Neobyčejný příběh obyčejného mládence z Kroměříže

Článek není reklamou, neboť Agrochemická divize DuPont již neexistuje. Před pár lety byla rozprodána.

Jste dobrý ročník 1967. Vaši rodiče jsou děti pražského jara 1968. Vyrůstáte v rodině, kde se denně poslouchá podvratná, imperialistická hlásná trouba prohnilého kapitalismu - Hlas Ameriky. Na počátku 90. let jste čerstvě vystudovaný agronom, plný entuziasmu po právě proběhlé sametové revoluci. Červený diplom sice nemáte, ale to neva. Jako drtivá většina vašich spolužáků jste předurčeni k agronomické cestě v nějakém JZD. Předtím ovšem ještě na rok na vojnu, jako četař absolvent, jako velitel čety tří obrněných transportérů OT 64. Životnost na bojišti zhruba minuta.

Vojna v letech 1990–1991 je však pro absíka laláč. Pohoda, klídek, tabáček. Staří bolševičtí lampasáci si na vás už netroufnou a navíc je jim už všechno jedno. Kromě cigár a chlastu. Režim se mění a jim se vytrácí smysl jejich dosavadního života, kterým je válka s imperialisty.

Vojna končí, nastupujete do JZD jako juniorní agronom. Krásná a svobodná práce v přírodě za mrzký peníz.

V tu dobu však západní dodavatelské agrochemické firmy hledají nové lidi do nově vznikajících středoevropských struktur. Vidí zde potenciál, vidí zde obchod. Hledají mladé lidi, kteří jsou ze zemědělského prostředí a mluví anglicky. Aspoň trochu. Nabízejí neskutečno.

Vidíte v odborném tisku inzerát, přihlásíte se. První kolo s Čechem zvládnete docela obstojně a jste pozváni do kola finálního, do Prahy, před tři cizince. Shodou neuvěřitelných náhod jste vybráni. Dodnes netušíte proč. Bingo! Ze dne na den jste z agronoma v JZD obchodním zástupcem americké firmy DuPont de Nemours.

Je to něco jako vdát se za krásného prince na bílém koni. Možná ještě kapičku víc.

Ze života, kde jste nic a vyděláváte sotva tak na jídlo (na pivo už ne), se přes noc stanete zámožným mladým mužem s německým služebním autem, volnou pracovní dobou, interním vzdělávacím systémem, možností cestovat na Západ, ale hlavně možností se kontinuálně učit, vyvíjet se a růst.

Učíte se technické informace o tom, co nabízíte. Fajn. Hlavně se však učíte stylu a vystupování. Jak se chovat, jak mluvit, jak nemluvit. Učíte se noblese, učíte se jíst a pít v prestižních restauracích. Učíte se mluvit o malých i velkých tématech se sedláky i manažery. Učíte se být vzdělaným, noblesním a slušným reprezentantem americké aristokratické společnosti DuPont.

Na světovém trhu, v té době, operuje mnoho agrochemických firem zvučných jmen. Bayer, Ciba-Geigy, ICI, Sandoz, BASF, Dow, Monsanto, Hoechst a další. Všechny velké či větší, všechny úspěšné. DuPont je však jiný. Ne nutně větší, ale mimořádně inovativní a vědecky průkopnický.

V 70. letech 20. století totiž geniální chemik George Levitt v laboratořích firmy DuPont de Nemours ve Wilmingtonu ve státě Delaware objevuje herbicidní potenciál nové skupiny účinných látek – SULFONYLMOČOVIN. Jejich historie je přitom starší, než by se mohlo zdát. Levitt syntetizoval první látku z této skupiny už v roce 1957. Teprve další výzkum však přinesl herbicidní látky s mimořádnou účinností a praktickým využitím.

Výzkum a vývoj sulfonylmočovin (SU) v laboratořích DuPont je považován za jednu z největších revolucí v historii moderní agrochemie. Způsobuje neskutečný kvantový skok, který změní dávkování přípravků na ochranu rostlin z kilogramů na gramy.

Je to až filmový příběh. Od náhodného objevu až po globální komerční úspěch.

Během 80. a 90. let DuPont uvádí na trh celou rodinu těchto ultra nízkodávkových přípravků.

