Článek
Jsouce naprosto v koncích s prolomením ďábelské šifry, vrháme se cele na cestu novinářské a archivářské investigace s cílem plně objasnit totožnost autora veršů. Veršů zcela jistě líbezných, poetických, krásných, vilných a ojedinělých. Ale to jsme ještě tehdy, v temných dobách své nevědomosti netušili. A to tak, že vůbec.
Velmi záhy ovšem docházíme k závěru, že nemaje se o co opřít, nemaje českého překladu, nemaje prakticky nic, básníkovu totožnost odhaliti prostě nelze.
Konec zvonec Japonec, pýcha předchází pád. Naše nabubřelá sebejistota dostává ránu smrtelnou. Jsme v koncích se svým intelektem, se svými nápady i brilantními postřehy. Jsme prakticky v háji.
Nenapadá nás nic chytřejšího, než tuto potupu zapít a smýt, a to tak, že důkladně. Zdrceně tedy sedíme vzadu, na zahrádce pivovaru, pijeme jednoho Sedláka za druhým Sedláčkem, aniž bychom si vychutnávali přímočarou lahodnou hořkost obou ležáků (sponzorováno). Aniž bychom si vychutnávali genius loci pivovaru, aniž bychom si vychutnávali blankytně modrou oblohu a bzukot včel na nedalekém žlutém poli řepkovém. Zdrcující porážka, totální deprese, k sebevraždě krok. A v tom….
….V tom někdo cizí vychází z pivovaru, v ruce sklenici piva s bohatou pěnou a štráduje si to k nám. Je to zřejmě to poslední, co bychom chtěli. Mluvit nechceme s nikým, natož s cizím. Od přirození jsme však oba slušní chlapci, tak co už včil, tak přisedni ty, počestná pocestná.
„Servus chlapci, ako si tu žijetě?“ Ha, Slovenka, Katarína. Krásná Katarína z Kopčan. My nic, jen tupě civíme do již značně ošuntělých šifrovaných papírů. Ona na to mrkne a "čo to je? "A my pomalu a postupně odtahujeme závěs našeho utrpení a záclonu našeho ponížení.
„Boha jeho, chlapci, toto nevietě?“ A dešifruje a rychle píše na pivní podtácek první lahodné verše ze života:
Laskavá vzpomínka na Dušana
Cestička k domovu známě se vine, ze staré plzeňky odér se line.
a další a další a po 2 hodinách 46 minutách je s dešifrováním u konce. Po tolika pivech si již nejsme jisti, zdali je to pravda či krásný sen, z něhož probuzení bude o to krutější. Nicméně 49 pivních tácků je hustě popsáno malebnými verši nejvyšší kvality. Rychle zamykáme dílo do ležáckého sklepa, čepujeme si poslední šnyt a jdeme našemu hostu vřelé díky vyjádřit. Nikde však nikdo, pivovarská zahrada prázdná, jen sedlákova bernardice Barča vyje na měsíc. Nazítří celé dílo z pivních tácků pečlivě opisujeme a na Úřadě duševního vlastnictví registrujeme pod spisovou značkou KQ 926
Jako ukázku vyspělé, inteligentní, láskyplné a smyslné tvorby si můžeme uvést např toto něžné čtyřverší:
Tajemství lesa
Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les. Tam chodí víly v župánku, a některé i bez.
Pozn.: Sládkovo dvojverší je základem. Dále však CP pokračuje daleko odvážněji. Zřejmě jinošská léta. Geniální.
nebo:
Říční romance
Nemravné myšlenky honí se hlavou. Navečer, na řece, dvě rajdy plavou. Kam ty plavou neví nik. Jedno tempo, jeden click!
Pozn.: Zřejmě postpubertální období. Naprosto bezradní jsme ohledně slova click. V jeho době se v našich dialektech prostě nevyskytuje
a nebo:
Překvapení
Zasypána sněhem, leží nahá Lada. Z jasné Luny tiše, UFO na ni padá.
Že by kapičku sci-fi? Kolik asi lahví vína?
O autorovi bychom neměli ani ponětí, kdybychom nenarazili na drobnou svůdnou veršovánku:
Coming out
„Dycky sem byl na ženský“ Napsal Cecil Počenský.
Dále tedy pracujeme s hypotézou, že autorem literárních perliček je Cecil Počenský. Jsme si však vědomi, že je to teorie postavená jen na vratké domněnce.
Pokračování přístě.
