Článek
Pamatujete ještě? Rozjezd se sólo tahačem na křižovatce na velkou jedna a všechny nadupaný káry zůstaly daleko za vámi. Velká dvě, tři, s Dafem čtyři, a brutální zrychlení až na devadesát dva. Pamatuji si, že tehdy se omezovače takto nastavovaly. Dnes je to osmdesát devět kilometrů v hodině a někdy i méně. Pokud byla vozovka suchá, osobáky neměly šanci. Zdivočelý prázdný kozel* táhl jak smyslů zbavený. Komu z nás nepřešel přes tvář krátký úsměv plný zadostiučinění. „Já vám dám pomalej náklaďák, brzda provozu a krabice pojezdowa“. No a pak hned zpět do reality a připoutat k sobě onen přes dvacet tun vážící drobeček, tedy naložený návěs. A to už jste byli často rádi, že jste se na rovině v křižovatce rozjeli na malou dvojku.
Ale i tak bylo na tom sázení kvaltů něco vzrušujícího. Člověk se alespoň zabavil, protože mimo dálnici s tím řadícím kniplem tančil téměř nonstop. U některých náklaďáků šlo i celkem o precizní práci, protože řazení dovedlo šoférovi nastražit několik pastí. Kdo kdy řídil Renault Magnum nebo MAN F2000, už ví. Zatímco u Dafu, Volva či Scanie se velká řada přepínala pohodlnou páčkou na řadící páce, u výše zmíněných se řady přepínaly pohybem celou řadící pákou do strany.
Při rozjezdu si řidič odřadil malou řadu a pak celou páku poslal doprava do strany. Skočila tam velká řada a řidič pak řadil to samé, co na malé. Od jedničky zase třeba do čtyřky. No a komu se v začátcích nestalo, že nekopíroval přesně dráhy jednotlivých převodů a omylem si tam nezařadil velkou řadu jaksi předčasně. Nebo, a co bylo horší, si tam omylem místo velké jedna nevrátil malou jedna. Protože malá řada se proti velké přepínala zase pohybem páky k sobě. A pokud se to stalo a nebyl připraven rychle zareagovat sešlápnutím spojky, čekal ho velmi ostrý jump. A převodovce v tu chvíli klesla životnost na polovinu. Když ty náklaďáky byly starší a převodové dráhy už ne tak přesné, tento jev se stal velmi častým. Tuším, že tento systém řazení malé a velké řady ještě používalo IVECO Eurostar, ale už bych na to nepřísahal.
Řidič musel být tehdy pozorný a připravený. To řazení umělo připravit ještě několik dalších zajímavých situací. Ze spodu řadící páky většiny vozidel vedla k převodovce regulérní řadící tyč napříč motorovým tunelem. Ta pomocí kloubů ovládala převodovku, jako to má většina osobních aut, akorát ve větším a složitějším provedení. Když bylo auto na servisu a musela se kabina sklopit, aby se mechanik dostal k motoru, existovalo několik způsobů, jak to udělat. Ta řadící tyč byla teleskopická, a tak se jednoduše se sklápějící se kabinou dopředu natahovala. No a často se stávalo, že když se kabina sklopila zpět, celý mechanismus se tak trochu pozměnil. Tam, kde dráha převodu byla krátká, byla nejednou trochu delší a celá kulisa se lehce pozměnila. Pro řidiče, který byl zvyklý a sžitý se svým tahačem, to bylo chvíli peklo, než se ty klouby poskládaly zpět do potřebných pozic. Někdy se musela kabina opět sklopit, protože si to tam nesedlo jak mělo a nešlo řadit vůbec.
MAN na to vyzrál jiným způsobem. Řadící páku prostrčil jednoduše kulatým otvorem do kabiny a ta se sklápěla bez ní. Na držáku na motoru zůstala při sklápění kabiny i řadící páka. Tam číhalo nebezpečí hlavně pro toho mechanika, který na motoru pracoval. Občas se stalo, že omylem o řadící páku zavadil a zařadil tam rychlost. O nic by v zásadě nešlo, kdyby si toho všiml. Ale takto se jaksi řadící páka nepotkala s tím otvorem v kabině, když se bouda* sklápěla zpět. Mrzuté.
Elektro pneumatické řazení pak přineslo do celého aparátu velké změny. Přepákování se stalo minulostí. Tyto systémy se však v devadesátých letech vyvíjely souběžně. Můj táta, který pracoval v Renault trucks, mi vyprávěl, jak jednou vyškolili jednoho nadmíru protivného a namachrovaného řidiče, který k nim jezdil na servis s Magnumem a ke všemu měl nějaké chytré připomínky. Jako jeden z mála měl sekvenční řazení. Zas tak nic nového pod sluncem to nebylo. Mercedes už to dával do modelu SK o několik let dříve.
