Článek
Básník z největších, Cecil Počenský, hanácký to bard hlubokého lidství, ve svém, dnes již legendárním díle, píše laskavé a láskyplné vyznání:
Ženy jsou nebe i peklo,
bílá i černá,
radost i bolest,
ženy jsou nade vše.
ženy jsou všechno.
Ženy jsou všechno, po čem muži touží. Touží po jejich pohledu, úsměvu, lásce, obdivu, dotyku, náklonosti a přítomnosti. Touží po všech jejich půvabech. Po těch očividných, ještě více však po těch skrytých.
Nenechme se zmýlit, že muži chtějí hlavně úspěch, kariéru, peníze, majetek. Ano, jistě, chtějí. Ale je to jen prostředek k tomu, aby zaujali ženy. Protože ženy jsou to, oč tu běží.
Jaký by byl svět bez žen? Je to jen stěží představitelné. Zkusme to však. Nejprve, zpočátku se to zdá býti lákavá snad až osvobozující a opojná myšlenka. Byl by to život bez svazujících okovů, bez vztahového napětí, bez neustálé vnější kontroly, vnitřní sebekontroly a nikdy nekončícího dozoru. Muži by si mohli dělat, co chtějí, dokonce by si i mohli myslet, co chtějí. Mluvili by málo, poslouchali ještě méně. Večery by trávili po hospodách v příjemné a uvolněné společnosti kamarádů a světlého ležáku Sedlák 12%. Po hospodách, těch útulných ostrovech bezpečí, kde se nic neřeší, nikdo a nic se nehodnotí, nikdo a nic se neporovnává.
Někteří by možná odjeli s kamarády na týden či dva na loď na Jadran. Na malé plachetnici, v té omezené a izolované společnosti, se mluví i mlčí, poslouchá i neposlouchá, žádné téma není tabu. Každý názor je relevantní a NIKDO ho nerozporuje. NIKDO nic nebere osobně. Všichni si vyhoví.
Svět bez žen by byl pomalu proudící, před-ví-da-tel-ný, jednoduchý a čitelný. Ráj na zemi, řekl by jeden. Pohoda, klídek, tabáček, řekl by druhý.
Jak dlouho by to však muže bavilo?
Týden? Měsíc? Kvartál?
Poklidný, nestresující a pokojně se převalující mužský život a svět by se stal světem nudným, světem bez rozrušení, vyrušení a vzrušení.
K čemu je vám pak úspěch v práci, vypracovaná postava, plná prkenice, když nemáte nikoho, kdo by to ocenil, nikoho, kdo by to pochválil. Mužové se vzájemně nechválí, mužové se vzájemně neoceňují. To dělají pouze a jedině ženy.
A proto muž nakonec s úlevou opustí tu poklidnou uspávající zátoku sterilně mužského světa a s pokorou, láskou a, neváhejme rovnou říci, snad i s nadšením se dobrovolně vrací do sladkých okovů, konejšivé náruče a láskyplného klína své ženy.
Nakonec zjistí a vzápětí se skálopevně ujistí, že to reálné ženské peklo je daleko lepší než vysněný mužský ráj.
Zdroj: bohaté životní zkušenosti autora a jemu podobných bílých heterosexuálních mužů své generace. Generace X (1965-1980).
Tomáš Váňa, sládek a pivovarník, sedlák a občasný průvodce na zámku Kroměříž.
