Jak poprava anglického krále obohatila kroměřížskou obrazárnu

Věděli jste, krásné čtenářky a pozorní čtenáři, že poprava anglického krále Karla I. v roce 1649 neskutečně obohatila kulturní dědictví Kroměříže a celé České republiky? Když anglická občanská válka vyhnala šlechtu z ostrovů, jejich nejcennější umělecké poklady končily v dražbách. Díky vytříbenému vkusu našeho tehdejšího biskupa Karla II z Lichtensteinu-Castelcorna dnes ty největší renesanční a barokní skvosty zdobí zámek v Kroměříži.

Většina přiměřeně vzdělaných spoluobčanů ví o třicetileté válce, která trvala opravdu 30 let. (1618-1648). Je to jedna z nejtemnějších kapitol dosavadní evropské historie. Brutální, devastující a hlavně kořistnická válka skrytá za konfesní, náboženskou fasádu.

Méně se však v našich končinách ví o válce anglické, válce občanské, která probíhá taktéž v polovině 17. století (1642-1651). Kde jinde, než v Anglii. A taky částečně v Irsku. Není to úplně vyhrocená válka náboženská, jako ta naše kontinentální. Pravděpodobně není tak moc kořistnická a dobyvačná (i když Irové by s tímto zásadně nesouhlasili). O to více je to však válka mocichtivá. Jde o střet krále Karla I. Stuarta a koruně oddaných royalistů s republikány vedenými Oliverem Cromwellem. Cavalliers versus Roundheads. Kavalíři proti ostříhancům.

Král a jeho strana to prohrává, král je zajat, král je uvězněn. Jednoho lednového odpoledne, a to 30.1. 1649 ve 14 hod je pak v Londýně sekyrou sťat. Před palácem Whitehall. Víme, kde to je. Počasí je v ten den mimořádně mrazivé. Exekuce pak nesmírně rozkolísá tehdejší evropský panovnický řád. Nikdy před tím se totiž nestalo, že by král zemřel na popravišti na základě rozsudku vlastního parlamentu.

A tady začíná příběh spojující Londýn s naším malebným a poklidným městem arcibiskupským, s naším barokním Kroměřížem.

Republikánští povstalci konfiskují majetek krále, konfiskují majetky jeho příznivců. Mnoho royalistů emigruje na kontinent spolu se svými uměleckými sbírkami, které potom v nouzi prodávají v aukcích. Král Karel I. je ve své době největším mecenášem umění v  ostrovní říši. Jeho sbírky jsou proslulé, ohromné a bezkonkurenční. Po jeho smrti je značná část sbírek jednoduše povstalci rozkradena a část vydražena. A tak se cenné obrazy dostávají do rukou obchodníků z Kolína nad Rýnem, bratrů Imstenraedových. Ti po mnoho let kompletují sbírku více než 200 obrazů, kterou nakonec nabízí a prodají v roce 1673 nejdůležitější osobě kroměřížské raně novověké historie, biskupovi Karlovi II. z Lichtensteinu-Castelcorna. O něm pak někdy příště. Viz příběh Tiziánova obrazu Apollo a Marsyas.

Tyto obrazy můžete dodnes spatřit v galerii kroměřížského zámku, zámku arcibiskupského, zámku na listině kulturního dědictví UNESCO.

Jedním z nejhodnotnějších děl zmíněné galerie je dvojportrét anglického krále Karla I. a jeho manželky královny Henriety Marie. Francouzské princezny na anglickém trůnu. Dcera zakladatele panovnické linie Bourbonů, Jindřicha IV. Mladší to sestra Krále Ludvíka XIII, kterého důvěrně známe ze Třech Mušketýrů.

Několik vět k autorovi. Je jím vlámský umělec Antonis Van Dyck. Dvorní to malíř anglického královského dvora a nejvýše postavené nobility té doby. Je žákem Rubensovým, patrně žákem z nejtalentovanějších. V Anglii se stává vyhledávaným portrétistou, který ovlivňuje místní umění na desítky a snad i stovky let dopředu.

Vytváří nový typ portrétu. Uvolněný, nonšalantní výraz portrétované osoby s otevřenou krajinou v pozadí. Obraz královského páru je jeho první prací pro panovníka, tudíž prací klíčovou a neváhejme říci snad i přelomovou.

Krásné čtenářky a pozorní čtenáři – teď se obracím na vás. Štandopéde přijeďte do Kroměříže, běžte do galerie ve druhém patře zámku, posaďte se před obraz na otoman a k tomu si čtěte tento text. Co spatříte?

I bez znalosti historie, umění i kontextu na vás z obrazu proudí neskonalá láska, krása a líbeznost. Oba jsou to hezcí lidé, a to i na naše soudobé poměry. Van Dyck mistrovsky vyjádřil jejich láskyplný vztah bez okázalých gest, pohybů či mimiky. Je to obraz plný klidu, vzájemné náklonosti, intimity a porozumění.

Královna podává svému choti vavřínový věnec, symbol krále, vítěze, reka, alfa samce. On jí před tím podal olivovou větvičku, symbol míru, pokoje a lásky. On se na ni dívá a je zcela zřejmé, že se mu její půvaby líbí, a to velice velmi. Není se čemu divit, krásná ona teda fakt je. Ona ví, že on se na ni dívá, nicméně však věnuje svůj pohled a své půvaby nám, divákům. Je to gesto nadobyčej sebejisté a nesmírně sebevědomé. Zná svoji hodnotu.

Vše, co je výše popsáno je podtrženo faktem, že královna je v očekávání.

V levém dolním okraji spatřujeme insignie jeho moci, korunu, jablko a žezlo. Jsou upozadněny, ve stínu skryty, poněvadž nejsou tím nejdůležitějším, co chtěl malíř vyjádřit. Jsou tam patrně proto, kdyby někdo nevěděl, kdo portrétovaný pár je. Nejdůležitější jsou však oni dva.

A tak dlouhé minuty sedíte před obrazem, jste pohlceni atmosférou, pohodou, nekonečnou láskou božského díla. Ani odejít se vám nechce. A to Vás jěšte za rohem čeká Tizián.

P.S. kvízová geografická odbočka: po královském páru jsou pojmenovány 3 státy USA.

P.P.S. kvízová česká odbočka: sestra krále Karla I. byla česká královna.

„Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku…“

Tomáš Váňa, pivovarník, sedlák a  taky průvodce na Arcibiskupském zámku Kroměříž

Zdroje: zámecká galerie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_I._Stuart