Příběh herců z Mrazíka: Ivan skončil ve vězení, Nastěnka zůstala sama a Marfuša se za sebe styděla

Pohádka Mrazík patří mezi nejoblíbenější pohádky v době Vánoc a období Nového roku. Napadlo vás ale, že pohádka je spojena s několika zajímavými informacemi, kterými se režiséři vůbec nikde nechlubili? Věděli jste, že při natáčení Mrazíka nebyl žádný sníh, a tak se muselo natáčení uskutečnit až za polárním kruhem, kde si herci užili pořádně kruté zimy? Někteří z nich dokonce přiznali, že krátce po natáčení onemocněli a štáb jim nechtěl zaplatit ani jediný den nemoci. Některé z nich nachlazení a zápal plic na měsíc vyřadil ze hry, ale protože se všichni báli o svou práci, museli natáčet i v době, kdy měli vysoké horečky a nebylo jim vůbec dobře.

Během natáčení musel také štáb zajistit, že se v každém záběru bude neustále ukazovat dostatečné množství jídla. Ale pozor, toto jídlo nebylo pro herce vůbec k dispozici a jednalo se o pouhé makety, které se na stole dokázaly uchovávat. A tak, aby jídlo pravidelně nemizelo ze stolu, ho rekvizitáři natřeli petrolejem, aby ho nikdo z účinkujících nepožil. Létající pírko, které ukazovalo Ivanovi cestu, naopak viselo na tenkém provázku. Chaloupka Baby Jagy, která se nacházela na kuří noze, nebyla chaloupkou, ale jednalo se jen o pouhou maketu.

Inna Čurikova, hlavní představitelka Marfuši, se narodila se 5. října 1943 ve městě Belebej. Ve skutečnosti to nebyla žádná pohledná dívka, a proto měla velký problém se dostat na jakoukoliv hereckou školu. Všichni se jí i v jejím soukromém životě posmívali, a to především kvůli jejímu vzhledu. Vystudovala Divadelní učiliště M. S. Ščepkina a byla přijata do souboru moskevského Divadla mladého diváka. V roce 1968 ukončila působení v divadle a začala se věnovat kariéře na volné noze. Jedna z jejích nejslavnějších rolí je právě postava Marfuši, kterou režíroval Alexandr Rou. Ten měl vysoké nároky a chtěl, aby zlá Marfuša byla mnohem ošklivější než hodná a skromná Nastěnka. Z tohoto důvodu jí zakázal, aby si cokoli dělala se svými vlnitými vlasy.

Když se herečka viděla, jak ve filmu vypadá šeredně, zděsila se, a proto se na pohádku podívala jen jednou. Od té doby ji nechtěla vidět a za svou roli se začala stydět. Ačkoliv se jednalo o jeden z nejúspěšnějších snímků této herečky, ona z toho nadšená nebyla. Svých prvních velkých rolí se však dočkala až v pozdějších letech. Za roli Marfuši obdržela od českého velvyslance Jaroslava Bašty stříbrnou Masarykovu medaili. Čurikova se nakonec stala uznávanou herečkou a více než 20 let zastávala výsadní postavení v moskevském Státním divadle Lenkom. Dokonce se jí přezdívalo carevna jeviště. Zemřela 14. ledna 2023 v moskevské nemocnici.

Herečka Natalia Sedychová Lebeděvová se narodila v červenci roku 1948. V soukromém životě neměla tak krásný pohádkový osud, jako její role krásné a obětavé Nastěnky. Proslula hlavně hlavní rolí v pohádce Mrazík, která se natočila v roce 1964. V době natáčení bylo Nataliji pouhých čtrnáct let. Během natáčení pohádky musela absolvovat i několik náročných scén. Nejtěžší pro ní byla ta, kdy musela ze špinavé páchnoucí vody zachránit svoji nevlastní sestru Marfušu. Jak sama přiznala, dlouho poté se léčila z alergické reakce, která se u ní krátce po natáčení projevila.

Věnovala se také sportu, a to konkrétně bruslení, které později vyměnila za balet. Balet také následně vystudovala v Moskvě. Chyběla jí ale ctižádost, chtěla hlavně žít a nebyla ochotná kvůli baletní kariéře podstupovat každodenní tvrdý trénink. Její manželství se skladatelem Viktorem Lebeděvem, za kterého se provdala, také nebylo šťastné. O několik let později skončilo rozvodem. Ve vztahu vydrželi rovných deset let. Její jediný syn Alexej se odstěhoval k otci. Po premiéře Mrazíka dostávala Natalija Sedychová tisíce dopisů s nabídkami k sňatku, avšak ani jedné z nich nevyužila. Skončila tak zcela sama a opuštěná. Dnes bývalá Nastěnka už před kamerami nevystupuje, ale působí na scéně moskevského divadla. Dlouho váhala, zda se má k herecké profesi ještě vrátit, ale nakonec nabídku přijala.

Eduard Konstantinovič Izotov se narodil 11. listopadu 1936 v Bělorusku. Jeho rodiče byli Konstantin Iosifovič Izotov a Anna Iosifovna Izotová. Vystudoval herectví na Gerasimovově institutu kinematografie a v roce 1964 si rovněž zahrál dnes již v nejznámějším pohádkovém filmu Mrazík mladého hrdinu Ivana. Izotov se těšil své velmi úspěšné filmové kariéře až do doby, kdy byl v roce 1983 zapleten do případu s nelegálními finančními prostředky. Byl obviněn z podvodů, daňové korupce a jiných finančních prohřešků. Během soudního procesu se ho zastávalo mnoho kolegů, přesto byl odsouzen ke třem letům vězení.

Pro citlivého Izotova byla tato situace zničující a zanechala na jeho tak podlomeném zdraví i psychickou újmu. Po svém propuštění začal trpět depresemi a nemohl najít práci. Nikdo ho nechtěl zaměstnat a většina kolegů se k němu nakonec otočila zády. Se svou ženou má jednu dceru Veroniku, která se rovněž stala herečkou. V roce 1999 byl Izotov vyznamenán jako zasloužilý umělec Ruské federace. V roce 2003 zemřel v Moskvě a byl pohřben na severním předměstí Chimki. Od natočení slavné pohádky mu neřekl nikdo jinak než Ivánek.

Zdroje: Wikipedia.org, Lifee.cz, Blesk.cz, Pohadkar.cz