Článek
To si tu u nás, v Kroměříži dali rande dva velcí monarchové své doby. Ruský car Alexander III přijel na pozvání našeho tehdejšího císařpána Františka Josefa I.Taková akce tu nikdy předtím ani potom nebyla. Bylo o tom napsáno mnoho článků, reportáží a knih, tudíž tato událost je poměrně známá. My si tedy dnes nebudeme popisovat průběh celého setkání, ale vypíchneme pár zajímavostí, které náležitě podbarví celou historickou událost.
Proč si ti dva dali schůzku právě v Kroměříži, tak to jako nevíme. O čem ti dva spolu jednali, tak to tedy nevíme vůbec. Někteří historikové se domnívají, že předmětem setkání byla situace na Balkáně. Že si sem však nepřijeli jen tak na jeleny do Zámečku, to je naprosto zřejmé. Bylo to tajné a dokonale utajené jednání, ke kterému nebyla vydána žádná tisková zpráva a ani nevystoupil žádný tiskový mluvčí.
Když se město a arcibiskupství dozvěděli, co se chystá, upadli všichni do mdlob. Budou s tím strašné starosti, a je nám to vůbec za potřebí? To možná běželo v mysli mnoha zúčastněných, nicméně ve skutečnosti to byla taková pocta, že si nikdo ani na chvilku nepřipouštěl náročnost a složitost celé akce. A složité to teda fakt bylo.
Zámek v těch časech nebyl v úplně nejlepší kondici. Zvenku lehce ošuntělý, uvnitř ne zcela obyvatelný pro tak velké delegace. Měl tehdy něco přes 300 místností (sic!), ale značná část byla prázdná či sloužila jako sklad či depositář. Nicméně, obě delegace potřebovaly několik desítek pokojů, aby tam ubytovaly aspoň část svých dvorů. Císař dopředu věděl, že zámecké interiéry svým vybavením nejsou hodny návštěvy na nejvyšší úrovni. Proto posílal dlouhé vlak s obrazy, otomany, lustry, židlemi, zrdcadly a vším dalším možným, aby rody panovnické měly co největší komfort. Inventář se sem stěhoval z Vídně, Prahy či Budína.
Hostitelem byl tehdy sloužící kníže-arcibiskup Bedřich Egon Fürstenberg, blahé pověsti. Ten měl celou mega akci na starosti a podle dobového tisku a osobních dopisů účastníků zájezdu se jí zhostil na výtečnou.
Oba mocnáři přijeli vlakem. Car cestoval dva dny. Cesta z Petrohradu do Kroměříže byla dlouhá 1600 km, což je prakticky úplně stejně jako z Kroměříže do Petrohradu.
Náš císař to měl kratší, v pondělí 24. srpna 1885 v 9 ráno nastoupil ve Vídni na vlak a po 3. hodině odpolední si už dával kafe a hanácký vdolek u nás dole na nádraží.
Město mělo tehdy snad jenom něco okolo 12 tisíc lidí a sem přijelo pravděpodobně až 50 tisíc turistů!!! To je prakticky 2× víc, než je současných obyvatel, a to včetně Vážan, Kotojed a Bílan a možná aji Postoupek a Miňůvek. Kam je proboha všechny dáme?, říkali si na radnici. Postavili proto na všech místech, kde to šlo, vysoké masivní dřevěné tribuny, aby ti přespolní všecko dobře viděli.
Jenomže ti všecko neviděli. Co viděli hodně a dobře a často a dlouho, to byl náš císař. Ten totiž dojel o den dříve, v pondělí 24.8., aby to všecko zkontroloval. Ten město několikrát projel, vzal to všemi uličkami nahoru dolů, a zprava doleva a dvakrát místo aby ho viděli všichni, aby on viděl všechny. Měl několik projevů, v němčině i češtině, navštívil všechny lokální instituce, rozdal tisíce zlatých. Byl celebrita své doby. Lidi ho měli rádi.
Co prakticky turisti neviděli, to byl příjezd ruského cara. Jeho otce před pár lety zabili při atentátu v Petrohradě a on proto měl strach, že ho tu potká stejný osud. Rozumíte, tady na Hané, tady se mocnáři přece nevraždí, tady je po staletí klid a pohoda. To však car nevěděl. Tak si s sebou vzal několik set ozbrojenců, aby ho tu chránili. No a z nádraží, kam přijel v úterý 25.8., odjel tryskem do Podzámecké zahrady obklopen kordónem svých vojáků.
Co, a hlavně koho si dovezl car, to už teď víme. Ale císař si dovezl zcela jiný sortiment.
Kromě vybavení interiérů, výše popsaném, si třeba nechal poslat i 80 kočárů a k tomu 160 koní jako takové císařské taxíky pro vysoce postavenou šlechtu.
Nejenom to, nechal si sem třeba poslat zhruba 50 kuchařů, aby mu tu vařili. A tak jim ve Vídni dopředu říká – mládenci, pojedete se mnou do Kroměříže a budete mi tam 3 dny vařit, a oni mu říkají, tak teda dobře, Vaše Výsosti, pojedeme, ale vercajk si bereme svůj, neboť nevíme, co tam vůbec mají. Spíš nic. A tak si ti kuchaři vzali všecko, od nožů a vidliček až po velké litinové hnětací stroje na těsto, na koláče, buchty, rohlíky a chleba.
