Článek
Film Dream Team volně inspirovaný velkým podvodem na paralympiádě v Sydney 2000 byl v těchto dnech uveden na platformu Netflix a stal se hned českým hitem. Ve filmu, který byl teprve nedávno uveden do kin, si zahrál Martin Hofman, Jakub Prachař, Sara Sandeva a scénář k filmu napsal Petr Kolečko. Hvězdou snímku je herec s Downovým syndromem Martin Polišenský.
Film je dojemným příběhem otce a postiženého syna, kterého chtěl tatínek dostat za každou cenu na paralympiádu a udělal pro to opravdu všechno. Ve skutečnosti to však celé bylo jinak. Šlo o promyšlený podvod španělské sportovní federace získat medaile a sponzory. Hlavní strůjce podvodu však před pár lety začal tvrdit, že byla tehdejší obvinění nepodložená.
Hlavním strůjcem podvodu měl být Fernando Martin Vicente, který to ovšem po 20 letech začal popírat
Hlavní strůjce celého podvodu na paralympiádě v Sydney v roce 2000 byl Fernando Martin Vicente. Což byl šéf tehdejší španělské federace pro sportovce a mentálně postižené. Příběh španělského basketbalového týmu z paralympiády dodnes patří mezi největší podvody v historii sportu.
Tým tehdy získal zlatou medaili v kategorii pro sportovce s mentálním postižením. Krátce poté ale vyšlo najevo šokující zjištění – pouze dva z dvanácti hráčů skutečně splňovali podmínky (tedy že měli IQ pod 75 bodů). Tento skandál měl devastující dopad. Paralympijské hry v letech 2004 a 2008 zcela vyloučily sportovce s mentálním postižením, což zničilo kariéry tisíců lidí po celém světě.
Vicente v roce 2013 přijal za podvod odpovědnost, zaplatil pokutu 5 400 eur a tím byly staženy obžaloby proti dalším 18 lidem včetně samotných hráčů. Podle BBC, která o něm v roce 2021 přinesla další informace, však začal tvrdit, že je nevinný. Ve svém prvním veřejném vyjádření od soudu pro BBC řekl, že o ničem nevěděl a obvinění označuje za „absurdní a nepodložená“.
S tím ale zásadně tehdy nesouhlasil Miguel Sagarra, který vedl vyšetřování: „Je naprosto nemožné, aby se něco takového stalo bez jeho vědomí.“ Podle něj soud jasně uvedl, že vše probíhalo na Vicenteho pokyn.
Medaili vraceli i skutečně postižení
Jedním z nejvíce zasažených byl kapitán týmu Ramón Torres – jeden z mála skutečně postižených hráčů. I on musel vrátit medaili. „Samozřejmě že o tom věděl. Měl by se omluvit,“ říká Torres. (Výpověď Torrese pro BBC máte na videu na konci článku ZDE )
Mimo jiné zrovna před pár týdny dokument o skutečném příběhu Ramóna Torrese o dramatické cestě ke zlatu s názvem Ukradené zlato vyhrál v kategorii Nejlepší sportovní dokument na festivalu Banff Rockie v Kanadě. (Na snímku z Instagramu vidíte Ramóna Torrese jak vypadá tento bývalý basketbalista dnes.)
A jaký byl tedy motiv? Podle Sagarry šlo o snahu zvýšit prestiž španělského sportu pro osoby s mentálním postižením – a zároveň posílit vlastní moc. Vicente byl dlouhodobě vnímán jako průkopník tohoto sportu. Paradoxně právě jeho úspěchy mohly pomoci vytvořit prostředí, kde nikdo nepředpokládal podvod takového rozsahu.
Podvod odhalil infiltrovaný novinář - zručný basketbalista a čtenáři jednoho deníku
Celý podvod odhalil jeden z členů týmu Carlos Ribagorda, který byl ve skutečnosti investigativní novinář. Do týmu se infiltroval, aby dokázal, jak snadné je systém oklamat. V té době byl Ribagorda šestadvacetiletým žurnalistou pracujícím pro časopis Capital. Byl to zručný basketbalista, což mu umožnilo do týmu snadno zapadnout, aniž by kdokoli zpochybňoval jeho sportovní kvality.
Ribagorda se do španělského paralympijského basketbalového týmu infiltroval již dva roky před samotnou olympiádou v Sydney. Při svém prvním tréninku v Madridu byl „testován“ pouze tím, že musel udělat šest kliků, načež mu změřili krevní tlak. To bylo vše. Žádné psychologické testy ani ověřování IQ (které mělo být pod 75 body) neproběhlo. Novinář zjistil, že federace (FEDDI) záměrně verbovala zdravé sportovce, aby zvýšila šance na medaile, a tím i na vyšší státní dotace a sponzorské dary.
Skandál pomohli nechtěně odhalit i čtenáři španělského deníku Marca. Po zveřejnění vítězné fotografie týmu začali redakci kontaktovat lidé, kteří hráče poznávali ze sousedství nebo z běžných soutěží a věděli, že žádné postižení nemají. Jeho i jejich svědectví vedlo k tomu, že Španělsko muselo medaile vrátit.
Mentálně postižení sportovci jsou zpět od roku 2012
Mentálně postižení sportovci se mohli na paralympiádu vrátit až v roce 2012, a to za přísných podmínek. Nastalo testování a ověřování diagnózy. Sportovci musí projít psychotesty a mít IQ pod 75 bodů, musí mít prokazatelný problém v učení, v samostatnosti a komunikaci, což prověřují lékaři a psychologové a vznik postižení musí být před 18 rokem. Navíc se dělají i specifické testy pro sport, jako je délka reakčního času, paměť či rozhodování. Navíc byly těmto paralympionikům po skandálu v Sydney 2000 omezeny disciplíny, ve kterých mohou závodit.
Ale na závěr zpět k českému filmu. Mám tu malou anketu.
Anketa
Pokud chcete dostávat upozornění na moje nové texty, zaklikněte si +sledovat na začátku článku.
