Článek
Je to složka zažloutlých evidentně starých papírů s textem v neznámém jazyce s doprovodnými kresbami. Těch papírů je tam sedm nebo možná aji šest, nemůže se Miřča dopočítat svými revmaticky pokřivenými, zmodralými, letitými a zkřehlými prsty. Je už dost stará, věkem a alkoholem poměrně zdevastovaná. Zkouší text číst, nejde to. Nejde to hergot ani vyslovit, natož přečíst, natož tomu rozumět. Co to proboha je?
Zde malá ukázka:
Ysdlsbí buaqémls ms Fičsms
Vrdzořls l fpqpbi umíqš dr bomr,
Ur dzstě ayurmkx pfět dr yomr
Mirča je zmatená, Ladik pak nervózní, poďme dom, říkají oba, tam se na to s děckama mrknem a uvidíme. Děcka mají tři. Jedou do Všetul už potmě. Přes cestu jim přeběhne černá srna. Koncernový diesel vynechává už i v nízkých otáčkách. Zlá to znamení. Doma se pak na ty papíry s textem všichni dívají a vidí furt to samé, to znamená, že nic, chytří z toho nejsou ani za mák. Několik zřejmě básní či veršů, ve zcela neznámém jazyce, psaném latinkou. Ne-sro-zu-mi-tel-né. A k tomu primitivní ilustrativní ilustrace. Nejmladší syn Jindra, (22 let), který již několik let nevylezl ze svého podkrovního pokoje, kde tráví čas na svém PC a ajiPhone (sponzorováno), přichází s originální myšlenkou. AI (umělá inteligence) už teď ví skoro všechno, testneme to, co? A tak šupito presto na Copilota. Jenže ten už je navečer dosti unavený a do náročných úkolů se nadšeně nevrhá. Píše tedy poměrně lajdáckou odpověď, hlavně aby to měl už z krku: „Zdá se, že tento text je šifrovaný nebo napsaný v nějakém kódu či neznámém jazyce.“
Blbeček. To víme taky, ty chytráku, říká si v duchu otec Ladik, nahlas však ani necekne, by synovu nezvyklou iniciativu nezabil hned v zárodku. Otevře si pro jistotu lahev piva Sedlák, notně si přihne a tím se příjemně zavodní a výrazně uklidní.
Nejstarší dcera Jarka (26 let, ale necelých), je naopak poměrně konzervativní, AI nedůvěřuje, chytrý telefon zásadně odmítá. Navrhuje tedy cestu tradiční, léty ověřenou, a to, optat se největších soudobých tuzemských a světových mozků a požádat je o pomoc, názor či radu.
S pomocí bratra Jindry nachází twiterové (síť Y) účty největších hlav naší současnosti a posílá dotaz na rozluštění. Odpovědi přichází postupně, ale téměř okamžitě:
Pan Trump: „Ano, přesně vím, co to je a v jakém jazyce je to psáno. Nebo možná nevím, uvidíme. Řeknu Vám to, až přijde čas. Nebo taky neřeknu. Každopádně na to uvaluji 104% clo, neboť je to vývoz z rozmazlené EU. Okrádali jste nás už až dost.“ Potlesk Mr. president!
Pan Babiš: „Vůbec nevím, o co Vám jde, je to kampaň a účelovka. Je to celé proti našemu hnutí. Chcete nás nachytat? Proč se nezeptáte Fialy, toho nejhoršího premiéra na světě? Za mě by se to něstalo, my sme Patrioti. My sme neni Soroš.“ A to se cení!
Pan Fiala: „Tento text je mi zcela cizí a nesrozumitelný. Nemíním naskakovat na tyto vaše hry. Jako sláma z bot z nich čouhá snaha dnešní opozice o další neúspěšné obstrukce naší úspěšné vládní politiky. A na to my nepřistoupíme. Pozvedli jsme všechna čísla, namátkou HDP, DPH, státní dluh, daně a další. A na tom ani provokativní a jistě opoziční pamflet nic nezmění. “ Tak to jsme klidní! RIP.
Pan Okamura: „Šílený text je důsledkem šílené pro-imigrantské politiky všech předchozích neúspěšných vlád. Je to vnášení cizích nesrozumitelných a provokativních textů do naší krásné mateřské řeči. S japonštinou, pardon tedy chtěl jsem říct s češtinou, to nemá nic společného. Naše hnutí je pro referendum o veřejném zničení těchto textů. Nejlépe upálením. I s autorem, ha, ha.“ (zřejmě nadsázka) Dost bylo cizinců! I těch polovičních.
Tak tudy cesta nevede, vzácně se shoduje celá rodina. Nicméně co teď? Na koho se obrátit? Prostřední syn, ten adoptivní, Milan, (už 24 let), si matně vybavuje dva podivíny v pokročilém věku snad někde z Kroměříže, kteří stáli za nedávným, překvapivým objevem nemanželského syna Lennonova, Richarda. Za zkoušku nic nedáme, říkají si, byť v průlom šifry nevěří pranic. Snad ti dva starci ještě žijí, ale nevíme.
V sobotu navečer sedíme oba, my starci, v klubovém baru rybářského luxusního rezortu Rybník-a-Řeka, popíjíme místní lahodné pivo Přátelé Hawajského Pobřeží a těšíme se na květovou špičku která se griluje jen kousek od nás a je pod bedlivou kontrolou našeho privátního kuchaře Zděnka Mulrajchla. Zděnek je pak pod bedlivou kontrolou naší. Strašně chlastá. Do hotelové lobby k nám bellboy přivádí skupinku několika nesmělých prostých vesničanů ze Všetul nesoucí cosi ušmudlaného, špinavého, na pohled nechutného. A vy už víte, co.
Ano, v tento moment se nám obrátil poklidný život seniorský úplně naruby. Oba jsme si mysleli, že dožijeme své životy na rybách s pivem v ruce, ale Pánbůh a osud tomu chtěli jinak. Zdrženlivě, avšak s vnitřní radostí přijímáme nelehkou výzvu rodiny Brabencových. Mirča, Ladik a jejich tři děcka jsou však nedůvěřiví. Ale ano, my dva senioři, šifru zcela jistě prolomíme, ujišťujeme Brabencovi. Věříme si totiž, a to tak, že velice velmi. Netušíme ovšem, jaké sysifofské řeholi se to upisujeme. Ve své nezkrotné pýše z úspěchu předešlého jsme si jisti, že to zvládneme. Jinak to ani nejde. Pojímáme plán šílený, ale geniální. Po mnoha pokusech a peripetiích se nám daří dostat do špionského srdce hrdého Albionu. Kladným výsledkem jsem si teď prakticky stoprocentně jisti.
Anglie, Bletchey Park: Enigma, nacistický pekelný stroj šifrovací a zároveň dešifrovací. Když to tam dáte zepředu tak šifruje, když zezadu, tak dešifruje. Zkoušíme to zepředu aji zezadu. Dešifrování šifrovacího nacistického kódu Enigma sice přispělo k vítězství spojenců, ale na dešifrování našeho drobného dílka slavné Enigmě síly evidentně nestačí. Geniální stroj Enigma, vzor 42 s inventárním číslem DPX-MC-444 se zasekává a odmítá dále spolupracovat. Anglii spěšně opouštíme, než se na to přijde.
Pokračování příště
Tomáš Váňa, pivovarník, sedlák a průvodce na zámku Kroměříž