Vědci následně podrobně popisují, proč jsou sulfonylmočoviny tak vyjímečně účinné a zároveň mimořádně bezpečné pro živočichy. Přípravky z této skupiny účinných látek se stávají zdrojem zisku firmy na celé dekády. Zisku, který je z velké části reinvestován do výzkumu a následného vývoje.

Firemní kultura DuPont v 90. letech a později.

Kulturu zemědělské divize DuPont v tomto období lze definoval jako přerod ze staré, paternalistické chemické korporace v dravý biotechnologický gigant. Nicméně rodinná atmosféra zde je zachována a vepsána přímo do DNA firmy i zaměstnanců.

Vědecká aristokracie a inženýrská preciznost.

V 80. a 90. letech minulého století vládne ve firmě DuPont obrovské a oprávněné sebevědomí, pramenící z vědeckých a komerčních úspěchů, jako jsou objevy nylonu, kevlaru či právě sulfonylmočovin.

Zaměstnanci divize DuPont Crop Protection jsou okolním profesním světem vnímáni jako vědecká, obchodní a společenská elita. Výzkumná střediska mají obrovské rozpočty a firemní kultura je silně přátelská, rodinná a pohodová. Vše dává svůj přesný etický smysl.

Střih. Je vám ani ne 25 let a máte tu čest dostat se do této šlechtické společnosti. Nezačít machrovat, nezpychnout, zůstat normálním. To je, oč tu běží. Není to kupodivu nemožné. Pokud totiž pracujete v Agro divizi DuPont, máte zcela jistě zemědělské vzdělání na nějaké zemědělské vysoké škole, a tudíž máte vazbu na agrární venkov. A tudíž pocházíte zřejmě někde z vesnice či menšího města, že. Tím pádem jste víceméně normální, což vás drží nohama na zemi.

A v této fázi se stáváte zaměstnancem firmy DuPont se všemi benefity z toho plynoucími.

Jste součástí americké firmy, ale vaše anglická mluva je někde na úrovni nula mínus. Rozumíte málo, mluvíte ještě míň.

Ale vaše kojná, vaše spřízněná duše, vaše firma DuPont vám dodá a pošle kolegu, Angličana z venkova, z agrárního prostředí. A s tím denně anglicky mluvíte. Zpočátku nerozumíte ničemu, posléze však všemu. A on vás naučí angličtině běžné, venkovské i společenské.

Nejcennější je však lekce angličtiny obecné, nespisovné, vulgární. A to se hodí. Někdy. Vlastně skoro vždycky.

Po pár letech máte slovní zásobu dostatečnou, přízvuk mizivý a sebedůvěru patřičnou. Troufáte si na vyšší posty. Řeknete si o ně a rodina DuPont vám vyhoví. Stoupáte na profesním žebříku, pokora však zůstat musí.

Jste jako houba. Všechno nasáváte, učíte se, posloucháte. Je to tak jednoduché, lehké, přirozené, normální. Jste mladí, a tak to všechno jde rychle.

Hodně profesně cestujete. Od Ameriky přes Evropu až po Austrálii. Neustále se učíte. Každý kontakt vás obohacuje. A to tak, že moc.

Finále

A teď? Jste na prahu důchodu. Co jste chtěli, to máte. Vaše ego je ukojené. Nic si už nemusíte dokazovat a s nikým soutěžit. Poslední čtvrtinu života chcete prožít v klidu, v pohodě a bez konfliktů.

A tak si otevřete pivko, Sedláka 12 % z 1. selského pivovárku, napijete se, zavodníte se, uklidníte se. Zavzpomínáte na noblesní dobu s noblesní firmou DuPont de Nemours. A jste šťastní, že jste u toho mohli být. První kvalitní pracovní místo je jak první opravdová láska. DuPont je Vaše láska. Celoživotní, na furt.

Díky, pane Éleuthère Irénée du Pont, zakladateli firmy v roce 1802, ve které jsem měl tu možnost dvacet let pracovat a být neskonale šťastný.

Yours truly,

Váš Tomáš

P.S. je to ryze subjektivní článek skoro - seniora, podléhajícího občasnému, nicméně stále častějšímu, sentimentu.