Článek
Strakatý točí rozhovory pro placenou platformu Herohero, kam si zve zajímavé hosty. Je typický tím, že je nechává mluvit. I proto se mi Čestmírovy rozhovory moc líbí. Neskáče jim do řeči, a když něco neví, tak to přizná. To samé se mu stalo s hercem Duškem. Nechal ho mluvit. A občas nevěděl, tak se zeptal. No a občas nevěděl, o čem herec mluví. I to se stane.
Celý rozhovor s Jaroslavem Duškem jsem viděla ještě dřív, než se z minutového sestřihu malé části rozhovoru o rakovině stal virál. (Herohero si platím.) Byla jsem z rozhovoru nadšená. Dušek tam mluví košatě o všem možném. Dušek je totiž Pan herec. A to jsem já (jako divačka) měla i celou dobu na mysli. Vždyť on takto filozofuje i při svých improvizacích na jevišti. Je to pro něj přirozené, jako když dýchá. V rozhovoru mluví o filmu (točilo se to ve Varech), rozebírá Indiány, co je percepční bod, jaké byl dítě, jak lze verifikovat realitu, mluví o covidu a jak se nehodlal chránit rouškou a očkováním.
V 55. minutě Dušek začne mluvit o rakovině. Prokládá to hovorem o snech, o zdraví, znovu o covidu, o doktoru Beranovi, Pirkovi, o demokracii, bankách. Povídá, povídá. Jiskří. Je nadšený, hravý, kulí oči, máchá rukama, prostě tak, jako vždy, když hraje. Hraje, je to přece herec. V 61. minutě znovu narazí na rakovinu. Dušek rozhodně nepopírá lékařské řešení nemoci. Nepopírá chemoterapii, operaci. Co pak vzbudilo nejvíc emocí bylo, že hovořil o tom, že si za rakovinu lidé mohou sami. O kontroverzní věci mluví asi minutu z celkem 74 minut dlouhého rozhovoru. Je to jeho názor. Názor herce! Dušek není lékař. Trochu se mi ten názor sice nelíbí, ale rozhovor se zájmem doposlouchám do konce. Je prostě výborný.
Jak je možné, že se najednou z minutového názoru herce o příčině rakoviny stane virál a to až takový, že se k němu vyjadřuje ministr zdravotnictví? To je podle mě to nejzajímavější na celé této mediální události. Ano, tým Čestmíra Strakatého asi usoudil, že rakovina bude přesně ta část rozhovoru, na kterou naláká další předplatitele. To se mu také podařilo. Přibylo mnoho stovek dalších předplatitelů jeho Herohero, a to jen v posledních pár dnech. Na rozhovoru určitě novinář vydělal.
No ale v moderní zasíťované době se prostřednictvím sítí vyjadřuje skoro každý ke všemu. Máme tu mnoho platforem, magazínů, rozhovorů. Třeba jako já teď. Vyjadřuji se k rozhovoru. Ale mnoho lidí vůbec nerozlišuje, kdo to říká. Ale to je jejich problém, ne? Herec mluví o rakovině. No a co? Někdo zase mluví o tom, že je země placatá. Takovými bláboly jsme obklopeni stále. Každý rok se za nějaký pseudovědecký blábol dává Bludný balvan skupinou vědců Sysifos, a to tyto oceněné bláboly většinou uveřejňují vědci. Tady se ale jedná o herce.
Vzpomeňme si na dobu covidovou. Kdo všechno se vyjadřoval k tomu, co se má nebo nemá dělat. Novináři se ptali Báry Basikové, Janka Ledeckého, Lucie Bílé, mezi katastrofiky zvané často do studia patřil i můj učitel z přírodovědecké fakulty Jaroslav Flégr (i ten kdysi dostal IgNobelovku, čili něco jako Bludný balvan). Někdo covid označoval za kampaň, někdo za chřipku, někdo už viděl konec světa. A herec Dušek teď promluvil nelékařsky o rakovině.
Naší společnosti by velmi prospělo, kdyby konečně začala rozlišovat kdo říká co. Jestli o rakovině mluví lékařská kapacita ověšená tituly, která své výroky podkládá studiemi a ne herec, který má své výroky podložené vlastní zkušeností z rodiny a pár rozhovory s nemocnými.
Můj vztah k panu Duškovi se vůbec nemění. Mám ho jako herce stále ráda i s jeho ezohovory. A ostatním doporučuji brát to vše s rezervou stejně jako já. Myslím, že je to zdravé. A Čestmírovy rozhovory budu také sledovat dál. I když občas nebude vědět, o čem je řeč.