Principiálně byl v kabině místo dlouhé řadící páky krátký joystick. Nahoru se řadilo pohybem dopředu a dolů pohybem vzad. Při dlouhém podržení joysticku směrem vzad se zařadila zpátečka. Naopak při delším podržení dopředu se zařadily stupně pro rozjezd. A pak už se s tím jenom šoupalo dopředu nebo dozadu. Pojistka zabránila tomu, aby se za jízdy zařadila zpátečka. Naopak při delším podržení vpřed nebo vzad auto řadilo ob jeden stupeň. V praxi tedy rychlejší rozjezd.
Chlapi na dílně už dlouho přemýšleli, jak by si z onoho přechytralého dotěry vystřelili. Až jednou elektrikáře osvítilo. Prostě mu to řazení otočili. Dopředu se řadila zpátečka a dozadu rozjezd. Stačilo prohodit konektory zespodu. Řidič do toho sedl a nedokázal se rozjet. Naštvaný zavolal mechanika, který se samozřejmě okamžitě plynule rozjel. Že by chyba kdesi mezi sedačkou a volantem? Šofér se drbal na hlavě a rozjet se nedovedl. Nepochopení ho zcela pohltilo. Když mu chlapi na dílně prozradili podstatu jeho řidičského selhání, řehtal se prý jako kůň a příště jim přivezl ze Španělska bednu pomerančů. Jo, i taková byla doba.
I manuálně řazené převodovky ale uměly překvapit vynalézavostí svých tvůrců inženýrů. Ve Švédsku jsem jednu sezónu měl MAN TGX. To už byl moderní náklaďák z roku 2009. A vzhledem k tomu, že příběh se datuje do roku 2012, to ještě žádná velká technologická vykopávka nebyla. Do země ovládané Volvem a Scanií udělali konstruktéři Manu docela zajímavou vychytávku. Spojkový pedál - ovládaný ručně malým tlačítkem na boku řadící páky. Do kopců v Norsku neskutečný pomocník. Jednoduše zmáčknete tlačítko na páce a rovnou řadíte bez nějakého šlapání na spojku. Ty zlomky ušetřených vteřin v tamním terénu hrají roli. Tlačítko prostě sepne pneumatický ventil spojky a celý pedál se sám sešlápne. Prosté a funkční.
Pokusy zkombinovat automatické řazení s ponecháním výhody toho manuálního, ale nejsou domácí automobilce Scania nikterak cizí. V promrzlé zimní Skandinávii hraje prim úspěšný rozjezd. A buďme upřímní, automatizované převodovky to před těmi patnácti lety a ani dnes zcela sebejistě nezvládají. Dobrou práci se spojkou a plynem při rozjezdu prostě nenahradí. A tak se konstruktéři od Scanie rozhodli tuto schopnost vodičovi ponechat. Scania, kterou jsem měl v zimním provozu, kde se jezdilo hlavně Norsko, měla automatizované řazení i spojkový pedál. Rozjezd byl klasicky se spojkou, ale dál už si auto řadilo samo. Samozřejmě, že je stále k dispozici manuál, ale není moc praktický. Jakmile se auto úspěšně rozjede, do řazení saháte už jen tehdy, kdy potřebujete z kopce dostat motor do otáček. Technika založená na spolupráci řidiče a technologie. Snadné, funkční. Věřím, že tato vychytávka mi v Norsku zachránila spousty montáží řetězů nebo výjezd Vikinga*.
Ke většině těchto starších náklaďáků jsem se nedostal jako jejich řidič, ale jako mechanik v servisu DAF, kde jsem v osmnácti začínal svou profesní dráhu. Byl jsem tehdy zařazen na instalace mýtných jednotek Toll-Collect, který funguje dodnes ve vybírání dálničního mýta v Německu. A protože tehdy v tom roce 2004 a 2005 byl obrovský boom v požadavcích zákazníků na tyto instalace, jezdily k nám do Dafu i jiné značky. Jako mladé nezkušené ucho s ještě horkým řidičákem, jsem se se spoustou z nich ze začátku ani nedovedl rozjet. A často to byla velká legrace dostat to na zkušební jízdu a chytat satelity do mýtné jednotky.
No, na závěr nostalgického povídání musím zmínit hořko sladkou historku, jak jsem jednou, to jsem ještě neměl řidičák, poprosil kolegu, aby udělal zkušební jízdu s Dafem, kde jsem instaloval mýtnou jednotku. Jenže jsem jaksi vzadu za kabinou na šásku zapomněl koberečky z kabiny. Ty jsem běžně vyndával, abych je nepošlapal při práci. Porušené základní pravidlo – nic nenechávej ležet na autě. Takto už odjela na dovolenou do Španělska spousta šroubováků. Nicméně, koberečky už se ze zkušební jízdy nevrátily. Když jsem nesl ze skladu nové a dával je řidiči, přičemž jsem ještě něco dolaďoval na mýtné jednotce, nedařilo se mi ho přesvědčit, že mě pálí oči z prachu a že nepláču. Chudák, si myslel, že jsem se z té ztráty psychicky zhroutil, zatímco mně to jako mladýmu cucákovi bylo úplně… víte kde.
kozel - slangový výraz pro samotný tahač
Viking - norská asistence, nejčastěji při zapadnutí kamionu v zimě, velmi drahá
bouda - slangový výraz pro kabinu
