John Lennon v Kroměříži! část 3. - po stopách šokujícího odhalení

13.7.1968: Lennon bádá v hudebním archivu Arcibiskupského zámku v Kroměřížu. Inspirován opojným opusem Vejvanovského je náhodně zachycen na foto ve Ztracené ulici. V té pak, vyhýbaje se zřejmě psímu lejnu (zatím jen domněnka, kterou musíme dále prokázat), šlape do čerstvého podkladového betonu nové dlažby a zanechává zde na věky svou stopu betonovou. Se šťavnatou nadávkou na rtu a kusem betonu na podrážce boty vzor Derby č. 43 pokračuje ulicí Vodní, dříve Moravskou. Jelikož chce zapadnout do davu, jde po vzoru místních občanů do hostince hotelu Straka na smíchovský ležák. Kolik jich zde vypije není přesně známo. Nicméně zde tráví čas v rozmezí zhruba 11.54 -16.46 hod. V 17.01 mu totiž jede přípoj do Hulína. V pohostinství tedy pobývá necelých 5 hod. Při standardní frekvenci 2 piva za hodinu jich tedy udělá zhruba 9-10. Zřejmě slušný oddíl.

Dle snad důvěryhodného svědectví bratrů Jožina a Mirka Suchánkových, se někde mezi 6-7 kouskem nejprve neobratně verbálně a posléze obratně tělesně sbližuje se známou postavou místního šerosvěta, s Květou Morongovou, zvanou Sahara. (To kvůli své intenzivní pivní žízni). Jak spolu hovoří, již dnes nelze doložit. John česky sice rozuměl poměrně dobře, hovořil však velmi málo a navíc se silným liverpoolským přízvukem. Nepsal pak vůbec. Sahara anglicky nemluvila téměř jistě, navíc po několika pivech prokládaných zelenou nemluvila již prakticky vůbec. Nebylo však třeba.

Jejich řeč těla a rukou je zcela dostatečná, jak si všiml zvídavý, z bratrů starší a méně opilý Jožin. Toto svědectví máme od něj v písemné formě a je uloženo v trezoru místní družstevní kampeličky. Z obou bratrů totiž jen Jožin umí psát. Naopak Mirek zase dobře čte.

V 16.45 probíhá platba u vrchního číšníka Richtera, což byl prastrýc našeho současníka Jana Richtera, viz diskuse zde: https://medium.seznam.cz/diskuze/1-selsky-pivovarek-john-lennon-v-kromerizi-nove-objevene-archivni-foto-78634

Lennon platí za oba, za sebe i za Květu a ještě si s sebou na cestu berou 2 krabičky startek bez filtru za 4 Kčs. Květa je milým gestem Lennonovým zřejmě natolik okouzlena, že se pravděpodobně v tomto okamžiku rozhoduje jeho velkorysost náležitě ocenit. Nicméně JL je již v časovém presu a spěchá houpavou chůzí na nádraží ČSD. Sahara ve své velkodušnosti nechce britskému frontmanovi nic dlužit, rozbíhá se za ním a po dvou drobných pádech jej úspěšně na mostě Karla Rajnocha dohoní (ale až na konci mostu). Jízdenku si zřejmě nekupují, neboť tehdy sloužící pokladní paní Blanka Stavinohová si prý nikdy nevzpomněla, že by prodávala lístek nějakému máničkovi s doprovodem. Toto svědectví nám minulý pátek místopřísežně potvrdil její nevlastní synovec Jaryn Mozga.

Přípoj z Kroměříža jezdí jenom do Hulína a Kojetína. Lennon volí Hulín. Z Hulína se dá totiž dostat do světa, třeba do Přerova nebo Břeclavi. Z Kojetína se smysluplně nedá dostat prakticky nikam.

„Zde, v mlhavém oparu hulínském ztrácíme pak stopy geniálního muzikanta úplně.“ Totok jsme si mysleli ještě před měsícem. Po vydání první reportáže a především po vydání reportáže druhé: https://medium.seznam.cz/clanek/1-selsky-pivovarek-john-lennon-v-kromerizi-dalsi-prevratne-dukazy-79423, se nám přihlásilo několik hulínských svědků, kteří nám pomohli mlhavý opar tehdejšího příběhu rozehnat.

Ne všechna svědectví však byla cenná. Našlo se několik jedinců, kteří taženi marnivou touhou proniknout do mediálního světa, si své příběhy nestydatě vymysleli. Pod palbou našich cílených otázek se však jejich dějové konstrukce postupně hroutily. Jako osamělý maják ryzí pravdy však stálo svědectví místního drážního inspektora Romana Jouzy.

Po vyslechnutí jeho tvrzení jsme si byli víceméně úplně jisti, že třetí Lennonova stopa zde zanechaná je stopa biologická. Ano, laskavý čtenář a krásná čtenářka již tuší, kam míříme.

Zde nastala nám práce mravenčí, a to sbírání vzorků DNA. Odměnou sladkou však bylo zjištění převratné, zjištění šokující. Plod jejich letmého sblížení a prchavé tělesné lásky žije dodnes mezi námi, aniž bychom léta něco tušili.

Jan Bureš, vrchní sommeliér 1. Selského pivovárku v Kroměříži

Tomáš Váňa, průvodce na Arcibiskupském zámku v Kroměříži