John Lennon v Kroměříži! část 4. - potomek zřejmě nalezen

Přestože cesta vlakem trvá jen 8 min 12 sec, oba, Květa i Jeník, zmoženi nadměrnou konzumací lahodného ležáku Sedlák, ve vlaku usínají. Službu konající průvodčí, František Přehnálek se je marně snaží v cílové stanici probudit a přimět je k zaplacení jízdného. Když se mu to po 14 minutách podaří, přípoj na Břeclav je již v Tlumačově a nečeká. Další dnes již prostě nejede. Co teď? Zůstávají tedy v Hulíně a jdou s davem omladiny směrem ke kulturnímu domu, dnešnímu Městskému kulturnímu centru. Je sobota, chystá se tu zábava. John je ve svém živlu a ihned se seznamuje s místními umělci, predevším s Olinem Mrhálkem z místní kapely Ozvěny (ten Olin z hulínského konce horního, ne z dolního). Květa se Lenonna drží a celý večer unaveně plápolá za ním. Zábava po půlnoci končí a muzikanti s Lenonnem a Květou schází do prostoru pod pódiem, zvaném peklo. Zde, v izolaci stráví 39 vskutku plodných dnů vyplněných pitím, hraním, komponováním a kuřbou. Ve dne je Lennon s Olinem, v noci s Květou. V pekle nejsou okna, čímž se rozdíl mezi dnem a nocí zcela stírá.

Skoro celý Hulín o tom ví a mladým umělcům většinově fandí. Nejvíce pak malí uličníci Pavel B. a Roman H., kteří jim pravidelně chodí se džbánkem na točenou dvanáctku. Lidi jim tam spontánně nosí jídlo, alkohol, toaletní papír a tabákové výrobky (zde je pravděpodobně počátek Lennonovy doživotní vášně a závislosti na omamné chuti cigaret zn. Start bez filtru. Ty, jak je dnes již všeobecně známo, si nechával do zámoří posílat ve velkém přímo z podniku Československý tabákový průmysl Kutná Hora, národní podnik.)

Hulínské peklo se stává středobodem pozdní, vyzrálé Lenonnovy tvorby, neboť jeho písně z posledního alba Abby road si našly svou inspiraci právě zde. Jen namátkou. Slavná přelomová úvodní píseň Come together byla v Hulíně původně představena pod názvem „Hulínský potůček“. Nebo třeba originání lokální šlágr znějící „Hřbitove, hřbitovečku“ se na slavném LP Beatles objevil jako You Never Give Me Your Money. Tak bychom mohli pokračovat. Téměř všechny písně z posledního alba The Beatles mají svůj prvopočátek v pekle hulínském. Tímto se jednou provždy stává Hulín mekkou evropské beatové scény. Z dříve téměř bezvýznamného, snad až ospalého městysu, je nyní hudební maják celé Evropy. Alespoň tedy pro pár zasvěcených.

Střih v čase: 13.4.1969, v 9.34 ráno v kroměřížské porodnici OÚNZ, přesně po devíti měsících od Lennonovy jízdy spanilé z Kroměříža do Hulína, se Květě Morongové, rodí potomek. Syn nebo dcera? Jméno? Kdo je otcem? Otazníků více než odpovědí.

Otec neznámý, takto je to uvedeno v papírech ještě před porodem.

Květa tiskne plod svého pomíjivého štěstí pevně k plným prsům nalitých mlékem mateřským a poslouchá hlas vrchní sestry porodního oddělení v OÚNZ Kroměříž Ludmily Adámkové, sestřenice prvorodičky (matky byly, jak známo, sestry). „Květo, je to…..je to kluk. Kluk jak buk“. Sahara pláče, jsou to slzy štěstí i zármutku zároveň. Syn potřebuje ruku pevnou, otcovskou, ruku milující zároveň však trestající. Kde však je ta ruka otcova? Kde však je ta ruka Lennonova? Již dlouho, prakticky sedm a půl měsíce pryč (Lennon odjel z ČSSR až 22.srpna 1968 hned po skromné snídani. Zdánlivě nepodstatná informace mající ovšem nedozírné následky, povíme si příště).

Květa dává synovi poměrně fádní a tehdy běžné jméno Stanislav po domácku Stanik. Stanik Morong. Pod tímto jménem ho však prakticky nikdo nezná. Prakticky vůbec nikdo.

Jan Bureš, vrchní sommeliér 1. Selského pivovárku v Kroměříži

Tomáš Váňa, průvodce na Arcibiskupském zámku v Kroměříži