Článek
Poprvé od ruského útoku na Ukrajinu zkraje roku 2022 schválila Rada bezpečnosti Organizace spojených národů mírovou misi, Rusové a Číňané se zdrželi ve prospěch plánu Donalda Trumpa na rekonstrukci a zabezpečení pásma Gazy. Vše je součástí 21 bodového plánu prezidenta Spojených států, jehož plnění započalo vratkým příměřím a výměnou rukojmí i vězňů mezi Izraelem a teroristy z Hamásu, kteří ihned po ukončení tvrdých bojů násilím ovládli oblasti pásma Gazy vyklizené izraelskou armádou. Dnes je teritorium rozděleno do dvou zón a zatímco vyklizené oblasti po Izraelcích rychle obsadili bojovníci Hamásu, zbylá teritoria stále Izrael kontroluje a na toto území proudí v koridorech humanitární pomoc.
Hnutí Hamás se ale dosud nevzdalo zbraní, jak mu ukládají podmínky příměří, a je otázkou, zda tato část dohody bude naplněna dobrovolně, nebo v oblasti po intervenci mezinárodních sil vypuknou další boje. Správa Hamásu navíc v uplynulých dnech navýšila daně z přísunu potravin do své části Gazy a také byly do zbraně povolány dodatečné jednotky tisíců nových bojovníků. Z tohoto vývoje lze vyvozovat dva poznatky - Hamás zdaleka není paralyzován a teroristé stále disponují dostatečnou vojenskou silou i finančním zázemím a to i přesto, že je oblast izolovaná námořní i pevninskou blokádou ze stran Egypta i Izraele.
Je známo, že Trumpův plán nebyl v Izraeli přijat pozitivně všemi zástupci tamní politické scény. Někteří ministři z radikálních partají, jmenovat lze Itamara Ben Gvira či Becal'ela Smotriče, již dopředu uvedli, že jde o neakceptovatelný zásah do svrchovanosti Izraele a tito politici, jejichž preference rostou a klesají s válkou, navíc zcela otevřeně podněcují další nepokoje na území Západního břehu. V uplynulých týdnech proběhlo několik incidentů mezi izraelskými osadníky a Palestinci, které měly násilný charakter z obou stran a izraelští osadníci měli palestinské civilisty bít a dokonce i dva z nich zastřelit, na což velmi pobouřeně reagoval izraelský prezident Herzog.
Na straně Izraelců i Palestinců jsou síly, které válku ukončit zcela prokazatelně nechtějí a pak existují i miliony občanů, většinově civilistů, jejichž životy lze díky jednomyslnému schválení Trumpova plánu zachránit. Nebude to ale jednoduché a na obou stranách budou ti, kteří se míru pokusí zabránit za každou cenu.
Hamás a radikálové v Izraeli vyhlíží konec války neochotně. USA a koalice muslimských zemí ale představují nevyhnutelnou sílu
Středobodem Trumpova plánu je účast arabských zemí Blízkého východu a také účast bezpečnostních sil z asijských muslimských velmocí, tedy z Pákistánu a Indonésie. Současný plán USA pro Gazu je výjimečný právě tím, že se jej poprvé v historii hodlají účastnit také státy s převážně muslimskou populací a regionální velmoci Blízkého východu, tedy Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a také Pákistán v roli jaderné velmoci. Dekády trvající válka mezi Izraelci a Palestinci reprezentovanými Organizací pro osvobození Palestiny a dnes Hamásem, nebyla dosud řešitelná právě proto, že na řešení nikdy neparticipovaly sousedé Izraele a ti často kromě spolupráce také nepokoje přímo podněcovali. Lze připomenout Jomkipurskou válku, Šestidenní válku a hlavně arabsko-izraelskou válku roku 1948, kdy Arabská liga přímo odmítla existující rezoluci OSN a namísto uznání rozhodnutí mezinárodního společenství vyslala své síly na území Izraele, ale vojska byla poražena.
