Článek
Počasí ve druhé půlce listopadu bylo všechno, jen ne příjemně. Byla zima, pošmourno, nevlídno. Přesto je to období ve vašich myslích zalité zářivým a teplým pocitem svobody a takto zachováno navždy. Ten étos a ta atmosféra ve vás budou hluboce zakořeněné do konce života. Poprvé ve svém dosavadním životě můžete veřejně, svobodně a beztrestně vyjádřit svůj názor. Můžete říct všem těm tupým komunistům, soudruhům a svazákům, ať už konečně vypadnou a nechají vás svobodně nadechnout. Chcete se mít lépe a žít svobodněji než vaši rodiče a především prarodiče, kteří byli komunistickým režimem postiženi fatálně.
Vzpomínáte na neopakovatelnou solidaritu, vstřícnost a ochotu mezi lidmi. Vzpomínáte, jak vám neznámé tetiny a babičky nosily jídlo do školy, kde jste v prvních dnech revoluce ve spacáku přespávali. To proto, aby Vám tu vaši alma mater bolševici přes noc násilím nezavřeli.
Do hajzlu se vším tím stupidním marxismem-leninismem, vědeckým komunismem a dalšími bolševickými pavědami.
Svoboda je to přání největší. Svoboda studovat, co chcete, pracovat, kde chcete, jak chcete, s kým chcete a pro koho chcete. Podnikat, vzdělávat se, cestovat, bavit se. Hlavně však říkat, co si myslíte. A to dříve nešlo. Dnes kromě zákonných mantinelů nemáte žádné limity v tom, co a jak chcete a můžete. Jediné skutečné limity si dnes určujete sami.
Ne vše je ideální, ale to ani být nemůže. Svoboda přináší také zklamání, chyby, nespravedlnosti a nové problémy. Přesto však je její hodnota nezpochybnitelná. Srovnáváte si rok 1986 s rokem 2026 a naši zemi nepoznáváte, jak dramaticky se změnila. Od komunistické, prázdné, ubíjející šedi a všudypřítomné špíny k opraveným, čistým památkám, městům a ve velké většině i vesnicím. O čistotě ovzduší a vodních toků ani nemluvě.
Svoboda není jen právo, ale také odpovědnost za to, jak s ní naložíme a jakou zemi předáme našim dětem. Není to dárek jednou provždy, musíme o ni pečovat každý den. Po 37 letech bereme svobodu jako běžnou součást našich životů a už o ní dále nepřemýšlíme. Neměli bychom však zapomínat, že samozřejmá nebyla nikdy. A že ani její budoucnost samozřejmá není.
Jste proto osudu i pánubohu neskonale vděčni, že jste měli, máte a snad i nadále budete mít tu možnost v takové svobodě žít.
Anketa
Tomáš Váňa
P.S. Diskutujte, pište komentáře. Souhlasné i odmítavé. Vše vítáno. Máme svobodu.
