Článek
Minulý týden, při čekání ve frontě na myčku, jsem si vyslechla rozhovor školáka a muže, který ho zřejmě po delší době potkal. „Ty už seš v deváté třídě? To to letí, viď. A už máš vybrané povolání, které bys rád dělal?“ Zajímal se pán a já jsem též zbystřila. „No, mě je to asi jedno, hlavně ať nedělám přes svátky a zapíchnu to tak dvacátého a nastoupím v klidu po Novém roce.“ Opáčil na to hoch. Má pravdu ten chlapec, říkám si a sleduji přitom vykulené oči, onoho pána. „Aha, tak to jo.“ Suše opáčil a byl rád, že už se před ním otevřel mycí box a mohl tudíž zmizet.
Sama jsem si pak říkala, že asi takhle jsem nikdy nad budoucím povoláním nepřemýšlela, nicméně jsem měla. Zatím jsem vystřídala asi pět pracovních pozic, přičemž jsem svátky, nejen ty vánoční, vychytala prakticky všude. Dnešní mladí holt mají jiné, ale zřejmě jasně dané požadavky. Čemuž se samozřejmě nelze divit, pokud u rodičů sledují to, jak se během pracovních směn snaží ještě o jakousi vánoční pohodu, alespoň pět druhů cukroví a o úklidu, když přijdou návštěvy, ani nemluvím.
Je nám všem jasné, že zdravotníci, policisté, hasiči a další nezbytné profese už s tímto tak nějak musejí počítat. Ještě tu existuje malá naděje v tom, že tyto směny „vychytají“ svobodní a bezdětní kolegové a kolegyně jakoby snad i oni nechtěli slavit a být v klidu u stromečku a pohádek, které již znají nazpaměť. Tuto prekérní situaci by ještě mohl zachránit Jehovista v týmu, protože ti, jak známo, Vánoce neslaví.
Další samostatnou kapitolou jsou prodavačky a prodavači v obchodech. Nejen ti s potravinami si jistě užijí své. Ale zase ty ostatní obchody mají přece jen po tom inkriminovaném datu 24. prosince alespoň trochu klid. Než se vydají obdarovaní utratit vánoční poukazy, případně vyrazí na výměnu, či reklamaci zboží.
Obsluha v restauracích a dalších tomu podobných zařízeních si dá kávičku a zbytek okoralého cukroví počítám tak druhého ledna. Tam by mohl být do Tří králů trochu oraz. Dříve ne, protože ač jsou všichni přežraní ještě z Vánoc, určitě minimálně na Štěpána je nutno vyrazit do víru města a dát si taky něco jiného než kapra a cukroví, že? O Silvestru raději ani nemluvit, i když to je běžný pracovní den, až na ten závěr.
Nevydýchnou si ani obsluhy čerpacích stanic. Jedeme totiž na návštěvu, takže samozřejmě nutno dotankovat, nebo doplnit i jiné kapaliny v autě, které jako naschvál akorát signalizují, že ony jsou tu taky, respektive už nejsou.
A málem bych zapomněla na řidiče, jakýchkoliv dopravních prostředků, které se rozhodnou využít ti, kteří to sami odřídit nechtějí. Nebo řidiče přepravních společností. Nedej Bože, aby ještě nasněžilo, to jim už fakt nelze nic závidět. Možná tak sněhuláka, kterého stihnou postavit o pauze.
Zapomněla jsem na někoho, bez koho by to přes svátky nešlo?
A jak to máte vy, milí čtenáři?