Nedůvěra vůči arabským státům časem odeznívá, konečně Abrahámské dohody, díky kterým Izrael začínají uznávat odvěcí rivalové ze Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a dalších zemí, znamenaly přelom v bezpečnostní architektuře Blízkého východu. I tak je ale intervence Turků či Maročanů v Izraeli často skloňována negativně a otevřeně protiizraelské postoje Turecka se rychle mohou stát jádrem nového sporu, budou-li turecké síly do pásma Gazy vpuštěny.
Největší komplikací Trumpova plánu pro Gazu ale zůstávají radikální skupiny na obou stranách konfliktu. V úzkém, ale silně zalidněném pásmu Gazy má Hamás vybudované silné zázemí a skrze ekonomiku dvoumilionové oblasti získávají militantní islamisté miliony dolarů denně a rekrutují stovky bojovníků i sympatizantů díky chudobě, totální kontrole školství i sociálních služeb v oblasti a hněvu vůči izraelským sousedům. Pro Hamás je jednoduché oblast kontrolovat a vydělávat na ní, ostatně systém správy je nastaven silně ve prospěch ozbrojeného odporu, jak dokládá i propracovaný program na podporu vězňů, díky kterému bojovníci vydělávají násobně více peněz než kdyby působili v civilní sféře a tyto částky raketově vzrostou, jsou-li uvězněni nebo zabiti. Mentalita Palestinců v Gaze je navíc silně ovlivněna dekádami válečné propagandy. Hrdinové jsou ti, kdo položili život v boji proti Izraeli a není náhodou, že největší nemocnice a náměstí nesou jména známých palestinských teroristů, například Kamala Adwána, který plánoval útok proti olympionikům v Mnichově roku 1971.
Těmto radikálům v Gaze jdou ale naproti také některé politické síly v Izraeli. Itamar Ben Gvir ze strany Židovská síla (Ocma Jehudit) a Becal'el Smotrič ze Strany náboženského sionismu v současnosti zastupují dvě ultrakonzervativní politické strany v Knesetu, díky nimž má vláda Benjamina Netanjahua většinu a může vládnout. Oba zmínění kandidovali v bloku národně konzervativních stran, což v Izraeli znamená krajní levici v evropském pojetí - smýšlením jsou Ben Gvir i Smotrič blízko pravého komunismu - ale v postojích k Palestincům zastávají extrémní rétoriku - Palestinci by podle Ben Gvira a Smotriče měli být vystěhováni a Západní břeh i Gaza jsou v očích obou politiků výhradně izraelskými teritorii.
Konzervativní blok přitom získal v izraelských volbách pouze 10,84 % a sjednocoval pět politických partají. Ti nejradikálnější politici jsou tak zcela marginální a roztříštěnou silou na politické scéně, ale v dnešní době jsou to oni, o kom je nejvíce slyšet. Zajímavé je, že ani po dvou letech války preference partají Smotriče a Ben Gvira nenarostly, oba politici by podle průzkumů z října 2025 získali méně křesel v Knesetu než drží nyní.
Staré rány, rozklad zevnitř a nová naděje pro Gazu i Izrael
Od Hamásu a některých politiků z Izraele tak lze čekat maximální snahu o zkomplikování nasazení mezinárodních sil do Gazy, ale i pokud budou jednotky v palestinské enklávě přítomné, bude nesmírně složité vykořenit nejen samotné bojovníky Hamásu, ale hlavně jejich ideologickou stopu. Staré hrdiny první a druhé intifády, případně války minulých let, je třeba nahradit novými vzory a jinou budoucností, než je dnes stále akcentovaný nekonečný odpor proti okupantům a teroristům - rozumějte Izraeli. Nedůvěra na obou stranách konfliktu i mezi umírněnými civilisty dosahuje ohromujících čísel. Jen 21 % Izraelců v současné době podporuje dvoustátní řešení, tedy zřízení státu Palestina vedle Izraele, který bude spravován Palestinci - to je důležitý detail. U Palestinců to není o moc lepší, jen 33 % obyvatel Západního břehu a Východního Jeruzaléma dvoustátní řešení podporuje, a je nutno podotknout, že ti, co jej neschvalují, neschvalují ani existenci státu Izrael. Z Gazy nyní neexistují relevantní data, ale poslední průzkum z roku 2021 přiřkl dvoustátnímu řešení podporu pouhých 24 % mezi populací pásma Gazy, což je ještě nižší hodnota než na Západním břehu.
