Článek
Postavíte-li si pivovar, navíc achitektonicky zajímavý, jednoduchý a útulný, musíte počítat s tím, že ho lidi začnou navštěvovat. I přesto, že jste melancholický introvert, který lidi vůbec nevyhledává, že společnost lidí a jakákoliv konverzace Vás k smrti vyčerpává, a že Váš životní postoj je „mluviti stříbro, mlčeti zlato“, tak musíte počítat s tím, že návštěvníkům Vaši pýchu ukážete, něco málo o ní řeknete a pivo na okoštování nabídnete. Až pak všichni odejdou, můžete se v klidu doma na pohovku zhroutit a do sebe se opět uzavřít.
Postavíte si pivovar v Kroměříži. Ale chodí Vám tam lidi. Tož asi tak.
Parafráze ze hry Cimrmanovy, Hospoda na mýtince, téměř popisně ukazuje Váš přístup k lidem, a k zákazníkům obzvláště. Občas snesete a snad Vám to až tak úplně nevadí, když si někdo, kdo na prodejně zrovna kupuje pivo, chce v rychlosti prohlédnout varnu či ležácký sklep. Taky asi snesete, když někdo, kdo ve spěchu projíždí město, si chce prohlédnout město z Vaší terasy. Avšak je už pro Vás mentálně obtížnější uvítat skupinu 10-50 lidí, kteří chtějí pivovar prozkoumat velmi důkladně a piva popít více než málo. Zlaté pravidlo - jen krátká návštěva potěší - je těmto lidským kobylkám naprosto cizí.
Postavili jste si pivovar, který se odlišuje a lidi ho chtějí holt vidět, piva pokoštovat, výpary z varny počuchat, atmosféru nasát. Co naděláte? Dr. Jekyll, Mr. Hyde. To jste teď Vy. Uvnitř introvert se sklony k samotářství, navenek však usměvavý, přívětivý a lidi milující pivovarník, pro kterého jsou návštěvníci jedinečný a do konce života nezapomenutelný zážitek. Ne, nejsou.
O Vašem pivovaru se začíná mluvit i psát a první skupiny se začínají hlásit. Kdy jindy, než o víkendu.
Tím pádem na volné víkendy s rodinou, kamarády nebo sám se sebou úplně zapomeňte. Objednávají se skupiny malé, ale i celé autobusy. Tak velké skupiny se do pivovaru fyzicky nevejdou, necháváte je popíjet na zahradě a prohlídku uděláte 3× po sobě. Vše se tím pádem 3× protáhne.
Postupem času přibývají prohlídky i přes týden, návštěvníků víc a více. Jste na pokraji sil. A teď střih, švih, konec. Korona, karanténa, zákaz pohybu a návštěv. Uf. Ale o tom až příště.
Avšak teď zpět před rok 2020. Na prohlídky a degustace chodí partie kamarádů, sousedů, spolupracovníků, rodiny s dětmi. Těmi dětmi jste potěšeni nejvíce, neboť si tím vychováváte potenciální budoucí zákazníky. Navíc Vám do výkladu nekecají, rádoby vtipnými poznámkami, po šestém vypitém vzorku, jako jejich rodiče.
Skupiny jsou to zcela jistě rozdílné velice velmi, rozdílné věkově, profesně, zájmově, znalostně. Mnohdy urazí dlouhou štreku, aby okoštovali Vaše pivo. Jedno je však pokaždé stejné. Na začátku prohlídky a degustace nikdo moc nemluví, máte prostor pro svůj výklad a užíváte si opravdové pozornosti. Po 3.-4. vzorku začínáte odpovídat na jednotlivé dotazy a všichni ještě vaše odpovědi poslouchají. Okolo 6. vzorku je dotazů tolik, že zavádíte pořadník. Vaši odpověď poslouchá už jen tazatel, a to ne ještě vždycky. Ve finále celé prohlídky zjišťujete, že o pivu víte daleko méně, než nejméně znalý tohodenní host. Časem si zvyknete.
Nakonec však zjistíte, že není nic lepšího, než takový návštěvník. Pokud mu pivo bude chutnat a s Vaším servisem bude spokojen, tak je to pro Vás ta nejlepší reklama. A zcela zadarmo.
Navíc Vás prohlídky začínají neskutečně bavit. Průměrný návštěvník má totiž napito mnohonásobně víc než vy, objel už několik desítek a mnohdy i stovek pivovarů, po pravdě vám řekne, jak si stojíte oproti konkurenci. A když mu Vaše pivo šmakuje, tak je to bonus navíc. To se pak večer usíná!!!! Ve svém pokročilém věku začínáte mít rád lidi. Zázrak, neuvěřitelné. To je taky bonus navíc.
Dej Bůh štěstí. Vám i nám.
Tomáš Váňa, 1. selský pivovárek, Kroměříž
