Adam Porybný je český vývojář, správce serverů a technologický experimentátor, který se pohybuje na rozhraní programování, umělé inteligence, fyzikálních spekulací a filozofie vědomí. Je rodákem z Ostravy a jeho život i práce jsou spojené také s Brnem. Profesně vyšel z klasického webového vývoje a linuxové administrace, postupně se ale začal posouvat k oblastem, kde se software stává spíš nástrojem pro zkoumání složitějších systémů než jen prostředkem k tvorbě webů.

Jeho technickým základem je PHP, Linux a webový vývoj. Pracuje s frameworky Nette a Symfony, databázemi MySQL a MariaDB, REST API, JavaScriptem, Pythonem, Bashem, Dockerem a běžným serverovým stackem postaveným na Apache, PHP-FPM a systemd. Vedle vývoje se dlouhodobě zabývá provozem vlastních serverů, sítí, VPN, domácí automatizací a experimentováním s hardwarem.

V posledních letech se stále více zaměřuje na umělou inteligenci a její praktickou orchestraci. Nezajímá ho pouze používání jazykových modelů jako chatbotů, ale hlavně jejich propojení s reálnými nástroji, operačním systémem, soubory, databázemi a dalšími agenty. Z tohoto směru vznikají projekty jako Pulse nebo Oxana, koncipované jako prostředí, ve kterém mohou AI agenti bezpečně pracovat se systémem, provádět úkoly a spolupracovat mezi sebou. Podobnou logiku má i projekt Pordigger, zaměřený na automatizované získávání, zpracování a publikování informací.

Vedle informačních technologií má překvapivě široké technické zájmy. Zabývá se počítačovými architekturami od historických procesorů 8080, x86 a Motoroly 68000 až po ARM, MIPS, SPARC, PowerPC či mainframy. Zajímá se o operační systémy, grafické procesory, embedded zařízení, letectví, fyziku částic i kosmologii. Technologie pro něj nejsou izolované předměty. Spíš jednotlivé vrstvy jednoho velkého stroje, který se snaží rozebrat až na základní principy.

Výraznou část jeho současné tvorby představují vlastní fyzikální modely označované jako KRT a Fold. Začaly úvahami o komplexním čase, geometrii a vztahu pozorovatele k prostoru, postupně se ale přesunuly k otázce, zda samotný čas není emergentním důsledkem interakcí. Fold pracuje s diskrétní kauzální strukturou, vrstvami stavů a myšlenkou, že známý čas nemusí být základní veličinou reality.

V těchto úvahách má zvláštní místo neutrino. Porybný jej zatím nepovažuje za vyřešenou součást své teorie, ale spíš za podezřele zajímavý objekt, jehož role může být hlubší, než jak ji dnes chápe standardní model. Zajímají ho jeho chiralita, oscilace, slabá interakce a možnost, že by neutrino mohlo nést informaci o hlubší kauzální struktuře prostoru a času. Právě zde se snaží držet rozdíl mezi intuicí a důkazem: hypotéza může být odvážná, ale musí být možné ji matematicky formulovat a nakonec i vyvrátit.

Tento způsob uvažování jej přivádí také k duchovním a esoterickým systémům. Nečte je však pouze jako náboženství. Zajímá ho, zda se v jejich symbolice neskrývají opakující se intuitivní modely světa. Proto se například zabývá rozsáhlou literaturou hnutí ALLATRA a jeho pokusem spojit spiritualitu, vědomí, kosmologii a částicovou fyziku. Dokáže ocenit, proč takový systém sahá právě po neutrinu nebo po pojmu informace, zároveň ale kritizuje okamžik, kdy se spekulace začne vydávat za experimentálně potvrzenou „Pravdu“.

Jeho vztah k podobným tématům není čistě akademický. Vlastní zkušenosti ho přivedly k tomu, že velmi ostře rozlišuje mezi intenzitou subjektivního prožitku a důkazem o vnější realitě. Silný prožitek může být autentický a život měnící, ale podle něj z toho ještě neplyne fyzikální zákon. Tento rozdíl se snaží zachovávat i ve vlastní práci: metafyzika může být zdrojem otázek, věda ale začíná až tam, kde přichází definice, matematika, predikce a možnost chyby.

Vedle techniky je také vyučeným krejčím a má fotografické vzdělání. Kombinace řemesla, obrazu a programování dobře vystihuje jeho způsob práce. Má potřebu věci nejen pochopit, ale také postavit, rozebrat a znovu složit. Ať jde o server, software, počítačovou architekturu nebo model vesmíru, opakuje se stejný motiv: hledání konstrukce pod povrchem.

Jeho projekty a texty proto často balancují mezi inženýrstvím a spekulací. Na jedné straně stojí velmi konkrétní systémy, API, servery a zdrojový kód. Na druhé otázky typu: Co je čas? Co je informace? Je prostor fundamentální? Má vědomí nějakou fyzikálně popsatelnou roli? A proč mají některé částice tak zvláštní vlastnosti?

Porybný se nesnaží vytvořit hotové učení. Spíš dlouhodobý výzkumný deník. Některé hypotézy pravděpodobně skončí ve slepé uličce, jiné se promění a několik možná přežije. Důležitější než rychlá odpověď je pro něj možnost pokračovat.

Jeho základní postoj by se dal shrnout jednoduše:

Neobvyklá myšlenka není problém. Problém nastává až tehdy, když ji přestaneme zkoušet vyvrátit.