Drzost v českých nemocnicích nemá meze. Pacienti volají po možnosti nadstandardní péče

V poslední době se objevují diskuse o tom, zda by si pacienti mohli ve zdravotnictví připlatit za nadstandardní péči a servis. Já jsem pro všema deseti! Tento přístup by umožnil pacientům zajistit si kvalitnější služby a rychlejší přístup k lékařům a zřejmě by se dalo očekávat i slušné zacházení v nemocnicích, které je v současnosti naprosto otřesné. Je smutné, že zatímco skandály celebrit a události kolem známých osobností, přitahují masovou pozornost, ale důležitá témata týkající se českého zdravotnictví a jeho dostupnosti zůstávají v pozadí a nikdo se jim pořádně nevěnuje.

Dlouhé čekací doby, nedostatek praktických lékařů, omezený přístup ke specialistům a obtížně dostupné a drahé léky. To jsou jen některé z výzev, s nimiž se čeští pacienti dnes potýkají. Mnoho z nich je navíc třeba bez praktického lékaře či zubaře, a pokud potřebují složitější operaci, čekají měsíce, ne-li roky. Toto se stává stále naléhavějším problémem, přestože lidé si to často uvědomí až ve chvíli, kdy se to začne týkat jich osobně.

Mě nejvíce vytáčí naprosto neosobní přístup personálu a nulová péče o pohodlí pacienta. V čekárnách plných pacientů, kde člověk často čeká i hodiny ve společnosti nemocných, si člověk připadá jako v jiném století. Jak je možné, že v době, kdy technologie umožňují snadné objednávání online, stále není možné se na mnoha místech objednat dopředu online na určitou hodinu a pokud tato možnost je, tak stejně není na objednaný čas brán zřetel a člověk se dlouhému čekání zkrátka nevyhne.

Nejeden politik se před volbami „bil v hruď“, jak změní poměry v českém zdravotnictví, ale skutek utek. České zdravotnictví by mohlo být o tolik efektivnější, kdyby se politici nebáli zaujmout nepopulární postoje a umožnili lidem připlatit si za nadstandardní péči. Tento krok by usnadnil život nejen těm, kteří si mohou dovolit za lepší péči připlatit, ale také sociálně slabším, protože by se dostalo více peněz do systému. V některých evropských zemích již takový model funguje a umožňuje tak lékařům nabízet širokou škálu služeb podle preferencí pacienta.

Model, ve kterém pacient platí za některé nadstandardní služby, má potenciál zlepšit nejen kvalitu poskytované péče, ale i celkovou organizaci nemocnic. Pokud by pacient měl možnost připlatit si třeba za lepší pokoj či komfortní služby, vnesl by zároveň do systému tlak na zlepšení služeb a péče. Tento přístup, by mimo jiné mohl vést ke snížení zbytečně dlouhých hospitalizací a zefektivnění fungování nemocnic. Osobně jsem velkým zastáncem možnosti si za nadstandard připlatit. Pokud dnes řeším zdravotní problémy, mířím rovnou do soukromého sektoru. Zde si zaměstnanci dobře uvědomují, že pacient je zároveň klient, a chovají se podle toho. Jsem zvyklá na to, že se mi lékař představí, pozdravíme se podáním ruky, a o diagnóze spolu diskutujeme a zodpovídá mi všechny otázky, které mám, a v případě léků zohledňuje moje přání, pokud je to samozřejmě možné. Je to naprosto nesrovnatelné například s jednou mou obvodní lékařkou, ke které jsem se přihlásila po odchodu od dětské. Byla to noční můra. Bez jediné otázky si vyslechla, co mi je, pak mlčky psala do karty a nakonec mi mlčky podala recept. Na to, co mi teda je, jsem se musela složitě doptávat a často jsem se ani nedočkala konkrétní odpovědi. V osmnácti je člověk nezkušený, ale i tak mi brzy došlo, že tohle je „velké špatné“, a tak jsem se rychle procpala k nejlepšímu obvoďákovi v okrese. Dalo to zabrat, ale nakonec jsem k němu propašovala celou rodinu a nemůžeme si ho vynachválit.