Selským rozumem: Hoří Paříž?

Na 17. října je ve Francii naplánována celostátní generální mobilizace, při níž se na scénu hodlají vrátit i proslulé žluté vesty, které se staly symbolem francouzského protestního hnutí. Lokálně protesty přerůstají v násilnosti, policie je naopak často obviňována z neodůvodněné brutality při zásazích proti demonstrantům. Při své nedávné návštěvě Paříže jsem osobně viděl pouze poklidné protesty. Záběry z demonstrace na náměstí Bastilly ve večerních zprávách francouzské televize však připomínaly spíše válečnou zónu někde na Blízkém východě.

Naše mediální scéna dává přednost poukazování na násilnosti provázející protesty, nacionalistická scéna pak využívá situaci jako důkaz úpadku západních demokracií a libuje si v poukazování na demonstranty, v jejichž rodokmenu se očividně vyskytoval nějaký ten migrant. Ve francouzské veřejné diskuzi dominuje spíše kritika policie. Francouzská politická scéna je pochopitelně rozdělená. Zatímco krajně levicový vůdce Jean-Luc Mélenchon stojí na straně protestujících a političtí soupeři ho dokonce obviňují z podílu na rozdmýchávání nepokojů, vláda prezidenta Macrona se snaží omezit největší výstřelky. Činí tak ovšem velmi opatrně, aby se násilí zcela nevymklo kontrole a omezilo se riziko obětí. Lepší pár rozbitých výloh a ohořelých automobilů než mrtví demonstranti. Pravice kritizuje vládu za zradu policistů. Jak prohlásil předseda pravicové strany UDR Éric Ciotti: „Každý, kdo narušuje veřejný pořádek, musí být připraven na to, že jej stát bude hájit za použití všech prostředků.“

Francie má bohatou tradici podobných protestů, vedených zejména z levicových pozic. Ty často propukají z příčin, jež se zpočátku zdají banální. Na počátku masového studentského hnutí v roce 1968 stál mimo jiné požadavek studentského vůdce Daniela Cohn-Bendita na takzvanou mixité des cités universitaires, tedy na zrušení rozdělení vysokoškolských kolejí na chlapecké a dívčí. Okupace dívčích kolejí revolučně naladěnými mladými muži postupně přerostla v protestní hnutí, které málem stálo funkci tehdejšího prezidenta Charlese de Gaulla. Ten se nikdy nebál vsadit svou kariéru na jednu kartu, pokud byl přesvědčen, že je to nezbytné k prosazení jeho politických cílů. Vyhlásil referendum, v němž získal těsnou podporu, a revoluční zápal ve francouzských ulicích postupně vyprchal. Vysokoškolské koleje jsou od té doby ve Francii pochopitelně smíšené.

Na počátku současných protestů stála nespokojenost učitelů jednoho gymnázia na pařížském předměstí Créteil. K nim se nejprve přidali jejich studenti a postupně i další školy. Bouří se nejen školy na předměstích, ale i elitní vzdělávací instituce v centru Paříže včetně prestižního gymnázia Lycée Henri-IV, mezi jehož absolventy se skví i jméno současného prezidenta Emmanuela Macrona. Na původní protestní hnutí zaměřené na školství se následně nabalovaly další sociální a politické požadavky, zejména podpora Palestiny a boj proti klimatické změně, ale také prostě jen touha si tak trochu zařádit.

Jsem učitel a vzpomínám si na opakované sáhodlouhé diskuse českých pedagogů, které se vedly pokaždé, když se zvažovala možnost stávky ve školství. Vybavují se mi jejich obavy, zda případný protest nepoškodí studenty a nenaštve jejich rodiče. V žádném případě nenabádám naše studenty a pedagogy, aby si hráli se sirkami jako jejich francouzští kolegové. Každý však nejspíš uzná, že taková zodpovědná stávka málokoho vyděsí. Jednou z mála věcí, které Francouzi dělají pořádně a s plným nasazením, je právě protestování. Protest musí bolet a s nadsázkou řečeno, pokud při studentských protestech lehne škola popelem, nikoho to příliš nepřekvapí. Jde přece o dobrou věc! Ponechávám na naturelu každého čtenáře, aby zvážil, zda je mu v tomto směru bližší česká, nebo francouzská mentalita.

Francie v našich představách zůstává předobrazem jakéhosi sociálního ráje. Vysoké daně, rozbujelý sociální systém, nízký věk odchodu do důchodu, pětatřicetihodinový pracovní týden a dlouhé pauzy na oběd. Pohoda, kafíčko, Châteauneuf-du-Pape! Jak je tedy možné, že v téhle zemi není dost peněz na školství? Inu, milý čtenáři, daně jsou sice vysoké, ale peníze přesto došly. Vysoké daně podle mnohých ekonomů vedly ke ztrátě konkurenceschopnosti. Roste státní dluh, a tím i náklady na jeho obsluhu. Přibývá důchodců a rodí se méně dětí. Po generace se žije na dluh. Nemůže za to žádný konkrétní politik ani jediná strana, ale několik generací politických elit ze všech koutů politického spektra, které si kupovaly hlasy voličů na úkor budoucnosti.

