Článek
Olomoucké arci/biskupství je nejstarší institucí na našem území, jejíž počátek je spojen se sv. Metodějem jako prvním biskupem. V průběhu mnoha staletí se na našem arci/biskupském stolci vystřídalo několik desítek biskupů a od roku 1777 arcibiskupů. Byli to mužové z různých koutů Evropy. Byli to velmožové z německých zemí, ze zemí rakouských, byl to jeden Ital, Borgia, jeden Uher/Slovák Turzo, dva Anglosasové Robert a Hamilton, jeden Polák Pavlovský a mnoho Čechů a Moravanů.
Každý z nich byl ve své době významný a mocný. Z našeho současného hlediska však někteří byli důležitější než ti ostatní. A to byli tito tři biskupové:
· Bruno ze Schauenburka: z temného dávnověku se jeví jako pravděpodobný zakladatel města i knížectví postaveného na lenním/manském systému. Pocházel ze severoněmecké oblasti poblíž Dánska. Byl to diplomat ve službách českých králů Václava I a jeho syna Přemysla Otakara II. Od něj dostal v léno část Moravy, která se pak stala jádrem hospodářské a politické moci olomouckých arcibiskupů.
· Stanislav Turzo: Jediný Slovák/Uher na našem trůnu. Po zničujících husitských válkách, které měly zcela zásadně devastující vliv na země koruny české, bylo celé biskupství v troskách. Žižka a jeho vojska byly Talibanem středověku, ať se to někomu líbí nebo ne. Velké části majetku a území biskupství byly zcizeny nebo zastaveny. V ten moment nastupuje na scénu Stanislav Turzo, jenž s pomocí peněz svého otce, bohatého těžaře rud a metalurga ze slovenské Spiše vykupuje zpět bývalé majetky biskupství a na mnoho staletí určuje rozměr knížetství.
· Karel II Lichtestein-Castelorn: raně novodobý obnovitel a zakladatel zničeného města. Velkorysý mecenáš, který položil základy kráse a bohatství Kroměříže. Z jeho peněz, výtěžku panství, peněz jeho rodiny a půjček obnovil značnou část zdevastované diecéze po třicetileté válce. Jeho očima můžeme dodnes vidět převážnou část Květné zahrady, Sala Terrenu v zámku, kanovnické domy v Jánské Ulici (dnešní ZUŠ) nebo třeba židovskou radnici v ulici Moravcově.
Z jeho sbírek soukromých je položen základ soudobých galerijních pokladů: knihovna, hudební partitury ale hlavně obrazová galerie v čele s děsivým obrazem Apollo a Marsyas od benátského umělce zvaného Tizián. Je to dílo, který je považováno za nejcennější obraz v ČR.
Zámek
Nyní je tedy nutno zámek navštívit. Není třeba vše vidět naráz. Je toho totiž tolik, že bychom to ani nevstřebali. V budově zámku se totiž ukrývá několik tras a okruhů. Začněme tím nejnovějším, a to je expozice v Gardistce a mlýnské bráně. Tam si bez průvodce všechno přečtete a prohlédnete. Porozumíte pak každodennímu životu a organizaci biskupské soukromé posádky.
Ještě ten samý den běžte na prohlídku representačních sálů. To jsou ty nejkrásnější místnosti, v čele se spektakulárním sálem sněmovním. Tuto prohlídku bychom mohli také nazvat cestou příběhů. A to na jeden den stačí.
Za týden přijďte znova a vydejte se do 2.patra, kde se s průvodcem vydáte na Via Magnifica. Tuto trasu bychom také mohli nazvat cestou pokladů, neboť uvidíte části čtyř vyjímečných sbírek. Sbírka knihovnická, hudební, mincovní a obrazová galerie. Každá z nich je jedinečná a unikátní. Největší unikum je však to, že jsou na jednom místě. Pokud preferujete prohlídku individuální, bez průvodce, tak si galerie projdete sami. Paní kustodky vám rády zapůjčí audio přehrávače se zasvěceným komentářem Igora Bareše. Po této návštěvě budete plni dojmů, vjemů a zážitků. A to vás ještě čeká vyhlídka z věže, kterou máte v ceně vstupenky.
Věž, dominanta zámku, města a širokého okolí. Věž bylo to, co v očích biskupa Karla odlišovalo zámek od paláce. Výhled z ní je dechberoucí. Pod vámi město jako na dlani. Na severu a západě široké a úrodné roviny hanácké. Na jihu pak malebné Chřiby. A odtud, přes Vizovické vrchy, jdeme na východ a spatříme hradbu Hostýnských vrchů se sv. Hostýnem nahoře, místem poutním, místem svatým. Při sestupu z ochozu věže ve výšce 40 metrů se zastavíte v klenotnici, což za starých časů bývala zámecká kaple. Zde, kromě jiných vzácností, narazíte na čtyři výjimečné deskové obrazy z doby renesanční, od německého malíře Cranacha.
Vyčerpáni vjemy a schody jdete přímo do zámecké kavárny, kde nad šálkem kávy či sklenicí Zámeckého ležáku v tichu obdivujete věž, kde jste se před pár minutami kochali krásnými výhledy.
Zcela jistě si nenecháte ujít Sala terrenu, kde byl učiněn epochální objev v podobě ametystové výzdoby, o které se tři století vůbec nevědělo.
Nejnovější možností poznat genia loci našeho zámku jsou pak víkendové komentované prohlídky Podzámecké zahrady. Opět místo, kam chodíme tisíckrát za život, ale o kterém víme pramálo.
P.S. Kroměříž byl po staletí rodu mužského, ať v němčině či češtině. Ještě historik Peřinka v době poválečné používá rod mužský a varuje před používáním rodu ženského. Poválečná pravidla pravopisu českého nedbají na Peřinkova doporučení a novodobě stanovují: ta Kroměříž. Nicméně, my, pravověrní občané místní říkáme vždycky: ten Kroměříž. 😊Podobně jako ten Olomouc.
Tomáš Váňa
Externí průvodce na zámku
