Článek
Nemohu se přitom zbavit určitého podezření, že články na toto téma vznikají především proto, že jsou z nějakého nepochopitelného důvodu hodně čtené. Navzdory tomu, že se mohou dotýkat důstojnosti celé řady lidí, kteří mají nárok na penzi, nebo ji už pobírají. Z osobní zkušenosti vím, jak některým z nich vadí. Když jsem své mamince nadšeně posílala odkaz na tento web a lákala ji na zajímavé články, dosti naštvaně mi odpověděla, že ji nezajímají články o důchodcích. Trochu mě tím zaskočila, ale jen do okamžiku, kdy jsem zjistila, kolik jich tam je. Při pročítání titulků jsem pochopila, proč není zrovna nadšená.
Starobní důchodci?
Při té příležitosti se mi dokonce přiznala se, že se hodlá obrátit na některé instituce a politiky s výzvou, aby stát přestal lidem, kteří mají zasloužený nárok na penzi, posílat peníze s označením „starobní důchod“. Moje maminka sice již penzi dostává, ale vzhledem k tomu, že ji má (jako mnoho Čechů) průměrnou, zdaleka jí nestačí. V dnešní době pokryje tak akorát výdaje spojené s bydlením. Nadále proto pracuje a má dokonce tři úvazky. Uvědomuje si, že její možnost ještě pracovat, nemusí trvat dlouho, a tak si svoji penzi ukládá na horší časy. Mimochodem, svým věkem ještě ani nepatří do kategorie seniorů a vypadá tak mladistvě, že se jí na úřadech neptají, jestli už je v penzi, ale jaké má zaměstnání. Naprosto proto chápu, že ji přesun do kategorie „starobní důchod“ tak moc vytáčí. „Až budu v nějakém „starobinci“, tak to unesu. Ale teď si to rozhodně nenechám líbit,“ oznámila mi. Musela jsem jí dát zapravdu. Stát vůbec nerozlišuje propastný rozdíl mezi lidmi, kterým je šedesát a stále pracují, nebo osmdesát a už nemohou dělat nic jiného než odpočívat na penzi.
Penzisté s respektem
Pozeptala jsem se také ostatních známých, co už mají na penzi nárok, jestli považují slovo „důchod“ za přiměřené jejich postavení a věku. Někteří ano, někteří ne, avšak téměř všichni se shodli, v jakém často dehonestujícím kontextu se o důchodcích v naší zemi hovoří a píše. Naši báječnou sousedku zase nejvíce vytáčí, když jeden politik, kterého nemůže ani cítit, používá výraz „naši důchodci“. „My žádní jeho důchodci nejsme a nepřejeme si, aby mluvil za nás za všechny,“ rozčílila se. Vyprávěla mi, že v její rodině se vždy používal výraz „penzista“ a tak to pro ni prý zůstane. Mimochodem, za první republiky se těšili penzisté velké úctě a respektu a nikoliv jízlivému posměchu jak tomu bývá dnes.
Věk není rozhodující
V naší zemi dnes tvoří penzisté deset procent všech zaměstnanců a jejich počet se za poslední dobu zdvojnásobil. Mnozí, jako moje maminka, stále platí daně a pojistné a přispívají tak paradoxně třeba na sociální dávky pro mladé rodiny či studenty. Je nejvyšší čas, aby si to stát i veřejnost uvědomili. Naprosto sdílím názor ředitele organizace Elpida, že věk by neměl určovat, jak k někomu přistupovat. „Tím, že odejdeme do důchodu se přece nestáváme nějakou speciální kategorií,“ říká Jiří Hrabě.
Zuzi Bémová
