Článek
Mistr Cecil. Mistr Cecil Počenský. Tak zní umělecký pseudonym anonymního hanáckého barda, který ve své době a ve své tvorbě zřejmě používal. Jeho pravé jméno je však neznámé a s velkou určitostí zůstane neznámé na věky. Na věky věkův. Amen. Doteďka zcela nepoznaný autor geniálních, jednoduchých, smyslných až lascivních, laskavých a přímočarých básní. Autor do dnešního dne literární vědou neobjevený. Autor, který stanovuje nový letopočet národní, evropské a nebojíme se říci snad i světové poezie. Autor, kterého zde ještě nebylo. Kdyby Cecila nebylo, museli bychom si ho vymyslet, řekněme si s Palackým.
Zde drobná ukázka:
Slibná sezóna.
Svlékejte košilku Jiřinko milá,
slavíček v oblacích vesele zpívá,
sluníčko zahřívá meze i sady,
chlapci se ožrali, jaro je tady.
Pojďte tedy a poslyšte příběh dávných a současných časů:
Je neděle odpoledne, zima jak sviňa, fučí, psa by ven nevyhnal. Nikdo, kdo je trochu soudný a nemusí, nevytáhne paty z domu. V noci dokonce mrzne a místní zahrádkář od rybníku Šlajzy, Antonín Bártek ml. se obává o svou krásně nakvetlou meruňku odrůdy Rakovského. Hospodské a kavárenské zahrádky na dolní straně náměstí zejí prázdnotou a ani vevnitřku to není lepší. Děvčata servírky ve Velocafé z nudy štrykují za pultem svetry. Deprese, splín. Tož asi tak. Několik málo fanatických turistů míří k zámku, který den předtím otevřel sezonu. Vrata jsou pootevřeny jen tak na půl a vchod navíc přehrazen tabulí s pěti zákazy. Zmatený turista tedy neví. Otevřeno? Neotevřeno?
Dvojice seniorů Mirča a Ladik z nedalekých Všetul si nakonec lístky kupují. Levné nejsou, ale senioři chudí taky nejsou, navíc mají slevu, tož co. Ty peníze mezi lidma jsou. Lístky nejen na prohlídku zámku s mladou průvodkyní, ale také na vyhlídku z věže. Prohlídka pěkná, poutavá. V zámku je však stejně teplo, jako venku. Jakože vůbec. Ladik vyčítá Mirči, proč že kupovala ještě vyhlídku, on že z toho dozajista omarodí. Více než 200 schodků dvojici náležitě rozehřívá, jenže o Ladika se pokouší infarkt myokardu, což zcela jistě indikuje smrtelně vysoká tepovka na chytrých hodinkách Plum Watch (sponzorováno). Ladik to chce vzdát, ale Mirču vidina nenadálého vdovství od dalšího postupu prakticky neodradí. Naopak. Pokračuje na ochoz v patách s klopotajícím manželem. To ještě oba netuší, co je čeká.
Kromě nezvykle silného větru typu orkán stupně 3++ zatím nic nenasvědčuje tomu, k čemu se neodvratně schyluje.
Mezitím pod mostem Karla Kryla vyzrále, pomalu a rozvážně pluje racek. Není to však racek obyčejný, je to totiž racek neobyčejný. Je velký, těžký, starý, rychlý a chytrý. Rychlý jako prd a chytrý jako lišaj. Nikdo si už nepamatuje, kdy tu přiletěl, tak je to dávno. Možná tu byl už v dávných dobách, kdy se ještě most jmenoval po místním rudém bolševickém poválečném povaleči, prominentu Rajnochovi. Taky Karel.
Kolem racka krouží hned několik mladých racčích samiček. Překřikují se, klovají se, nesnáší se. Konkurence totiž. O zkušeného sekáče je zájem. Rackovi je celkem jedno, co se děje v nízké letové hladině nad ním. Takových slečinek už měl v životě několik tuctů, a když bude chtít, bude je mít všecky. Postupně ovšem. Rajdy jedny. Už taky není žádný mladík. Ty tam jsou časy, kdy ze zálohy, skryt v žabinci záhlinického Pláňavského rybníku, překvapuje skupinu jen tak naostro se koupajících mladých racek. To je křiku, to je vodních výstřiků. Všecky jsou jakoby dotčeny, chce ho však každá. Jen jedna racka si ho naoko nevšímá a pomalu, zády k němu, odplouvá směrem ke Kvasicím. Kvasice by ani tak nevadily, ale ta přezíravost ano. Arogantní ignorace rackou racka ještě více rozžhaví, a tak se…
Vzpomínka uťata! V tu vteřinu zaujme racka lesklý odlesk něčeho lesklého na temné hladině Moravy. Morava je matka všech moravských řek. Tečka. Tytam jsou líbezné a lechtivé vzpomínky na taškařice s rackami z dob, kdy ještě Radegast 12% chutnal jinak. Rychlé a zběsilé odlesky lesklého předmětu přinutí starého barda k bleskurychlé akci, křídla roztahuje, od vody odráží se, severním směrem proti proudu vzlétá a…a lesklá složka končí v jeho, už notně křivých, špinavých, mokrých, ošuntělých, ale stále silných pařátech. A letí, letí rychle, letí důstojně a vyrovnaně, hlavně však letí daleko od těch ptačích sekernic. Letěl by i s hlavou hrdě vztyčenou, ale lesklá složka je nejen lesklá, ale i kluzká a sakra těžká. Ani roky trénované kvadricepsy urostlého racka nevydrží tuto zátěž věčně. Nad Ztracenou ulicí, přibližně v místech domu čp 8, síly docházejí a ve výšce přibližně 125-113 metrů (výpočet proveden místní pobočkou klubu Mensa) racek složku upouští. Lesklý předmět setrvačně letí, padá, ve větru se zmítá a lesklé odlesky hází. Klesající trajektorií náhodně, avšak neomylně, míří nad zámecký ochoz. Na hlavu nebohého a klejícího Ladika dopadá zhruba 6-5 sekund od vypuštění (výpočet opět provedla mpkM)
Překvapení, hrůza, křik. Ladik klesá, Ladik, padá, Ladik posléze těžce vstává; lesklou, mokrou a špinavou složku do pravice uchopuje a chystá se ji hodit přes zábradlí ochozu, ať si letí klidně do prdele. „Laďo počki“ důrazně a naléhavě křikne Mirča. Ladik poslechne, jak je po letech manželství zvyklý. Mirča vezme složku do lehce posmrkaného kapesníku a v němém údivu jí spadne brada a aji deštník. To, co vidí se nepodobá ničemu, co kdy viděla ona ani Ladik ani lidi ze Všetul a asi ani nikdo z Holešova. Bylo to…
Pokračování příště
Tomáš Váňa, pivovarník, sedlák a průvodce na zámku Kroměříž
