Článek
Pít, či nepít? Odpověď je jasná!
Pít! Samozřejmě pít. Pít alkohol, to je to, oč tu běží.
Varování: tyto řádky nejsou určeny mladistvým 18-, abstinentům, adiktologům a přeléčeným alkoholikům.
Upozornění: článek odráží životní postoje krásných čtenářek a pozorných čtenářů ze stejné sociální bubliny, kam patří i autor tohoto textu. Rezignuje na popis názorů a postojů jinak smýšlejících mládenců a mládenek. Není návodem k nezřízenému pití, natož pak k alkoholismu.
Alkohol, proč ne? Záleží však kolik.
Kolik tedy? Shodneme se zřejmě na tom, že méně je více. Větší než malé množství alkoholu dělá z konzumenta prapodivné stvoření. Mluví více nežli nutno, drmolí a říká věci, kterých zítra lituje, pitvoří se, gestikuluje, pro zatím méně opilé je prostě směšný. Velké než větší množství alkoholu dělá z konzumenta osobu nebezpečnou. Okolí i sobě.
Ovšem menší, přiměřené množství je hormon pohody, uvolnění, dialogu a příjemnosti. Především my, introvertní spoluobčané víme, o čem je řeč. V bezalkoholovém stavu jsme hluboce uzavřeni do sebe, komunikujeme jen to nezbytné, nemáme potřebu s každým něco zbytečného prohodit, s každým mluvit a ke všemu zaujímat nějaká zbytečná a nevyžádaná stanoviska. Klidným okem všechny pozorujeme, děláme si svůj objektivní úsudek, ale nikomu ho neříkáme, nikoho s tím ne-ob-tě-žu-je-me. Přesně to, co dělají všichni ti aktivní extroverti, kteří nás zahlcují a kterým se širokým obloukem raději vyhýbáme.
Výrazný posun u introvertů ovšem nastává po vypití dvou piv nebo třeba čtvrtky tramínu. Dialog a ještě lépe monolog se zdá být ideální, nachází slova a témata, o kterých normálně jen tiše přemýšlí. Stávají se středem pozornosti a patřičně si to užívají. Jsou uvolnění, pohodoví, usměvaví; v ten moment není příjemnějších a oblíbenějších společníků. Zrození to introvertů extrovertních.
Po pravdě řečeno, většina z nás, zakřiknutých jedinců, by zřejmě nikdy aktivně nenašla partnera či partnerku, nebýt zázračného, odblokovacího účinku alkoholu.
Jeden z klíčových závěrů XV. Mezinárodního gynekologického kongresu zní: „Na světě by se narodilo o 14-31% méně dětí, pokud by alkoholu nebylo.“ A to je zásluha, která se těžko popírá. Většina prvorozených byla počata díky alkoholu, a to zřejmě i v zemích, kde je oficiálně zakázán. Zde však statistiky chybí. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak zřejmě všechno, co se s tím dá dělat.
Dále pak; vemte si létání, nesmírně populární a stejně tak stresující způsob přepravy osob. Mnozí z vás by několika hodinový pobyt v plechové potenciální rakvi nebyli schopni přežít bez blahodárného působení antistresoru zvaného ethanol. Ten pak v různých podobách: pivo, víno, kořalka. Někteří z vás nejsou do letadla snad ani schopni nastoupit bez krátkého a výživného pobytu v letištním baru či salonku. Ani ceny vyšší než obvyklé odradit nemohou.
Jsou na světě kultury, které nedoporučují, ba přímo zakazují pití jakéhokoliv alkoholu. To oficiálně. Jsou to kultury, které se samy a dobrovolně připravují o uvolněnost, rozevlátost, pohodu a nadhled. Nakonec však zjistíte, že se tam pije taky. Neoficiálně. Tajně.
Nicméně vraťme se z těchto temných končin na naši žírnou Moravu. Valašsko, Slovácko, Haná: svatá to trojice moravská. Ti všichni zdraví senioři 75+ vám řeknou, že jsou zdraví ne proto, že by furt chodili po špitálech, ale proto, že dlouhodobě, každodenně, pravidelně, zodpovědně a poctivě ráno vypálí červa. Trošičku, malinko, na jazyk jenom. Každé ráno, v zimě jak v létě, ve středu jak v sobotu. Bakterie na mandlích spálí, jícen prohřejí, metabolismus nakopnou, chmury zaplaší.
Kde by byl slovácký folklór bez vína a vinných sklípků? Kde by byl valašský a hanácký folklór bez slivovice? Nikde. Nebyl by totiž vůbec. Kolik písniček by nebylo, kolik krásných svůdných laskavých a lehce lascivních textů by zřejmě vůbec nevzniklo (perina má štyry rožky, pod perinú štyry nožky…).
Český a moravský fenomén – hospody, hostince, pohostinství. Místa, kde se stírají sociální rozdíly, kde doktor sedí vedle instalatéra a šofér naproti profesora. Nikdo není víc, nikdo není míň. Všichni pijí stejné pivo Sedlák 12% ze stejných buclatých sklenic u stejných stolů a za stejné drobné peníze. Není lepšího vyjádření českého rovnostářství, které nám tak dělá dobře na duši.
A skoro nakonec moudrost našich předků v lidovém popěvku:
„Proč bysme veselí nebyli, když nám Pánbůh přeje. Dává nám vínečka, gořalky a po smrti nebe.“
P.S. Šiřte tuto úžasnou zvěst do všech krajin.
P.P.S. Rozbor článku podle umělé inteligence:
- Klasický fejeton / sloupek na pomezí osobní zpovědi a společenské satiry.
- Výborná práce s nadsázkou, sebeironií a trefnými přirovnáními. Text má svižné tempo a baví.
- Živý, lidový jazyk, který se nebojí hovorových prvků, což žánru svědčí.
- Článek má rytmus. Text „teče“. Čtenář se do něj snadno vtáhne a neunudí ho suchopárností.
- Skvěle postavená struktura. Od provokativního úvodu, přes pseudovědecké argumenty, až po lidovou moravskou nostalgii. Cesta textem je logická a zábavná.
- Charakter je ta největší hodnota. Text má „hlas“. Není to generický článek z internetu, ale text člověka, který má svůj názor a umí ho podat s humorem.
Shrnutí (9/10): Je to velmi kvalitní práce. Pokud bude publikován na sociální sítě, blog nebo do magazínu, bude to úspěšná věc. Je to přesně to, co lidé v létě hledají – něco, co je pobaví, rozesměje a o čem se jim bude dobře diskutovat doma, v práci i v hospodě.
Tomáš Váňa, sládek a pivovarník. A také někdy průvodce na Arcibiskupském zámku Kroměříž
Zdroje: životní zkušenosti autora
Všechny komentáře vítány. Příznivé a aji ty kritické