Obě strany si vzájemně nedůvěřují a nejde o nic nečekaného. Ostatně i proto je Trumpův plán pro Gazu tolik přelomový - poprvé mají Izraelci a Palestinci podporu v sousedních státech a v USA, jejichž koalice se zavázala vzájemnou nedůvěru odbourat skrze bezpečnostní záruky a investiční programy. Zejména v Evropě se často mluví o dvoustátním řešení a uznání Palestiny jako státu, nicméně tuto variantu v současnosti nikdo nechce, ani Izraelci, natož pak Palestinci.
Koalici ochotných pro Gazu tak čeká mnoho náročných úkolů. Prvním bude vykořenění Hamásu jako správní entity v Gaze, což obsahuje nejen odzbrojení, ale také rekonstrukci daňového a ekonomického systému oblasti. Druhým úkolem je kulturní rekonstrukce - Gaza nesmí uctívat hrdiny revoluce a teroristy jako vzory, tato dekády stará mentalita musí být nahrazena něčím novým a inspirativním. Chudoba, zničená infrastruktura a ohromná míra nezaměstnanosti je pak otázkou efektivity investic, což má opět zajistit dozorčí rada států koalice v doprovodu palestinských technokratů, což by díky zájmu Spojených států i arabských zemí mohlo skutečně fungovat. Mír nesmí být jen vynucován, ale také nabídnut jako alternativa nekonečné, vyčerpávající a krvavé války, která ale v Gaze vychovala několik generací.
Bude to těžké a zvládnout to mohou pouze Arabové, nikomu jinému Palestinci důvěru nesvěří. Na straně Izraele musí dojít k jedinému - ke smíření. Budou-li radikální síly dále podněcovat násilí v Gaze i na Západním břehu, mír nemá šanci na úspěch. Bezpečnostní složky států mezinárodní koalice tak musí umět umravnit i některé Izraelce, bude-li to třeba a pokud se to nepodaří, hrozí, že konflikt v Gaze vystřídají konflikty v dalších oblastech, například na území Západního břehu.
Izraelci ale kromě smíření potřebují i politickou rekonstrukci vlády, což může zajistit prezidentská milost pro Benjamina Netanjahua. Šlo by sice o kontroverzní krok, nicméně vliv Smotriče a Ben Gvira přímo parazituje na Netanjahuově potřebě většiny a jeho obavách z trestního stíhání kvůli korupčním kauzám. Milost pro současného premiéra Netanjahua by tak představovala krátkodobou křivdu, ale otevřela by dveře k dlouhodobé cestě za lepšími zítřky nejen pro Gazu, ale také pro Izrael. Země je na tento prospekt evidentně připravená - v posledním volebním průzkumu po zveřejnění Trumpova plánu pro Gazu dosáhla současná Netanjahuova vláda pouze na 47 křesel a opoziční blok Naftaliho Benetta by získal 68 křesel. Ze 120 křesel v Knesetu by pak při započtení palestinských stran v Izraeli disponovali odpůrci Benjamina Netanjahua více než 70 křesly, což by znamenalo historický výsledek a drtivou porážku současné vlády.
Po hlasování Organizace spojených národů nyní plánu pro Gazu nic nebrání. Jde o dobrý a promyšlený plán, který kromě Donalda Trumpa nese i otisk bohatých států z Perského zálivu, což je jednoznačně pozitivní zjištění. Nikdy v historii nespolupracovali Američané, Arabové a Izraelci na řešení blahobytu a bezpečnosti v palestinských enklávách, čímž jde o historický průlom po více než 75 letech od založení státu Izrael.
Na závěr dnešního článku tak přeji oběma národům a jejich mezinárodním partnerům, aby došli nejen smíření a prosperity, ale také aby postupem času vyléčili staré rány a neotevírali příliš nových. Izraelci a Palestinci sami na řešení odvěkého sporu nestačili, nyní mají alespoň naději na novou a lepší budoucnost.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
