Článek
Informace o plánu Bílého domu na ukončení války na Ukrajině mne zastihla v zahraničí, nicméně zprvu jsem zprávu vnímal jako hoax, respektive něco, co muselo přijít z ruské strany k americkým vyjednavačům bez následné korekce. Není tomu ale tak a jak vyplývá i z vyjádření Donalda Trumpa, plán o 28 bodech je skutečně jeho záměrem k ukončení války a prezident Spojených států hodlá tento návrh vymáhat bezprecedentním tlakem na Ukrajinu a evropské spojence.
Ačkoliv se snažím být vůči zájmům Spojených států a Evropské unie objektivní a často unijní lídry kritizuji za vzletná slova nedoprovázená adekvátními činy, tentokrát zašel Bílý dům příliš daleko. Veřejně známým bodům plánu, týkajících se Ukrajiny, její armády, teritorií a budoucnosti se budu věnovat pouze krátce, protože pro zájmy Evropské unie jsou násobně důležitější body, které podrývají suverenitu států Evropské unie a diktují členským zemím, co mohou a nemohou v rámci svých suverénních práv podniknout.
Podle Trumpa se má Ukrajina vzdát celého Donbasu včetně půlmilionové aglomerace měst Slovjansk a Kramatorsk, čímž ztratí nejdůležitější pás obrany na východě země, který před ruskými agresory země udržela bezmála čtyři roky a Rusové na každý kilometr čtvereční vynakládají neuvěřitelné lidské i materiální zdroje. Jen v oblasti Pokrovsku mělo být usmrceno a vážně zraněno na 200 tisíc ruských vojáků, v čemž není zahrnuto dodatečné vybavení a finanční náklady.
Samotné snížení počtu vojáků Ukrajiny je tou nejmenší komplikací, konečně navržený stav 600 tisíc příslušníků ozbrojených sil odpovídá trojnásobku předválečné velikosti armády a při porušení míru by za krátkou dobu došlo k mobilizaci rezervistů. Zákaz raket dlouhého doletu a některých dalších technologií by již znamenal zásadní oslabení schopnosti Ukrajinců zasáhnout ruské agresory v případě dalšího konfliktu a dozbrojení je komplikované, jak již ukázal rok 2022.
Pomyslný ďábel číhá v jiných bodech Trumpova plánu, konkrétně ve finančních kompenzacích pro Ukrajinu, Spojené státy a pro Ruskou federaci. V Trumpově plánu jde o body 10 až 15, které upravují ekonomické vazby mezi Evropskou unií, Ruskou federací, Ukrajinou a Spojenými státy.
Výpalné Trumpovi má zaplatit Evropská unie. Ruská aktiva získají Spojené státy
V bodě 10 Trumpova plánu je jasně uvedeno, že si Spojené státy hodlají nechat zaplatit nejen za realizaci kapitulační dohody, ale také za bezpečnostní garance pro Ukrajinu. Body 12 až 14 pak dokreslují, jak si Donald Trump tyto kompenzace představuje. Evropská unie má rozvolnit sankční opatření proti Ruské federaci a znovu Rusko integrovat do globální ekonomiky, což je přímý zásah do kompetencí EU a členských států, který diktuje plán, na jehož tvorbě se podílely pouze Spojené státy a Rusko.
Konec sankcí EU opět přivede ruské společnosti na evropské území a uvolní tak pohyb ruských aktiv, která mohou být opět využita pro lobbing, tvorbu závislosti, mediální projekty užívající proruské narativy a především se Rusové opět dostanou na evropský energetický trh, kde již čekají ochotní partneři v podobě Slovenska, Maďarska a dalších států, jejichž vlády jsou ochotné s Ruskou federací spolupracovat.