Nemluvě o proslulé francouzské byrokracii. Osobně mám zkušenost, že zatímco my u nás v Čechách nadáváme na svou státní správu, Francouz žijící v české kotlině si zpravidla pochvaluje, jak to tu máme prakticky zařízené. Prokousat se francouzskou administrativní džunglí bývá mnohdy nadlidským úkolem. Vezměme si třeba maturanta, který se rozhodne studovat na vysoké škole. Je to ten pravý čas osamostatnit se, tím spíš, že student často odchází za akademickým dobrodružstvím do jiného města. Francouzské zákony na takovou situaci pamatují. Mladý intelektuál může stát požádat o příspěvek na bydlení. Na ten má ovšem nárok pouze tehdy, bydlí-li na koleji nebo má-li oficiální nájemní smlouvu uzavřenou na své jméno.

Nájmy jsou ve Francii drahé, bytů je málo a počet zájemců o bydlení výrazně převyšuje nabídku. Majitelé bytů si tudíž mohou vybírat. K získání nájemní smlouvy je proto většinou třeba prokázat vlastnictví bankovního účtu, doložit pravidelný příjem v takové výši, aby nájemné nepřesahovalo 35 % deklarovaného příjmu, a předložit potvrzení o zaplacení nájmu na předchozí adrese za poslední tři měsíce, případně doklady o úhradě účtů za elektřinu či plyn za stejné období. Nezbytná je také pracovní smlouva, včetně tří posledních výplatních pásek, nebo potvrzení o studiu. Problémem může být už pouhé vlastnictví bankovního účtu, u nás téměř samozřejmé. K jeho založení je totiž mimo jiné třeba doložit adresu bydliště. Jinými slovy: k získání nájemní smlouvy potřebujete prokázat vlastnictví bankovního účtu a k založení bankovního účtu zase musíte doložit, že někde bydlíte.

Chybějící dokumenty může nahradit ručitel, jímž jsou v případě studentů většinou rodiče. I ručitel musí splnit výše zmíněné podmínky a prokázat dostatečné příjmy, aby pokryly náklady na bydlení jeho samotného i nájemce, za kterého ručí. V praxi to pak dopadá tak, že studenti z lépe situovaných rodin dokážou prokázat dostatečně důvěryhodné finanční zázemí, aby získali nájemní smlouvu a s ní i příspěvek, zatímco jejich chudším kolegům nezbývá nic jiného než vzít zavděk neoficiálním nájmem, takříkajíc načerno. Na takové bydlení ovšem žádný státní příspěvek získat nemohou.

Podle mnoha průzkumů veřejného mínění si drtivá většina Francouzů uvědomuje kritickou situaci země a nezbytnost reforem. Stejně velká část respondentů však odmítá přinášet oběti. Ať zaplatí ti druzí! Jakmile se objeví pokus o reformu, zvedne se obrovská vlna odporu. Macron by mohl vyprávět, jak postupně vyšuměl do ztracena jeho reformní plán, s nímž kdysi vyhrál své první prezidentské volby. Zbylo z něj jen torzo a například o nezbytné důchodové reformě se vedou nekonečné spory a prakticky skončila u ledu. A přesto je jeho popularita ta tam. Na mnoha francouzských školách skutečně chybějí pedagogové, jejichž platy jsou ostatně hanebné, a budovy vzdělávacích institucí jsou v dezolátním stavu. Což o to, důvod k nespokojenosti by tu byl. Jen je otázkou, kde vzít peníze na nápravu.

Bylo by třeba nějakého nového de Gaulla, který by neváhal vsadit politickou kariéru na prosazení nezbytných reforem a dokázal být natolik neústupný, aby je buď prosadil, nebo padl. V současné době je francouzská politická scéna beznadějně rozbitá a připomíná Německo ve třicátých letech. Tehdy získaly Hitlerova NSDAP a komunisté ve volbách dohromady přes 50 % hlasů. Sice se navzájem nesnášeli, ale k tomu, aby zabránili demokratickým stranám vytvořit vládu, to bohatě stačilo. Paralyzovaní demokraté si nakonec ze dvou zel vybrali Hitlera. A jak to dopadlo, všichni víme. V současné Francii snad není tak zle, jenomže… V posledních parlamentních volbách se hlasy rozdělily téměř rovnoměrně do třech táborů. Spojená levice, jíž dominují Mélenchonovi extremisté, těsně zvítězila, následovaná Macronovým středem a krajní pravicí Marine Le Penové. Tradiční strany živoří. Kompromis nalezen nebyl a předsedové vlád i ministři se od té doby střídají jako apoštolové na orloji. Blíží se navíc volby prezidentské a nelze vyloučit, že proti sobě ve druhém kole stanou zástupci obou extrémních okrajů politického spektra.

