Jana Březinová: Zásadová královna z pohádek třikrát unikla jisté smrti, rozvedla i Vinkláře

Jana Březinová se narodila do krejčovské rodiny v období druhé světové války. Když jí bylo pouhých 15 měsíců, její rodiče byli uvězněni za ukrývání nepřítele ve svém domě. Otec Jaroslav věznění přežil, ale matčina návratu se dcera nikdy nedočkala. Maminka byla původem Židovka a skončila v koncentračním táboře v Osvětimi. Tím byl její osud jasně daný. Otec se po čase znovu oženil. Vzal si vdovu, která ve válce přišla o celou svoji rodinu, dítě i manžela.

Náhradní maminka byla ženou v domácnosti, ve které velela přísnou rukou, která nikterak neodpustila žádný prohřešek. Janu bavilo divadlo a výtvarnictví a v tomto směru si s náhradní maminkou vůbec nerozuměly. Proto to mezi nimi často skřípalo a doma panovaly velké hádky. Jana však neustále tajně doufala a věřila v to, že se jednou se svojí mámou ještě potkají. Tomu věřila do té doby, než u nich doma jednou zazvonila cizí žena a předala jí malou látkovou žirafu a výšivku, kterou pro ni v Osvětimi stihla maminka před smrtí vyrobit. Tím Jana pochopila, že je navždy konec.

Vyučila se aranžérkou, protože tak rozhodla macecha. Janu lákalo studium na DAMU, ale pro přijetí neměla ani patřičné vzdělání, tedy nutnou maturitu. Když předstoupila před přijímací komisi, její herecký talent byl tak přesvědčivý, že ji okamžitě přijali i bez požadovaného vzdělání. Tady se seznámila i se svým manželem Zdeňkem Duškem. Narodila se jim jediná dcera Vendulka a později se celá rodina přestěhovala do Příbrami, kde Jana získala první stálé angažmá v divadle.

Nakonec se vrátili zpět do Prahy, kde získala angažmá v Národním divadle. Jana na své dceři velmi lpěla a na sobě jí tolik nezáleželo. Věřila, že nad ní samotnou drží ochrannou ruku její maminka. To, když za války u nich v domě vybuchla bomba a Janě se nic nestalo, považovala za zázrak. Jindy zase těsně vedle ní spadl velký skleněný popelník, který někdo vyhodil z okna. Do třetice unikla smrti v parku, kdy přímo za ní spadla stoletá lípa. Vše přisuzovala osudu a silné moci její maminky.

Na filmovém poli se nedostala k hodnotnější úloze. Pro film ji objevil Juraj Jakubisko. Zahrála si ve filmu Ženu ani květinou neuhodíš nebo Boženu Němcovou ve hře Vlčí halíř v roce 1975. V komedii Vrchní, prchni ztvárnila spolužačku Pecháčkovou a ve filmu Kalamita si zahrála roli úřednice. Objevila se i ve filmu Tisícročná včela jako Matylda. V posledních letech svého kariérního života se objevovala i v pohádkách. V divadle jí kolegové říkali Janinka, a to podle roztomilé postavy z Broučků.

Za scénou Národního divadla se odehrál i její milostný románek s kolegou Josefem Vinklářem, který byl veřejným tajemstvím. Kvůli Březinové se dokonce rozvedl se svou druhou manželkou, úspěšnou herečkou Ivankou Devátou. Láska to byla oboustranná, Vinklář o ní mluvil jako o ženě, která mu zlomila srdce. Jenže Jana nechtěla rodinu opustit a po čase se vrátila ke svému manželovi. Vinklář byl vyhlášený proutník a Jana se také obávala, že ji opustí a zůstane sama. On však tvrdil, že Jana byla ta pravá, kterou mohl potkat.

Několik filmů, které Jana natočila, skončilo v trezoru a nesměly se vysílat. Důvodem byl nátlak a Janino odmítnutí vstoupit do KSČ. Byla jednou z mála hereček, které nevlastnily legitimaci. Dokonce se nebála podepsat petici Několik vět, kterou sepsali členové Charty 77. Byla velkou bojovnicí a statečně se prala i se svou zákeřnou nemocí. Jako pedagožka na DAMU předávala své zkušenosti mladým talentům, pauzu si nedala ani s natáčením.

Po více než deseti letech ale svůj boj prohrála a 29. 5. 2000 nemoci podlehla. Jana Březinová zemřela ve věku 60 let. Je pohřbena na Novém židovském hřbitově na Olšanech v Praze.

Zdroje: Zeny.iprima.cz, Wikipedia.org, ČSFD.cz, Super.cz, Národní divadlo