Putinův režim ale nevydělá jen na rozvolnění sankcí, Donald Trump nad rámec integrace Ruské federace do globální ekonomiky požaduje, aby byla zmražená ruská aktiva v hodnotě 230 miliard přidělena Spojeným státům, které využijí 100 miliard eur na obnovu Ukrajiny - prostřednictvím firem z USA - a 100 miliard eur bude využito na americko-ruské investiční aktivity v Arktidě a dalších oblastech. Oněch 200 miliard eur mají mít pod kontrolou výlučně Spojené státy a Evropská unie má nad rámec této částky ze zmražených aktiv doplatit dalších 100 miliard eur, které budou opět Spojené státy (!) investovat do obnovy Ukrajiny. Celkem 300 miliard eur má být tedy splaceno Donaldu Trumpovi ve formě provize za uzavření dohody o kapitulaci Ukrajiny, která ztratí dosud kontrolovaná území a nezíská nic - bude zcela odkázaná na Trumpovu libovůli a zmražená aktiva získají americké firmy.
To ale není vše. Ukrajina se má také stát plnohodnotným kandidátem pro členství v Evropské unii a plán explicitně uvádí, že je „kvalifikována pro členství v EU a získá krátkodobý preferenční přístup na evropský trh“ což v sobě skrývá několik zásadních komplikací.
Spojené státy rozbíjí suverenitu Ukrajiny, ale také Evropské unie
Mají Spojené státy právo diktovat, co se stane se zmraženými ruskými aktivy? Ne, majetek je pod kontrolou bankovního domu Euroclear, jehož hlavou je formálně belgický král a společnost řídí rada ředitelů sestávající z největších akcionářů banky. Většinu v holdingu Euroclear drží francouzské a belgické bankovní domy a menší podíly do pěti procent také drží novozélandské, japonské, australské a americké firmy. Největším americkým akcionářem je ale společnost New South Texas Treasury Corporation, jejíž podíl dosahuje pouze 4,7 % na hlasovacích právech.
Američané tak nemohou nakázat akcionářům, jak mají hlasovat a jak mají zmražená ruská aktiva využít, což Donaldu Trumpovi zřejmě nedochází. Ani Evropská unie, která o zmražených ruských aktivech vedla sáhodlouhé debaty, nebyla schopná akcionáře jednoznačně přesvědčit o vydání těchto aktiv a je tak otázkou, jakým způsobem by Donald Trump vyvíjel nátlak na banky, aby mu vydaly přes 230 miliard eur bez jakéhokoli legálního opodstatnění. Evropská unie ani Spojené státy nemohou Euroclearu nic přikázat, taková je ostatně podstata instituce, pod jejímiž křídly probíhá v nezávislosti na politicích většina obchodů s cennými papíry a devizami.
Otázka ruských aktiv je ale jen začátek, garance členství Ukrajiny v Evropské unii je dalším podkopáním suverenity EU, protože právě unie je jedinou entitou, která o členství ve společenství rozhoduje. Ukrajina již dlouhodobě o přijetí do Evropské unie usiluje, ale má to také svá pravidla - dnešní Ukrajina by podmínky zřejmě nesplňovala a nejsou to Spojené státy, kdo může rozhodnout, zda je země na přijetí do Evropské unie připravená ekonomicky, právně a legislativně.
Ve výsledku by v důsledku plánu Evropská unie musela Ukrajinu přijmout bez podmínek, rozmrazit ruská aktiva a předat je Američanům a navíc ještě doplatit 100 miliard eur včetně neupřesněné platby za americké bezpečnostní záruky. To vše navíc vyjednali nikoli Evropané, ale Američané s Rusy, kteří na přijetí plánu značně vydělají.
NATO již nebude jako dříve. Trump není přítel, natož spojenec
Jsem přesvědčen, že návrh 28 bodového plánu pro mír na Ukrajině je počátkem konce Donalda Trumpa nejen v pozici světového státníka, ale také jde o zásadní kariérní zlom, který zapříčiní prohru republikánu v následujících volbách. Nikdo v historii Spojené státy tolik neponížil, jak to učinil právě Donald Trump. Pro občany Spojených států je Rusko poraženou a marginální velmocí, která neprodukuje nic užitečného a jen skrze vojenské aktivity drancuje své okolí v Africe, na Blízkém východě, v regionu Kavkazu, ale i na Ukrajině. Donald Trump ruskou agresi nejen posvětil, ale dokonce by v jeho očích měli Rusové, coby agresoři, na své válce náležitě vydělat.