Oni dva, ti monarchové, si sem vzali i svoje manželky. Tak prvně car. Jeho žena byla dánská princezna Frederika. On velký a obézní, ona drobná a útlá. Spíš jako tatík s dcerou než jako manželský pár. Ale manželství šťastné, říkají kroniky. Netrvalo však dlouho. Již devět let po kroměřížském setkání umírá car ve věku pouhých 49 let. Neskolil ho žádný atentát, jak se obával. Skolilo ho obžerství. Moc jedl, moc pil. Dnes bychom řekli metabolický rozvrat, cukr v krvi, vysoký tlak, cholesterol. Játra a ledviny kompletně odrovnány.
A teď císař. Žena našeho mocnáře byla rakousko-uherská císařovna Alžběta, proslulá to krasavice Sissi. V tu dobu to manželství mělo za sebou již 30 let a bylo dávno za zenitem, pokud toho zenitu vůbec kdy dosáhlo.
Ona na ty císařské povinnosti nebyla. A nebyla ani na ty povinnosti manželské, byť spolu měli čtyři děti. Více než ve Vídni byla někde ve světě, Korfu, Madeira, Ženeva…a v tom císařském lůžku tudíž moc nebyla. A když tam nebyla ona, tak tam byla jiná děvčica. Tak to bylo.
Císařovně úplně nevadilo, že manžel má milenky, ale štvalo ji, že ona na jejich výběr nemá žádný vliv. Rozhodla se to proto radikálně změnit.
Pojala proto geniální plán.
Pozvala sem k nám na zámek vídeňský Burgtheater v čele s primadonou Kateřinou Schrattovou. Hezká, mladá, přitažlivá žena, téměř bez závazků. Třicítka. Byla pouze vdaná a měla syna. Pro císaře prakticky volná. Vědělo se, že se císaři líbí a on už několik jejích představení zhlédl.
Sissi doufala, že ti dva k sobě najdou cestu a ona to bude mít pod kontrolou. A tak, první den setkání, v úterý 25.8.1885, před večeří ve Sněmovním sále, se panstvo odebralo do Manského sálu na divadelní produkci. Jakmile půvabné představení skončilo, byla Kateřina císaři oficiálně představena. V tu vteřinu se otřásla zem. Feromony lítaly po celém zámku. Chemie zafungovala. První cíl dosažen. Nicméně, stále nedostatečné. Jak se může obyčejná herečka potkávat s císařem, po Pánubohu nejvýše postaveným na světě? I na to měla císařovna připravené řešení. Zanedlouho po návratu do Vídně udělala z herečky svojí dvorní dámu, takže volný průchod do Schöbrunnu byl zajištěn. Geniální, ovšem stále nedostatečné. Císařský palác, jak víme, je sice poměrně rozlehlá nemovitost, vzhledem však k velkému počtu lidí, dvořanů i sloužících tam na nějaké techtle, natož mechtle nebyl prostě odpovídající prostor. A tak nejvyšší kuplířka, císařovna Alžběta, dopomohla herečce ke koupi domku nedaleko zámecké zahrady tak, aby to k ní Franz Josef neměl daleko. A on k ní chodil pravidelně, denně, mezi 17-19 hod večerní, pokud tedy nebyl na dovolené v Ischlu nebo na služební cestě po mocnářství.
Takové oddechnutí po celodenní šichtě.
Nutno podotknouti, že císařovna si herečku oblíbila natolik, že jí byl udělen titul rodinné přítelkyně. Sissi tento vztah z povzdálí zdvořile kontrolovala, ale tak diskrétně, že se oba milenci nikdy nedozvěděli, kdo je strůjce jejich štěstí.
Jejich milenecký poměr přerostl v opravdové přátelství, které skončilo až jeho smrtí v roce 1916. On byl poměrně komplikovaná povaha s nepříliš šťastným osobním životem. Manželství neklapalo, syn se mu zastřelil, manželku zabil anarchista. Byl to asketa s životem pravidelným a naplánovaným do puntíku. A tak herečka Kateřina byla jedním z mála potěšení, které v životě měl. Ona byla jeho jediná spřízněná duše. Ona dělala dluhy, on to za ni všecko platil. A ne málo.
Vraťme se však na začátek tohoto láskyplného příběhu. To nejdůležitější se totiž stalo u nás v Kroměříži, na kníže-arcibiskupském zámku, ve druhém patře, v Manském sále někdy navečer, 25. srpna L.P 1885. Našemu městu budiž věčná sláva na nebesích.
P.S. A teď již jen závěrečná douška, určená především našim věrným čtenářkám. Děvčata, i toto je cesta, jak vyřešit manželský nesoulad. Je to cesta elegantní, efektivní a historií prověřená.
Tomáš Váňa
Průvodce na arcibiskupském zámku a taky sedlák a pivovarník a extrovertní introvert.
Zdroj: sylabus průvodce na zámku Kroměříž
