás najdou lékaři, kteří se nebojí říkat, co si myslí. Patří k nim dokonce i ředitel státní Všeobecné fakultní nemocnice v Praze David Feltl, který otevřeně podporuje možnost připlácet si a pustit na trh konkurenci. Dobře si přitom uvědomuje, že debata na toto téma je extrémně politicky nepopulární, ale je přesvědčený, „že nás stejně doběhne“.
Ať si pacient zvolí sám
Podle něj by proto měli mít politici odvahu dělat věci, které jsou sice nepopulární, ale správné. Sám by například znovu zavedl poplatek za pobyt v nemocnici, který ČSSD před volbami v roce 2008 zrušila, byť šlo o pouhých 30 korun. „Já jako pacient pak do nemocnice vstupuji s ekonomickou motivací. Já za ten pobyt platím, byť třeba málo, ale tím vytvářím větší tlak, aby ty služby za něco stály. Tlačím na to, abych šel včas domů, abych nezůstával v nemocnici zbytečně. Tohle vám systém zefektní samospádem. Když si za to jako zákazník platím, přímo vyvíjím tlak na kvalitu a rozsah těch služeb,“ prohlásil David Fetl v rozhovoru pro Idnes.cz., nazvaném „Ať si pacient sám zvolí péči.“
Zuzi Bémová
Zdroj: autorka,
