Belgická královna Astrid zemřela na tajné dovolené. Potkal ji podobný osud jako princeznu Dianu

Belgická královna Astrid, přezdívaná jako sněhová princezna, byla vyzdvihována nejen pro svou krásu, pokoru, ale především velkou oblibu. Její život měl podobně tragický osud jako ten, který potkal princeznu Dianu. Obě ženy byly nádherné, plné mládí a elegance, s nekonečnou láskou ke svým dětem a obětavou pomocí těm, kteří to potřebovali. Obě byly štědré a mírumilovné. Jejich životy však skončily velmi brzy, čímž zasáhly své příznivce, kteří je milovali. Jejich brzký odchod ranil všechny, muže, ženy i děti.

Princezna Astrid byla ze čtyř dětí nejmladší dcerou švédského prince Karla, vévody z Västergötlandu a jeho ženy dánské princezny Ingeborg, která byla dcerou krále Frederika VIII. Na svět přišla 17.listopadu 1905 ve Stockholmu. Mladá Astrid byla vychovávána převážně v dívčích internátních školách, které byly zcela obyčejné, bez velkého přepychu, kde vládl velmi striktní režim a řád. Dívky, které byly v tomto internátu vychovávány, byly po celou dobu vedeny k učenlivosti a skromnosti. Když Astrid opouštěla školu, odcházela jako vzdělaná inteligentní žena. Všichni věřili, že má před sebou krásný a bezstarostný život.

Opak byl však pravdou. V roce 1923 došlo k finančnímu kolapsu jedné z dánských bank, což následně zapříčinilo fakt, že její rodiče ztratili skoro všechny své finance a majetek. Z toho důvodu začala její rodina, ačkoliv byla královská, vést opravdu skromný život, který se mnohdy vymykal i základnímu standardu šlechty. Po ukončení svých studií se princezna Astrid věnovala péči o děti v sirotčinci ve Stockholmu. Děti milovala a snažila se jim dát vše, co mohla. Tato vzdělaná mladá aristokratka, ačkoliv byla chudá a nemajetná, byla ve svých jednadvaceti letech velmi atraktivní. Když se k tomu přidala její krása a šlechtický původ, přitahovala pozornost mnoha evropských monarchů, kteří ji obdivovali a dvořili se jí. Mezi nimi nechyběl ani budoucí britský král Eduard VIII.

Do oka však padla pětadvacetiletému belgickému princi Leopoldovi, se kterým se poprvé potkala na plese, kde se do sebe zamilovali doslova na první pohled. Nádherná princezna Astrid s pohledným princem Leopoldem tvořili opravdu krásný pár. Netrvalo to dlouho a z jejich romantického vztahu vzešla velkolepá svatba. 4. listopadu 1926 princezna Astrid řekla své ano a za manžela si vzala belgického následníka trůnu a pozdějšího krále Leopolda III. Při této královské svatbě se sešla špička aristokracie z různých koutů Evropy. Pro svůj svatební obřad si princezna Astrid vybrala tradiční svatební róbu v odstínu krémové, doplněnou krajkou s dlouhým závojem, zatímco princ Leopold neporušil jeho rodovou tradici a oblékl vojenskou uniformu.

Rodina belgického prince, zejména jeho matka, která byla velmi rodinně a romanticky založená, s nadšením celému světu oznamovala, že jejich sňatek je založen na opravdové lásce a nebyl ovlivněn politickými ani mocenskými zájmy. Veřejnost si všimla vzájemné náklonnosti manželů, která byla patrná i během oficiálních akcí, kde byli často viděni, jak se drží za ruce. V listopadu 1926 přijala Astrid titul brabantské vévodkyně. Všichni v ten moment věděli, že ona je ta pravá, která může tuto zemi po boku svého manžela vést.

Z jejich spokojeného a šťastného manželství vzešly tři děti. Nejstarší dcera Josefína Šarlota a její dva bratři Baudouin a Albert, kteří se v dospělosti stali následnými belgickými králi. Své děti se princezna Astrid snažila vychovávat v láskyplném a rodinném prostředí, v útulné vile, s co nejmenším počtem služebnictva. Sama převzala starost o stravování a vaření, včetně obstarávání drobných nákupů. Snažila se chovat jako každá jiná žena, nebrala ohledy na svůj původ a chtěla své děti co nejlépe připravit do života.

Chod své domácnosti se snažila přizpůsobit běžnému životu rodiny s malými dětmi. Chodila s nimi na procházky po bruselských ulicích, což někdy mezi místními lidmi vzbuzovalo rozpaky a neslučovalo se s dodržováním přísně daného protokolu. Jednou dokonce vzbudila velký rozruch tím, že se dostala mezi davy lidí sledující vojenskou přehlídku, a to jen proto, aby mohla vidět svého drahého manžela, jak pochoduje v čele regimentu. V únoru 1934 se Leopold III. ujal trůnu jako belgický král a jeho manželka, princezna Astrid, se tak stala belgickou královnou a získala si srdce Belgičanů svou krásou, šarmem a prostotou.

Rodinnou idylku však narušila tragická nehoda, která následně ukončila šťastné a upřímné manželství. Došlo k ní koncem srpna 1935, když se mladý královský pár vydal na neoficiální dovolenou do Švýcarska. Poslední den před odjezdem si chtěli manželé ještě užít krásné krajiny, a proto se vydali na poslední horskou túru, kterou oba velmi milovali. I když sebou měli osobního řidiče, král Leopold se rozhodl, že se osobně ujme řízení jejich vozu. Astrid dostala na starost mapu, podle které měla navigovat řidiče. Jejich soukromého šoféra pohodlně usadili na zadní sedadlo a společně se vydali na cestu. Na klikaté a strmé silnici v blízkosti Lucernského jezera nezvládl Leopold řízení a zřítili se z několik metrů  prudkého svahu. Královna Astrid, která tehdy čekala jejich čtvrté dítě, byla po nárazu auta do stromu vymrštěna a během tohoto pádu se tězce zranila. Zatímco Leopold a šofér utrpěli jen lehká zranění, devětadvacetiletá královna svým těžkým zraněním na místě podlehla.

Při pohřbu, který se konal o několik dnů později, král Leopold zakázal v zájmu jejich tří dětí, aby se o Astrid, jeho ženě a matce dětí, mluvilo. Proto nikdo nesměl říct ani půl slova na poctu této oblíbené královny. Její komnatu na zámku nechal navždy nedotčenou. Město Küssnacht darovalo Leopoldovi pozemek, na němž se nehoda odehrála a na jeho žádost tam byla postavena památeční kaple, která tuto okouzlující princeznu připomínala.

Vůz, ve kterém došlo k nehodě, byl na jeho příkaz ponořen do hlubin Lucernského jezera, nedaleko místa, kde se stala tato nehoda. Leopold se nikdy nepřenesl přes ztrátu své velké lásky, protože se cítil zodpovědný za její smrt. To až do konce svého života hluboce prožíval. V prosinci 1941 se oženil s Mary Lilian Baelsovou, která byla o patnáct let mladší, a to na naléhání své matky, která nechtěla, aby její syn zůstal sám. Belgická veřejnost však jeho novou partnerku nikdy plně nepřijala a Mary Lilian Baelsová nebyla nikdy korunována na belgickou královnou.

Zdroje: Wikipedia.org, Reflex.cz, Muzivcesku.cz, factinate.com, parismatch.com