Článek
Jako malá jsem ráda jezdila s tatínkem autem. A ještě raději, když se chystal „na pumpu“. Myslím, že je zde spousta z vás, kdo pamatují čerpací stanice před třeba čtyřiceti lety. Jedna nebo dvě ve větších městech. Tam pod přístřeškem stojany, nabízející palivo. Venku pán nebo paní čerpadlářka, která vás rovnou u stojanu zkasírovala, případně prodala pikslu motorového oleje a na shledanou, jeď. Fascinovala mě tato paní, jak měla naditou peněženku, v zimě králičí kožíšek a čepici a jak byla stále, tak trochu zakaboněná, úměrně podle počasí venku. Netušila jsem, že ta paní budu jednou i já.
Při hledání práce jsem narazila na nabídku obsluhy čerpací stanice. A rovnou u věhlasné červené firmy. To by nemuselo být špatné, říkám si. Několikrát jsem to zde navštívila i jako zákazník a pravda, obsluha byla pokaždé jiná. No co, asi se jich tu točí víc. Přece jenom fungují nonstop, tak to bude tím, říkala jsem si.
Po úspěšném pohovoru, několika školeních, přičemž si říkáte, že by asi nebylo od věci, být i vyučený automechanik, jsem nastoupila na směnu, čítající dvanáct hodin. Naštěstí na denní, protože k mé hrůze tu noční slouží pouze jeden člověk. Tak takhle máte ve více lidech přes den trochu lepší pocit, kdyby se něco pokazilo. Vyfasujete firemní oblečení, bohužel stejné v létě i v zimě. No pravda, na zimu přidají vestičku nebo mikinu.
Ty tam jsou doby, kdy čerpací stanice nabízely pouze pohonné hmoty a nějaký ten olej a dalších pár věcí. Dnes si můžete koupit noviny, cigarety, kávu, párek v rohlíku, vafle a spoustu dalších dobrot na cesty. Takže z jedné strany na vás sice fouká klima, z druhé se ovšem, za pultem, opékáte spolu s párky.
Při nástupu jsem byla upozorněna, že rozhodně za pokladnou nemůžu mít pití, nebo dokonce jídlo. Napít a najíst si skočte, jak bude čas. Ten čas, vzhledem k umístění na hlavním tahu, moc není. Návštěvu WC nezmiňoval vedoucí vůbec, takže jsem si říkala, zda jsem si neměla do práce pořídit i nějaké inkontinenční pomůcky.
Krom kasírování zákazníků a přípravy různých dobrot, je také důležité aktivně nabízet akce a alespoň ještě něco dalšího, krom toho, co zákazník opravdu chce. Takže i zákazník, který si každé ráno kupuje pouze tatranku a noviny, si vyslechne otázku, zda si nedá kávu, párek v rohlíku, nebo jestli má aplikaci na sbírání bodů. „Nemám, nechci, chodím sem denně jen tady pro to.“ To já samozřejmě vím, jen za vámi může stát „mystery zákazník“, který pokud zjistí, že aktivně nenabízím, nebo udělám něco špatně, vezme mi (už tak vcelku mizerné) peníze. Nebo pokud naopak prodáte i loňský sníh, zas vám k výplatě něco přidá.
Po dvanácti hodinách, kdy tyto fráze omíláte stále dokola, se druhý den ráno přistihnete, že pošťačce, která vám nese dopis, nabízíte bagetu, nebo kávu na cestu. A s hrůzou zjistíte, že už jste na tom se svačinou, jak vaše školou povinné děti. Také ji najdete netknutou v tašce druhý den. Pořád je nutno se usmívat, takže křečovitý úsměv, máte i v autě, po cestě domů.
Při dotazu, co by si rodina dala k večeři, slyšíte jako odpověď: „párky s kečupem“.
„A aplikaci na body máte?“
