Článek
Díl Brácha byl už konečně o vztazích. Plytká detektivka z prvního dílu se naštěstí proměnila v něco jiného a konečně jsem u nového seriálu ČT z pera dua Feřtek - Podzimek po dvaceti minutách neusínala. Nicméně úplně nadšená jsem z něj opět nebyla a párkrát jsem si říkala, proč musí nutně autoři řešit několik věci naráz, z nichž některé jsou opět přitažené za vlasy a dost nepravděpodobné .
Proč se autoři nedrželi jednoho tématu?
Díl nazvaný Brácha se týkal psychických problémů mladé dívky, která se cítila být spíše chlapcem a měla z toho neurologické potíže. Hlavní zápletka sama o sobě by byla tudíž už tak velmi atraktivní a určitě by vystačila na celý jeden díl. Ale opět, stejně jako v prvním díle, se o hlavní problematice dozvíme velmi málo. Určitě by diváka podle mne více zajímalo, co se v takovém dospívajícím odehrává, jaké má pocity, jak a s kým o nich mluví (zde to měl být bratr, ale rozhovor s ním tu chyběl) a co přesně takové dítě pak čeká. (Minule to byl zase díl o problému s drogami u mladistvých. Ten však místo vlastní problematiky řešil detektivní zápletku , kde policie tragikomicky číhala na cyklisty.)
V tomto díle ale autoři (omlouvám se za to slovo) splácali několik témat do kupy. Jednak tu byl zcela nepochopitelně řešen přesun této dívky do školy, která byla zřízena podle paragrafu 16. To prostě autorům nevěřím. Školy či třídy podle paragrafu 16 jsou pro děti se závažnými poruchami učení, kde ale většinou tyto děti mají více problémů, více různých vad nebo například kombinaci s autismem (učila jsem v takových). Dostat dítě do takové školy či třídy ale není určitě tak jednoduché, jak bylo popsáno v tomto díle. Že má dítě potíže s docházkou a má 2. stupeň podpory určitě není důvod, aby bylo přeřazováno do takového zařízení. Tohle mi přišlo velmi přitažené za vlasy.
Falšování dokumentů z PPP? To jako fakt?
Další věc, kterou jsem prostě jako člověk z praxe nepřekousla, bylo jakési údajné falšování dokumentů z pedagogicko-psychologické poradny. Docela by mne zajímalo, jestli o tom autoři někdy v životě slyšeli nebo dokonce znají takový případ, protože já jsem ve školství 20 let a v životě jsem o ničem takovém nikdy neslyšela. Tady je tedy podezírám, že si prostě tuto zápletku vymysleli. Proč? Kvůli většímu napětí?
Je mi úplně jasné, že jde pouze o film a autoři mohou mít jakousi uměleckou licenci a vím, že kdykoliv jde seriál například z nemocničního prostředí, že se tomu lékaři kolem mne jen smějí a neberou takové filmy a seriály vážně. Ale protože tento seriál se tváří jako něco, co má být zároveň edukativní pro rodiče a veřejnost a jsou na to navázané další podpůrné matriály, které ČT inzeruje v čase před i po seriálu, asi by díly mohly aspoň trochu odpovídat realitě a autoři by si neměli úplně vymýšlet. Ale třeba jim křivdím…
Výchovná poradkyně školy není sexuolog ani psychiatr
Přitažené za vlasy podle mne bylo také jednání hlavní ženské hrdinky dílu, což je adiktoložka Hana Velková (Aňa Geislerová) s výchovnou poradkyní školy, které Hana vyčítá, že když nepomohou dívce s tranzicí rodiče, že by jí se situací asi měla pomoci ona coby výchovná poradkyně. Máme tu typický příklad toho, co si lidé z venku mimo školství představují, že má nebo může škola řešit a dělat. Na jednu stranu tu tedy máme laickou veřejnost, která o škole tvrdí, že má děti jen učit a za výchovu zodpovídají rodiče a na druhou stranu tu máme extrém podobný tomuto, kdy by snad měl podle autorů výchovný poradce pomáhat dítěti s tak komplikovaným problémem.
Nejsem rozhodně expert na tak složitou problematiku, i když sama jsem jako třídní už pár dětí, které se praly se svojí identitou, zažila, ale rozhodně nemůže nikdo očekávat od výchovného poradce školy, že by toto řešil. To je věc pro sexuology, psychology, a to i co se týká práce s celou rodinou. Tedy i s realitu popírajícím otcem. Angličtinářka, která ke své základní profesi dělá výchovné poradenství, nemůže v žádném případě přeci řešit takto složitý medicínský případ a nikdo to od ní nemůže ani očekávat.
Autorům se podařila uvařit pěkná bramboračka
Prostě se mi zdá, že autoři se snaží několik problémů několika dětí nacpat do 60 minut a místo rozebrání jedné věci pořádně v seriálu vaří bramboračku. Sice se ji snažili okořenit, ale podle mne ji dost přesolili a přepepřili. A za mne tématu tedy moc neprospěli.
Nicméně tentokrát se v tomto díle aspoň většinu času konečně hovořilo o dětech, dostali jsme se (aspoň pár záběry) do školy, školního prostředí, vidíme rozhovory různých aktérů o psychických problémech dospívajících a už tedy konečně nejde o další plytký díl čehosi s kriminální zápletkou, kterému bych minule dala tak 3 z 10.
Tomuto dílu tedy dávám 4,5 z 10 a na příští díl se těším, protože obsahuje velmi zajímavé téma. A tím je politický názor učitele a kam až sahá svoboda jeho vyjadřování ve škole. A je mi tedy jasné, že se autoři nechali inspirovat známým případem učitelky Martiny Bednářové, která stanula před soudem kvůli popírání ruských válečných zločinů na Ukrajině, o nichž hovořila ve škole před dětmi.
Třetí díl by tedy příští neděli mohl mít i slušnou diváckou sledovanost, protože jednak byl případ učitelky mediálně hodně propíraný a druhak na TV Nova posledním dílem skončil skvělý krimiseriál Metoda Markovič: Hojer a nahradí ho už 4 roky stará minisérie Případ Roubal.
Základní údaje:
Seriál: Ratolesti, 2. díl, 10 dílů
Režie: Michal Blaško
Scénář: Tomáš Feřtek a Matěj Podzimek
Česká televize, vysílání na ČT 1: neděle od 20.10 hodin
Pokud chcete dostávat přednostně upozornění na moje nové texty, zaklikněte si +sledovat na začátku článku.
Píšu hlavně o školství a občas také o médiích.
