Král komiků Vlasta Burian přišel o majetek i kariéru. Život mu zničila kolegyně Lída Baarová

Vlasta Burian se jmenoval Josef Vlastimil Burian a narodil se v Liberci do rodiny krejčího a ochotníka. V Liberci strávil prvních deset let života, později žil s rodiči v Praze na Žižkově. Jeho otec svého malého synka často vodil do Národního divadla, kde se setkával s různými umělci a rád poslouchal jejich divadelní příběhy. Jako dítě se věnoval zpěvu, ale návštěvy divadla ho inspirovaly k tomu, aby se začal věnovat i herectví. Podle dosavadních informací se mu líbilo, jak se lidé na jevišti mohou vyjadřovat a bavit své publikum. Rovněž měl velkou zálibu ve sportu, nejvíce se věnoval fotbalu, jízdě na kole a rád hrál tenis. Později ho však herectví a bavičské nadání zaujalo natolik, že všechny sportovní aktivity musely jít stranou. Nejprve své umění zkoušel v soukromí mezi přáteli a tím se mu postupně otevírala cesta na veřejnou scénu. Když jeho otec zhlédl synovo představení a zjistil, jaký je jeho syn výborný bavič, přestal mu jeho cestu na divadelním prkně rozmlouvat. Nakonec Vlasta Burian získal plnou podporu svých rodičů.

Burianova kariéra začala pozvolna a vše mělo svůj čas. Jak sám v jednom ze svých rozhovorů přiznal, začínal jako obyčejný kabaretní a divadelní herec, kde si však hodně rychle získal srdce diváků. A to nejen tím, že to uměl, ale svým komediálním talentem. Co řekl, to stálo za to. Jeho schopnost improvizace a neotřelý humor ho rychle katapultovaly mezi nejžádanější herce tehdejší doby. Jeho filmová kariéra byla stejně úspěšná jako řada jeho nezapomenutelných rolí, které se staly klasikou českého filmu. Mnoho z nich je na předních příčkách ještě dnes. V polovině své kariéry začal spolupracovat s režisérem Martinem Fričem a společně natočili dalších několik filmů jako Anton Špelec ostrostřelec nebo Katakomby.

Když v roce 1917 dostal Burian povolávací rozkaz, roztrhal ho a během jednoho představení dokonce utekl vojenské hlídce. Rozhodl se, že se nikomu dobrovolně nevydá a svou hereckou kariéru tím neohrozí. Konec první světové války strávil ve vojenském orchestru a poté pokračoval v herecké kariéře v kabaretech, kde potkal svou osudovou lásku Františku. Ačkoliv se jí říkalo Františka, Burian ji nazýval Ninou, protože se mu nelíbilo její skutečné jméno. Když se potkali, vznikla mezi nimi láska na první pohled. Jejich zamilovanost, oddanost a věrnost byla natolik silná, že se pouhého půl roku po svém seznámení vzali. Plánovali spolu velkou rodinu a věřili, že překonají všechny nástrahy života.

Svatba se konala narychlo, protože Nina byla těhotná. Po svatbě však došlo k nečekaným komplikacím a jejich život postihla velká tragédie. Nina o jejich vytoužené miminko přišla. Následně se sice o další dítě pokoušeli, Nina však po tomto potratu otěhotnět už nemohla. Tato tragédie ovlivnila jak samotného Vlastu, tak i jeho manželku natolik, že se rozhodli držet bok po boku, a to v dobrém i zlém. Říkalo se o nich, že jeden bez druhého nepůjde ani do obchodu. Nakonec se zjistilo, že měl Vlasta Burian nemanželskou dceru Emílii s tanečnicí Annou Pírkovou. Jeho žena si stesk po dítěti vynahrazovala tím, že malou Emílii milovala natolik, že se jí stala nevlastní matkou. Nina byla svému manželovi největší oporou i v jeho nejtěžších chvílích.

Největším pádem v Burianově životě však byla zrada od dlouholeté kamarádky a kolegyně Lídy Baarové. I v ten moment ho však plně podporovala jeho manželka Nina, která by za něho dala život. Lída Baarová po druhé světové válce čelila obvinění z kolaborantství a zůstala rok a půl ve vězení. Aby se však zachránila a svůj trest alespoň z části zmírnila, začala svědčit proti kolegům. Měla jasný cíl, zachránit si vlastní život. „U mě to vypadalo na provaz, vyhrožovali mi tím nejhorším, podepsala jsem jim to, co chtěli,“ tvrdila Lída Baarová, aby obhájila to, co provedla. Burian si podle tvrzení Lídy Baarové vytvářel velmi významné vztahy s nacisty, a to pro svůj osobní prospěch. Sama přitom opomněla zmínit, že si přátelské vztahy s nacisty si vytvářela především ona, kdy prostřednictvím lože získávala ty nejlepší možné role.

Snad nejvýstižnější je kniha Lída Baarová stále fascinuje, ve které je vše detailně popsáno. „Pokud je mi známo, stýkal se Vlastimil Burian s význačnými představiteli okupantů, hlavně s odd. kulturně politického. Byl s nimi ve velmi přátelských stycích. V domě Buriana pořádaly se dosti často za přítomnosti německých osobností tzv. pánské večírky a pánské snídaně. Burian v době okupace nechoval se jako dobrý Čech a spolupracoval s okupanty, s jejichž význačnými činiteli se velmi přátelil,“ píše se v knize.

Jak uvádí dokumentární seriál Historie CS, po válce byl Burian na základě různých svědectví a záznamů uvězněn a na dlouhou dobu mu bylo zakázáno veřejné vystupování. V posledních letech svého života se objevoval v malých estrádách, ale dostával pouze vedlejší a podřadné role. Právě to mu zničilo život. Ocitl se ve finanční tísni a každý se na něho díval jako na zrádce. Kvůli špatné finanční situaci byl nucen pracovat v severočeských dolech, následně pracoval jako pomocník v horských chatách, kde čistil brambory a občas vystupoval načerno. Po pěti letech se výrazně změnil. Z bývalého sportovce a sebevědomého herce se stal stařec s podlomeným zdravím, který se již nikdy z této hrůzné doby nevzpamatoval. I když mu bylo po několika letech dovoleno znovu vystupovat, nikdy mu nevrátili majetek a to, co doopravdy ztratil.

Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Zemřel v lednu 1962  v náruči své věrné ženy Niny. Jak se později ukázalo, jejich láska a věrnost byla natolik velká, že Nina zemřela jen dva měsíce poté, co odešel i její manžel. Podle všeho se utrápila. Přestože se Burian spravedlnosti nedočkal, jeho odkaz významného herce a komika zůstává dodnes nezapomenutelný. Vlasta Burian byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze. V roce 2002 byly jeho ostatky převezeny a uloženy na Vyšehradský hřbitov, kde odpočívá spolu se svou milovanou ženou Ninou.

Zdroje: Dobrenoviny.sk, Wikipedia.org, Lidovky.cz, Historie CS, paměti národa

kniha GRACLÍK, Miroslav a SUCHÝ, Ondřej. Lída Baarová stále fascinuje. MV knihy, 2016. ISBN 978-80-87003-46-6.