Článek
Po 39 denním plodném období v hulínském pekle (prostor pod jevištěm místního kulturního domu) se naše dvojice Květa a Johny loučí s Olinem Mrhálkem.
Lennon má již všechny písně na chystané album Abbey road napsané, online si kupuje letenku do Londýna a spěšně se vrací do Kroměříža na krátkou, letmou a pravděpodobně jen formální návštěvu, kde ho čeká jeho budoucí tchán. Všechno však dopadá jinak, než naši hrdinové zamýšleli.
John se vrací se svou novou milou do okresního města 20.8.1968, v předvečer sovětské okupace. Květa představuje Johna, kterému již láskyplně říká Jeníku, svému otci, veliteli kroměřížské 3. motostřelecké divize.
Odznak Československé lidové armády
Generálmajor Štefan (Pišta) Ftáčik je vojákem socialistické armády každým coulem. Osmým rokem je spokojeným vdovcem, tudíž armáda a vodka jsou pro něj vším. Již po první lahvi zmíněného alkoholu s oblibou tvrdívá, že pokud do 5 let nebude jaderná válka, jeho život ztrácí jakýkoliv smysl. To však říkává už celých 9 a půl roku a stále nic. Svým nezaměnitelným velitelským stylem se proslavil již při Dukelské operaci v roce 1944. Nepříteli byl schopen způsobit citelné ztráty tisíců mužů během několika minut. Prakticky ty samé ztráty pak utrpěly i jeho vlastní jednotky. U sovětských velitelů byl jeho přístup nesmírně ceněn, neboť tím lepší velitel, čím více ztrát. Nebylo tak úplně důležité, na čí straně ztráty byly.
Předpisově ustrojenému otci, který i doma chodí ve služebním stejnokroji vz.63 a v kanadách, se dlouhovlasý a ledabyle oholený mladík pranic nelíbí. Nicméně Květa, byť nevlastní, je jeho dcera jediná, a tak se snaží najít nějaký průnikový bod. Poměrně rychle jej nachází ve slivovici, která je integrální součástí jeho pitného režimu. Lennon tento moravský lék již z Hulína důvěrně zná a radostně si s potenciálním tchánem a jeho dcerou ťuká. Pokračují v této činnosti celou noc až do úplného bezvědomí všech tří, což má ovšem nepříznivé konsekvence.
Je nad ránem, 21. srpen 1968. Zhruba ve 4 hod 39 min přijíždí před vrata Žižkových kasáren v Kroměříži sovětský gazík s velitelem plk. Nikolajem Galkinem. Ten se hrubě domáhá vstupu pro celý svůj tankový pluk. Tehdy sloužící deveťák mjr. Studnička spěšně volá do bytu velitelova, ovšem marně. Rychle pak běží přes buzerák k ubikaci, zvoní, tluče. Odezva nulová. Okupační tankový pluk do kasáren vpuštěn není a tak potupně parkuje před místním hřbitovem směrem na Vážany.
Následující den se z generála Ftáčika stává vojín Ftáčik. Degradace trvala necelou minutu. 20 let se pak protlouká se svým věrným druhem alkoholem od ničeho k ničemu. Přichází sametová revoluce. Hledají se hrdinové normalizace. Štefan, nyní již v seniorském věku, je na pražském hradě vyznamenán za statečnost a aktivní odpor proti okupační mocnosti. Povýšen je pak na generálplukovníka se všemi výsluhami k tomu patřícími.
Hrdinný náš spoluobčan.
Slivovica je všemocná.
Kroměříž se od té doby pyšní čestným titulem Město hrdina. Totok pak je další otisk stopy Lennonovy do pestré historie našeho malebného města arcibiskupského, posléze okresního. Nebýt Johna, nejsme Město hrdina.
Jan Bureš, vrchní sommeliér 1. Selského pivovárku v Kroměříži
Tomáš Váňa, průvodce na Arcibiskupském zámku v Kroměříži
