Fajn pokec a foto s ministrem Klempířem se změnil v hon na Čestmíra Strakatého. Komu podcaster vadí?

Fotografovat se s ministrem kultury začíná být u nás velmi dobrodružná disciplína. Poté, co byl Oto Klempíř vypískán ve Strážnici a následně se kvůli obavám z reakcí veřejnosti neobjevil ani na zahájení filmového festivalu v Karlových Varech, se zdá, že každý, kdo se v jeho blízkosti objeví nebo je s ním byť jen vyfocen (nechtíc), riskuje veřejné pranýřování a vlnu útoků na sociálních sítích.

Tuto nemilou zkušenost právě udělal můj oblíbený podcaster, kterého sleduji již velmi dlouho. Čestmír Strakatý se o víkendu ocitl pod palbou kritiky poté, co s ním na sociální síti X zveřejnil fotografii právě ministr kultury Oto Klempíř. Na snímku sdíleném ministrem se totiž Strakatý usmívá přímo po jeho boku, což v kombinaci s doprovodným textem mohlo vyvolat dojem blízkého osobního či přátelského vztahu mezi oběma muži.

Klempíř navíc fotografii zveřejnil s komentářem: „Po delší době opět s mým oblíbeným podcasterem, a to ve Varech. Díky za fajn pokec, Čestmíre!“ Později se však ukázalo, že nešlo o společné setkání ve Varech, ale pouze o snímek z videohovoru s ministrovou mluvčí, vytržený z původního kontextu. Po vlně reakcí a kritiky se Klempíř ještě téhož dne na síti X omluvil. „Fotku jsem zveřejnil já, ale nadávky a útoky teď schytáváš ty. A to mě mrzí.“ Dodal k fotce.

Strakatého podcast znám a poslouchám v podstatě od jeho spuštění. Už když dělal rozhovory v Reflexu v pořadu pod názvem Prostor X, jsem ho ráda vyhledávala. Čestmír je totiž v našem mediálním prostoru celkem vzácný úkaz. Nechá lidi, které si pozve, mluvit. A naslouchá jim. A věnuje jim dostatek času na to, abych si jako divák nebo posluchač mohla udělat svůj vlastní názor na osobnost člověka, kterého podcaster zpovídá.

Rozhovory Čestmíra Strakatého přitom většinou beru jako soft interview, čili přátelsky vedené rozhovory zaměřené spíš na osobnost hosta než na konfrontaci anebo na rozbor nějaké situace (například skvělé rozbory války na Ukrajině s odborníkem na mezinárodní vztahy a jaderné zbraně Vlastislavem Břízou). Takto vedených rozhovorů totiž u nás není příliš mnoho. Jsou to navíc rozhovory, které mají celkem dlouhou stopáž, takže se lze o osobě hosta, když pozorně posloucháte a také se na něj a jeho řeč těla pozorně díváte, nakonec dozvědět poměrně hodně.

Proto mě zarazilo, jak ho vnímají někteří lidé. Hojně sdílený názor měl na sítích například Petr Ludwig, což je český podnikatel a také autor bestselleru Konec prokrastinace. Podle něj je Strakatý „symbolem zla“, který je dle jeho slov zákeřný právě tím, že se tváří kultivovaně, neutrálně a vlastně neškodně. Na síti Facebook o Strakatém pak napsal také toto: „Páteř nula. Hodnoty nula.“ Nařkl ho, že vede rozhovory nekriticky, a že pomáhá spoluvytvářet ekosystém lidí, kteří normalizují škodlivé osobnosti politiky, jež jsou nyní u moci. A odvolává se na Čapkovu Válku s mloky. Zároveň ale v textech přiznává, že Strakatého rozhovory nesleduje.

My, kteří tohoto tvůrce ovšem sledujeme a předplácíme si ho (a je nás na Herohero více jak 11 tisíc posluchačů a diváků), už jeho styl dobře známe a předpokládáme, že nepůjde o silně konfrontační interview. A i právě proto tyto rozhovory konzumujeme. Na ty ostatní máme v mediálním prostoru přece jiné moderátory a pořady.

Na Čestmírově podcastu za sebe oceňuji právě to, že si sem zve lidi s naprosto odlišným povoláním a odlišnými názory, a že se jim snaží udělat bezpečné prostředí, ve kterém se mu co nejvíc otevřou. Rozhovory vede jak s umělci, tak s lékaři, lidmi z byznysu, s novináři, politiky současnými i minulými, s vědci, novináři a tak dále. A silná konfrontace se v těchto rozhovorech opravdu příliš nevidí. Což je ale právě osvěžující. Není totiž nad to si od neustálého mediálního štěkání, překřikování, rozhazování rukama, koulení očima a nadávání oponentům trochu odpočinout.

A navíc nechci, aby mi kdokoliv říkal, co je pro mne dobré a co už je zlo. Chci si udělat vlastní názor a obrázek sama. A to, že dostane ministr kultury prostor i v přátelsky vedeném a laděném rozhovoru, mi naprosto nevadí. Naopak. Očekávám celkem logicky, že se spíš než v ostře vedeném hard talku ministr Klempíř více rozpovídá právě zde. V bezpečném prostoru podcastu Čestmíra Strakatého.

Jsem proto na chystaný rozhovor s Otou Klempířem velmi zvědavá a ráda si ho poslechnu. Jasně, že se mi jeho ministerské kroky nelíbí, Motoristů mám (jak se říká) plné zuby a Klempířova snaha vyhovět premiéru Babišovi v jeho snaze okleštit nezávislost veřejnoprávních médií mě přímo vytáčí. Ale zajímá mě zároveň, co si ministr kultury myslí, jak svoji roli okomentuje, jak ji podle svého názoru zvládá, co na to jeho okolí doma atd.

Těším se, že ho Čestmír nechá mluvit, a že se tak třeba dozvím jeho pohnutky, proč se tak nyní chová, co s ním udělala ta extrémně negativní odezva ve Strážnici. Určitě dojde i na téma filmového festivalu a jeho neúčasti na zahájení. A nebudu to rozhodně brát jako propagaci jeho osoby. Cožpak když někoho zpovídáte, tak ho zároveň propagujete? Ne, tak to přece není. Nepropagujete ani jeho osobu, ani jeho názory. A ani je nenormalizujete, jak se nám někteří snaží namluvit.

Myslím, že právě naopak. Že je dobré a dokonce nutné vědět názory hlavně a především u podobných lidí, jako je ministr Klempíř. U lidí, u nichž si nejsme vůbec jistí jejich pohnutkami. Za nimiž navíc ve vládní partaji stojí jen malá skupina lidí v čele s narcistní osobou Petrem Macinkou a kde nejde o léty prověřenou politickou stranu, která má své vnitřní očistné procesy a stranické buňky po celé republice. A takové informace mi, doufám, i chystaný rozhovor částečně zprostředkuje.

Zaklikněte si na začátku textu +sledovat a bude vám chodit upozornění na moje nové texty. Děkuji i za finanční podporu tvorby obsahu, kterou můžete jednoduše provádět přes následující box.