České Marlene Dietrich muži leželi u nohou. Kariéru jí zničili komunisté, život nemoc a samota

Jiřina Šejbalová se narodila v Praze, 17. 9. 1905 do hudebně založené rodiny. Její rodiče hudbu milovali a byli velmi kulturně založení. Tatínek studoval mnichovskou malířskou akademii a hrál na různé hudební nástroje, naopak maminka se pyšnila krásným sopránovým hlasem. Jiřinka od útlého dětství ráda zpívala a předváděla své herecké nadání, které zdědila po svých rodičích. Cesta na konzervatoř s tímto talentem jí byla otevřená. Následně úspěšně vystudovala Pražskou konzervatoř, na které začala studovat již ve svých šestnácti letech zpěv. To jí nestačilo a později vystudovala ještě dramatický obor, ve kterém byla za hvězdu.

Po absolvování školy působila v operním souboru Státního divadla v Brně jako operní pěvkyně. Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hluboký hlas, jakož i osobitý herecký projev. Ve třiadvaceti letech se jí otevřely dveře do Národního divadla, kde strávila téměř půl století. Po několika letech se stala velmi výraznou hereckou osobností tohoto divadla. Na filmovém plátně si zahrála v celé řadě poutavých rolí, z nichž nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma, za kterou získala velké významné ocenění v Benátkách. Později se objevila ve filmu Zlatá svatba. Excelovala také v oblíbeném televizním seriálu Taková normální rodinka, kde ztvárnila mrzutou tetičku, která byla neustále protivná a nekompromisní.

Jiřina Šejbalová byla známá nejen díky své svůdné a krásné postavě, ale především hereckým talentem. Rychle se z ní stala filmová a herecká hvězda, která se zapsala do srdcí několika filmových diváků. Přezdívalo se jí česká Marlene Dietrich. Obdiv a velké honoráře však postupem času zapříčinily fakt, že její kolegyně neunesly její úspěch. Začaly proto herečku pomlouvat a dělat neustálé naschvály. Přesto si Jiřina Šejbalová užívala slávy a pozornosti především od mužských obdivovatelů, kteří jí leželi u nohou. Měla velké štěstí, že doma měla velmi tolerantního manžela. Provdaná byla za právníka Jaroslava Pipka, který byl o několik let mladší. Jejich vztah byl vzácný, velmi krásný a harmonický. A protože Jiřina měla velkou zálibu ve vaření, podařilo se jí vydat kuchařku s impozantním názvem Vaříme na chatě, která byla velmi úspěšná. Jen co vyšla na prodejní pulty, byla během minuty vyprodaná. Velmi úzce a pravidelně se stýkala se svými přáteli a kolegy z řad umělců a herců na své chatě na Sázavě, kam je společně se svým manželem zvala na dobré jídlo. Také se často hodovalo i u nich doma, v jejich velkém pražském bytě. Mezi jejich nejbližší přátele patřili například herci Jan Werich, František Hrubín, Bohuš Záhorský nebo Vlasta Fabiánová.

Její život se však změnil v moment, když komunistický režim zasáhl do uměleckého světa. Dostala výpověď z Národního divadla, což pro ni bylo osobní tragédií a velkým životním krachem. I přesto se nevzdala a našla si novou cestu v televizi a filmu, kde pokračovala ve své herecké kariéře. Začala vyučovat na pražské hudební akademii múzických umění jevištní řeč a hereckou výchovu a později byla jmenována profesorkou. Pracovala rovněž v rozhlase a v dabingu. I tak se neustále ocitala pod přísným dohledem a nejistotou tehdejší doby.

Život Jiřiny Šejbalové však postupně zastínila osobní samota a zdravotní problémy. Bez dětí a opuštěná po smrti svého milovaného manžela pro ni koncerty představovaly únik od reality. Rakovina a bolesti ji však dohnaly do situace, kdy smrt přišla jako vysvobození. Její poslední dny jí zpříjemňovala kolegyně Dana Medřická, která se stala její velkou oporou a pečovatelkou. Přestože Jiřina Šejbalová zemřela v srpnu roku 1981, její umělecké dědictví žije i nadále. Její úžasné role jsou stále prezentovány v mnoha seriálech a filmech, jako je například film Světáci. Jiřina Šejbalová za své herecké a filmové úspěchy v roce 1958 obdržela titul zasloužilá umělkyně a v roce 1965 se stala národní umělkyní. Pohřbena je na hřbitově v Krhanicích v okrese Benešov.

Zdroje: Super.cz, Wikipedia.org, Deník.cz, Ctidoma.cz