Od miminka po stáří: Jak se během života mění náš spánek

Když se narodí miminko, jednou z prvních věcí, které začnou rodiče řešit, je spánek.

Kolik hodin má spát?

Proč se pořád budí?

Proč nespí v noci?

A kdy už konečně začne spát celou noc?

Jenže pak člověk zjistí jednu zajímavou věc.

Spánek se totiž během života mění pořád. Nejvýraznější změny přicházejí v prvních měsících a letech, kdy postupně dozrává nervová soustava a vyvíjí se také biologický rytmus dítěte.

Takže jak vlastně vypadá náš spánek od narození až do stáří?

Miminko: Prospí většinu dne

Novorozenec může prospat klidně 14 až 17 hodin za den. U miminek od čtyř do dvanácti měsíců se doporučuje přibližně 12 až 16 hodin včetně denního spánku.

Což zní nádherně.

Jenže ono těch 14 až 17 hodin samozřejmě nemusí znamenat, že vám dopřeje 14 až 17 hodin klidu.

Miminko si svůj spánek rozděluje do mnoha kratších úseků během dne i noci. Postupně se jeho spánek začíná více soustředit do noci, ale nějakou dobu trvá, než se vytvoří pravidelnější rytmus.

A tak rodiče mohou strávit poměrně značnou část prvních měsíců svého rodičovství přemýšlením o tom, proč dítě právě spí, proč právě nespí a proč se probudilo přesně ve chvíli, kdy si rodič konečně lehl.

Batole: Spánku ubývá

Jak dítě roste, potřeba spánku postupně klesá.

Batole ve věku jednoho až dvou let potřebuje přibližně 11 až 14 hodin spánku za 24 hodin, včetně denního spánku. Předškolák už se pohybuje zhruba kolem 10 až 13 hodin.

A postupně se mění i poměr mezi denním a nočním spánkem.

Dítě může mít stále jeden denní spánek, až ho jednoho dne jednoduše přestane potřebovat. K tomu obvykle dochází přibližně mezi třetím a pátým rokem, i když každé dítě má vlastní tempo.

Tedy alespoň podle tabulek.

V reálném životě to může vypadat trochu jinak.

Jeden den dítě odpoledne usne během pěti minut.

Druhý den odmítá spát, jako kdyby mu někdo osobně zakázal zavřít oči.

A rodič si začne říkat, jestli už denní spánek skončil, nebo jestli dítě jen momentálně usoudilo, že spánek je ztráta času.

Školní dítě: Spánek pořád ještě není žádný luxus

U dětí školního věku se doporučuje přibližně 9 až 12 hodin spánku denně.

Jenže právě tady začíná být spánek trochu komplikovanější.

Dítě už má školu, úkoly, kroužky a kamarády. Pravděpodobně také tablet, televizi nebo telefon.

A najednou je těch 9 až 12 hodin docela těžké někam vměstnat.

Přitom spánek není jen pauza mezi dvěma dny.

Dostatek spánku souvisí mimo jiné s pozorností, učením, pamětí a celkovým fungováním během dne. Nedostatek spánku u dětí může souviset také s problémy s pozorností a chováním.

Když tedy dítě večer nechce jít spát, může za tím být nejen touha ještě si hrát nebo sledovat obrazovku, ale také to, že má během dne příliš mnoho povinností a podnětů. I když vám samozřejmě bude tvrdit opak.

Puberta: Tělo říká „ještě ne“

A pak přijde puberta.

A s ní jeden z nejzajímavějších spánkových paradoxů.

Teenageři potřebují přibližně 8 až 10 hodin spánku denně.

Jenže jejich biologické hodiny se během dospívání posouvají.

Takže večer nemusí být ospalí tak brzy jako malé děti.

A ráno?

Ráno by klidně pokračovali ve spánku až do oběda.

Což může být pro rodiče poměrně frustrující. Teenager večer často ještě není ospalý, ale ráno se mu vstává velmi těžko, protože jeho biologický rytmus se posunul do pozdějších hodin. Zatímco rodič vidí hlavně pozdní usínání a neochotu vstávat, teenagerovo tělo může mít pocit, že večer ještě není čas spát a ráno ještě není čas vstávat.

A teenager má možná z pohledu svého biologického rytmu vlastně docela dobrý argument.

Dospělost: Teď už bychom měli spát normálně

V dospělosti se doporučená potřeba spánku ustálí.

Dospělí ve věku 18 až 60 let by měli pravidelně spát alespoň sedm hodin za noc. U lidí ve věku 61 až 64 let se doporučuje 7 až 9 hodin a od 65 let 7 až 8 hodin.

Jenže právě v dospělosti se často stane něco zvláštního.

Konečně jsme dost staří na to, abychom si mohli jít lehnout, kdy chceme.

A zároveň máme tolik důvodů, proč to neudělat.

Práce, děti, domácnost. Večer je konečně chvíle klidu. Ještě jeden díl seriálu, ještě uklidit kuchyň, ještě odpovědět na zprávu. A najednou je půlnoc, budík zazvoní v šest a člověk si ráno říká, proč si to zase udělal.

A pak přijde stárnutí

Ve vyšším věku se potřeba spánku zase nijak dramaticky nemění. Lidé ve věku 65 let a více potřebují přibližně 7 až 8 hodin spánku, tedy podobně jako ostatní dospělí.

Mění se ale samotný spánek. Bývá lehčí, častěji se během noci přerušuje a člověk má tendenci chodit spát dříve a také dříve vstávat. Navíc jsou ve vyšším věku častější některé zdravotní potíže nebo léky, které mohou spánek narušovat.

Takže zatímco teenager řeší, jak přežít vstávání v sedm ráno, babička nebo dědeček možná řeší úplně opačný problém:

„Proč jsem vzhůru už ve čtyři?“

A takhle nějak vypadá celý náš spánkový život

Když se na to podíváme zpátky, je vlastně docela zvláštní, jak moc se během života mění vztah ke spánku.

Celý život vlastně řešíme spánek.

Nejdřív nás do něj někdo nutí.

Pak bychom v něm nejraději strávili půl dne.

Potom za něj bojujeme.

A nakonec se možná smíříme s tím, že už prostě nevydržíme spát do deseti.

Zdroje

Při přípravě článku jsem využila nástroj umělé inteligence pro vyhledání, zpracování a stylistickou úpravu podkladů. Faktické údaje jsem ověřovala v uvedených zdrojích.