Článek
Spisovatelka má na svém kontu již řadu knih. Žádná z nich ovšem nebyla na takové kontroverzní téma, jako tato.
U čtenářů tudíž sklidila ohlas jak kladný, tak také v mnoha případech záporný, neřkuli dokonce zděšený, o čem že to autorka vlastně píše. A že knihu nedočetli, odložili atd. Já bych ji naopak nedávala jen do sekce pro dospělé čtenáře.
Ano, kniha je o dívence, kterou zneužíval vlastní děda. Téma vskutku nepříjemné. Ale proč? Proč tolik kritiky? Protože to znáte na vlastní kůži? Protože se to děje v okolí a vy, stejně jako matka a babička oné holky, děláte, že to nevidíte? Upřímně bych ráda věřila, že ani jedna z mých myšlenek není ta pravá.
Holčička v knize nepřímo označuje viníka, říká mu Les, což až na konci čtenáři vydedukují. A na povrch vyplynou i další skutečnosti. A to, že i matka holčičky byla zneužívaná svým otcem, a potažmo dívčiným dědečkem. A že vlastně babička také celou dobu ví, co se děje a dělo. Jen o tom prostě nemluví a nechce vědět.
Zmiňovala jsem, že bych tuto četbu doporučila i dětem, od určitého věku samozřejmě. A to hlavně proto, že i když jim dospělí říkají, že o určitých věcech nesmí s nikým mluvit, měli by naopak vědět, že pokud cítí, že je něco špatně, nebo jim není úplně příjemné, naopak by to říci měli. Vždycky.