Pokud by ve volbách zvítězila korupčními skandály zatížená Marine Le Penová, nabízela by snížení věku odchodu do důchodu na 60 let, odpuštění daně z příjmu lidem mladším 30 let a snížení DPH na energie. Náklady prý zaplatí hospodářský růst. Kde se vezme, suď bůh. Její politickou kariéru navíc dlouho financovalo Rusko.

Na Mélenchonovi naopak ulpělo obvinění z antisemitismu a k Rusku také zaujímá vstřícný postoj. S Marine Le Penovou se shodne na snižování důchodového věku. Kromě toho chce zvyšovat daně firmám i minimální mzdu a také mohutně investovat státní prostředky do ekologické transformace. Prostě se chystá vydláždit cestu k co možná nejrychlejšímu státnímu bankrotu. Věru neradostná budoucnost pro sladkou Francii!

Je skutečně těžké vládnout Francii. Bylo by ovšem pošetilé vysmívat se Francouzům, do jaké šlamastyky se dostali. My totiž směle kráčíme v jejich stopách. Český volič se od toho francouzského zas tolik neliší, jen nenadělá tolik rámusu. Vzpomínáte na volby v roce 2021? Petr Fiala je vyhrál mimo jiné i proto, že poukazoval na Babišovu drahotu, kterou postupně roztáčela postcovidová inflace. Tu ovšem podpořilo i zrušení superhrubé mzdy, na němž se podílela i Fialova ODS. Fialova vláda se posléze alespoň pokusila o jakési polovičaté a nedostatečné reformy. I tak jí přes všechnu tu opatrnost a neschopnost prosazovat skutečné reformy srazila hlavu tentokrát Fialova drahota. Volby v roce 2025 vyhrál Babiš, takže tu teď máme zpátky drahotu Babišovu. Místo Covidu přišla válka na Ukrajině, pak zase Trumpovo nesmyslné dobrodružství v Íránu. Na okolnosti se ohledy neberou, volič si žádá své, že na plnění předvolebních slibů nejsou peníze, ho nezajímá. Ceny rostou a státní deficit jakbysmet. Zbabělost politickou odměnu nepřináší a k přijetí odvážných rozhodnutí chybí kuráž. Chtěli jsme dohnat Západ a jak se zdá, k Francii máme čím dál tím blíž. Alternativní politické proudy nabízejí pouze ekonomické pohádky, případně se už stačily beznadějně ztrapnit, jako například Motoristé. V Paříži už hoří. Kdy dojde na Prahu?

JUDT, Tony. Poválečná Evropa: historie kontinentu 1945-2005. V českém jazyce vydání páté, v nakladatelství Prostor čtvrté. Přeložil Dalibor VÝBORNÝ. Obzor-Historie. Praha: Prostor, 2025. ISBN 978-80-7260-654-2.

ARTUS, Patrick. Comment nous avons ruiné nos enfants. Paris: Découverte, 2006. ISBN 2707149462.

https://votons-2027.fr/candidats/le-pen/programme

https://votons-2027.fr/candidats/melenchon/programme

https://www.elyseescope.com/le-radar/programme-economique-melenchon-2027

https://www.ladepeche.fr/2026/10/06/presidentielle-2027-marine-le-pen-presente-le-programme-economique-du-rn-et-promet-140-milliards-deuros-deconomies-dici-2032-13586722.php

https://www.liberation.fr/idees-et-debats/editorial/antisemitisme-la-nouvelle-derive-de-jean-luc-melenchon-20260227_5Q7GLYX4UFHG3PBF4IOLVEPFO4/

https://www.lemonde.fr/politique/article/2026/02/27/jean-luc-melenchon-accuse-d-antisemitisme-apres-des-propos-sur-la-prononciation-du-nom-de-jeffrey-epstein-rien-ne-va-dans-ces-propos-ca-suffit-maintenant_6668537_823449.html

https://www.lemonde.fr/les-decodeurs/article/2022/04/20/quels-sont-les-liens-de-marine-le-pen-avec-la-russie-de-vladimir-poutine_6122903_4355770.html

https://www.mediapart.fr/journal/france/dossier/largent-russe-du-rassemblement-national

https://elabe.fr/category/etudes-sondages/?hl=en-US

https://www.lelaboratoiredelarepublique.fr/publications/le-barometre-de-la-republique-edition-2025/?hl=en-US

https://www.ipsos.com/fr-fr/barometre-de-la-republique-2026?hl=en-US

https://www.youtube.com/watch?v=IeKZzOKv0nk

https://archiv.hn.cz/c1-67940380-horsi-nez-italie-drazsi-nez-recko-srazka-francie-s-financni-realitou-strasi-celou-eu?utm_campaign=hp_feed&utm_medium=seznam_distribuce&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-za-co-bojuji-mladi-francouzi-chteji-podnitit-protesty-v-cele-evrope-317017#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=abtest324_firmy_sluzby_v_okoli_varB