V geopolitickém kontextu je taková dohoda varováním všem zemím, jejichž bezpečnost závisí na Spojených státech. Jmenovat lze Taiwan, Japonsko, Indii, Thajsko, Filipíny, Guayanu v Jižní Americe a v neposlední řadě také Izrael i Jižní Koreu. Pokud se najde někdo, například Čína, kdo napadne sousední zemi, zabere její území, ale následně se z agrese „vyplatí“, je to nyní přijatelné? Pro Donalda Trumpa zřejmě ano. Vývoj jistě sledují i v Jižní Koreji a na Taiwanu s obavami, protože již v minulosti Donald Trump Taiwance žádal - rozumějte hrozil - aby přesunuli výrobu nejpokročilejších čipů do Spojených států. Je zcela patrné, že tak i v případě Taiwanu Trump činil jen kvůli vlastním zájmům a suverenita ostrova ohroženého Čínou je mu zcela ukradená.
Co ale nyní mohou Ukrajina a Evropská unie dělat? Zde si dovolím spekulovat, ale v úvahu připadá bezprecedentní posílení obranné spolupráce s Tureckem i Jižní Koreou a jejich rozvinutými zbrojními průmysly. Tyto dvě země jsou schopné částečně vyvážit v doprovodu posílení evropského obranného průmyslu americké zbrojní dodávky a pokud by Evropská unie pohrozila Spojeným státům výpadkem příjmů z dodávek fosilních paliv a přeorientovala se na Blízký východ, může dojít k vyvážení amerického vlivu a zasažení Trumpa tam, kde jej to bolí nejvíce - tedy v americkém federálním rozpočtu. Je ale také třeba fundamentálně změnit evropské priority v oblasti konkurenceschopnosti a také upravit evropskou klimatickou politiku. V době, kdy Evropa čelí největší hrozbě od druhé světové války, není čas na klimatické cíle a outsourcing dovozu oceli, hliníku a dalších materiálů od nepřátelských zemí typu Číny nebo vyděračů v podobě Trumpových Spojených států.
Sen o bezpečné a bezemisní Evropě skončil dnem, kdy Donald Trump odhalil svůj 28 bodový plán pro Ukrajinu. Je čas na budíček, protože NATO je pod současným vedením Bílého domu dysfunkční aliancí, kterou si uzurpoval největší partner, jehož činy nelze popsat jinak než jako zneužívání spojenců a vydírání těch, kteří jsou v ohrožení. Evropská unie je ale díky své vlastní politice závislá na Číně a Spojených státech, což si zapříčinila sama.
Bude-li plán pro Ukrajinu přijat v současném rozsahu, další může být Polsko, Rumunsko, Pobaltí nebo Finsko - pokud Rusové Trumpovi zaplatí, mohou si zřejmě dělat, co se jim jen zachce. To samé ale neplatí o Evropské unii, tu Donald Trump vnímá jako ochotnou kasičku, která je zcela pod jeho kontrolou a je odkázaná na jeho libovůli. Tento stav jsme si ale zapříčinili sami chybným nastavením priorit a důvěrou ve svět, kde platí mezinárodní právo, morální principy a jednota spojenců proti zvůli agresorů.
Takový svět ale již od roku 2022 neexistuje a Donald Trump to svým jednáním každý den jen dále potvrzuje. V logice Donalda Trumpa je Putinův režim důležitějším partnerem než Evropská unie, která odebírá americké zboží a služby v hodnotě bilionů dolarů, zatímco Rusové nabízí pouze iluzorní spolupráci v oblasti těžby vzácných zemin a fosilních paliv. I tak se ale Trump jednoznačně staví na stranu Ruska, které mu zřejmě nabízí další iluzi, a tou je realizace Trumpova snu o odtržení bloku Ruské federace a Číny, což je ale vzhledem k čísnké dominanci na ruském trhu nesplnitelný cíl. Rusové to vědí, ale Donald Trump je zřejmě naprosto neschopen jakékoli racionální úvahy ve svém vidění světa, čímž se přímo vrhá do připravené pasti a náruče těch, kteří chtějí Spojené státy marginalizovat na celosvětové scéně.
A daří se jim to. Donald Trump se stává karikaturou světového státníka, který je schopen odhodit dekády spolupráce se skutečnými spojenci na úkor slibů diktátorů. Takový člověk není spojenec, natož přítel a Evropané to již musí konečně pochopit.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
