Článek
Vánoční stromek je bezesporu tradice, kterou nutno dodržovat. Mají to všichni, tak to mějme raději taky. Většina má buď umělý, nebo koupený ať už uříznutý, nebo v květináči, který, když má dobré podmínky, vydrží i více Vánoc, než jen jedny.
U nás ovšem musí být vždycky něco extra. Proto taky můj přítel přišel s nápadem, že se vypravíme do nedalekého lesíka, projdeme se, uděláme něco pro zdraví a v neposlední řadě i pro naši peněženku, když si stromeček najdeme a uřízneme sami. A ukradneme, zapomněl dodat.
„Vyrazíme k večeru, to už není tolik vidět.“ Pravil můj kluk, celý natěšený, a šel do kůlny hledat pilku a špagát.
„A my na to uvidíme jak?“ Říkám si raději sama pro sebe. Není nutné ho rozehřát hned při startu, na to bude ještě jistě spousta příležitostí.
Oblečena v tmavé bundě a zelených kalhotách, vyrážím směr kůlna. Drahý můj se na to oháknul ještě stylověji. V khaki overalu, který si kdysi dávno pořídil na ryby a ve kterém ho mimochodem vidím poprvé. Nu což, konečně ho alespoň využije.
Máme všechno, jdeme na to. Respektive jedeme, ale auto necháme někde z kraje lesa, zbytek dojdeme. Samozřejmě, vždyť jsme si říkali, že jdeme jako na procházku. V mínus pěti nic moc, ale svižnou chůzí se zahřejeme.
Konečně jsme na místě. Na podzim jsme sem chodili na houby, takže předpokládám, že onen stromeček si muž vyhlídnul už tehdy. Tvrdí že ano, ale asi si to měl nějak líp poznačit, protože ani po hodině stále nenacházíme ten pravý, co by se hodil. Nijak tuto vzniklou situaci nekomentuju, ač by se hodilo trochu rozehřát, ovšem svým komentářem rozehřeju akorát tak jeho. Sbírám tedy alespoň šišky a větvičky. Kdyby náhodou nic, dá se to do vázy na stůl. Však nám dvěma to stačí.
„Podívej, tady ta krásná borovička. Ta je. A neopadá, tu bych vzal, co ty na to?“
Vezmi cokoliv ti padne pod ruku a hlavně už pojďme domů, říkám si v duchu.
„Hele a co je na tom to bílý dole?“ ptám se, protože na stromečku je jakási barva.
„To je proti zajícům a zvěři. To se omotá řetězem a nebo trochu otře, klid.“ Odvětí na to pán domu.
No tak snad má pravdu. Pižlá tedy stromeček tou pilkou, která, jak záhy zjišťuje, má už svoje nejlepší zářezy dávno za sebou. No povede se to asi po dvaceti minutách. Jupí. Ochotně obíhám kolem stromečku s provazem a snažím se trochu zkrotit větve, aby se stromek vešel do kufru. Ještě že máme kombi. V lese jsme celou dobu sami. Není divu, však kdo by sem v takovým počasí lezl. Možná že nám podobní…
Rychlou chůzí se přemístíme k autu a posléze domů. Při vjezdu do garáže se nám uleví oběma. Uf, tak to klaplo. Dle rad zkušenějších, necháme stromek v garáži. Netopí se tu, tak nebude mít za pár dní takový šok, až ho dáme do obýváku.
Šok za pár dní v obýváku máme my. Nazdobila jsem stromeček vskutku krásně. Takový trochu retro styl, ale to se k chalupě hodí. I tu jakousi bílou barvu, co měl na pár místech, se mi podařilo zamaskovat. Krása říkám si. A jdu si v klidu lehnout. Ráno až muž dorazí z noční, bude koukat.
A není sám, kdo kouká a čichá, co je to tu za puch. První, koho obviníme, je pes, následuje kocour a odpadkový koš v kuchyni. Vše zkontrolováno a vše voňavé, nebo když ne voňavé, tak to rozhodně nevydává ten odporný odér. Pátráme asi další půlhodinu a po zatopení v kamnech, které jsou u stromečku nejblíže, zjistíme, že to co tu smrdí, je stromeček. Ale teda hrozně. To fakt není vůně jehličí, kterou jsme čekali.
„No co, tak ho vyhodíme na terasu, takhle ozdobený. Však tam neprší. A stromek v obýváku má kde kdo. Tady to je alespoň originální nápad.“ Praví ten, který celou akci vymyslel, ale přece nepřizná, že to úplně neklaplo podle představ.
Tak tedy šťastné a veselé a doufám, že nebude na Štědrý den mrznout, až si budeme rozbalovat venku ty dárky.
