Článek
Před 11 lety, když jsme navařili první pivo a pivovar v říjnu otevřeli široké veřejnosti, mnoho z Vás možná napadla myšlenka, proč další minipivovar, když už jich máme na Moravě i v Čechách docela dost.
Před 11 lety mnoho z vás možná napadla myšlenka, proč další minipivovar v Kroměříži, když už tu dva máme.
Na tyto otázky jsme tehdy neměli úplně smysluplnou odpověď. Prostě jsme chtěli mít svůj pivovar. Nic víc, nic míň. A to bez ohledu na to, kolik a jakých dalších v okolí a v republice už funguje. Měli jsme svoji vizi a cestu a moc jsme neohlíželi se na to, co, kde a jak dělají ostatní.
Náš pivovar nebyl postaven jen za účelem výdělku; my oba společníci se živíme jinak, v zemědělství. Náš pivovar byl postaven proto, aby našim zákazníkům, našim zaměstnancům, nám oběma a našim rodinám, přinášel radost. Radost z krásné a pozoruhodné stavby, radost z pití dobrého piva.
A tak pojďme na úplný začátek, na podzim 2011. Čtyři kamarádi jsme si chtěli uvařit svoje vlastní pivo. Zatím to není vůbec originální. Takových borců bylo a je spousta. První várka strašná, nedařilo se, výkon vařiče nedostatečný, 14 hodin nekonečné práce, my všichni sedření. Po 4 týdnech však pivo pitelné bylo. Kupodivu. Tak jsme vařili znovu a znova, až se nám vše dařilo a pivo se líbilo nám, kamarádům a hlavně našim manželkám. (Díky, ženy naše, za neskonalou trpělivost).
Uvařili jsme několik pivních stylů, doladili jsme receptury. Vařili jsme 1× za 5 týdnů, každá várka 80 litrů, tzn. 20 litrů na osobu. To samo o sobě není moc. Navíc pijí Vaše manželky, pijí vaši rodiče, sourozenci, pijí kamarádi. Pro vás zbyde prakticky nula. Nejvyšší čas to začít dělat ve větším, řekl jsem si tehdy. Jenže moji kamarádi, domovařiči, se mnou do toho nešli. Nechtěli. Nebyli si jisti, zda-li bude takový podnik životaschopný. Budiž jim to odpuštěno.
Úplnou náhodou jsem o tom říkal svému dlouholetému kamarádovi, taky sedlákovi, který se touto myšlenkou ihned nadchnul a přesto, že vůbec pivo nepije (ano, i takto pomýlení spoluobčané mezi námi žijí) jsme se velmi rychle dohodli. Oba dva amatéři v pivovarnickém sektoru. Lehkovážnost? Asi ano. Nadšení? Zcela určitě.
Oba dva pocházíme ze zemědělského prostředí, tak proto je náš pivovárek nazván selským, proto se naše dvě základní piva jmenují Sedlák 12% a Sedláček 11%.
Odpusťte mi poněkud delší úvod, teď už to bude stručnější.
Od začátku jsme chtěli dělat piva, která jsme si dříve navařili doma, která nám nejvíce chutnala a která se od ostatní produkce odlišují. Nejen stylem, ale i chutí, vzhledem a obalem.
Každé z našich piv je velmi odlišné, v chuti, ve vůni, v těle, v charakteru.
Nelze však opomenout celou stavbu našeho pivovaru. Zcela ojedinělá, v kontextu historického města Kroměříže. Ta je postavena v duchu renesančních a barokních tradic. Mnoho moderních a zároveň kvalitních budov zde není. Pivovar byl postaven v novodobém, mohlo by se snad i říci, funkcionalistickém stylu, jako přirozený protiklad historickému městu. Ostatně, jste-li na našem pivovaru, máte před sebou Kroměříž v celé své plné kráse, navíc orámovanou Hostýnskými vrchy a sv. Hostýnem.
Chtěli jsme se odlišovat od samého začátku. A proto:
· jsme postavili pivovar na „zelené louce“.
· jsme postavili pivovar nejen funkční, ale také krásný.
· vaříme piva jinak, než většina ostatních.
· používáme a vždy používat budeme jen základní suroviny. Nikdy byliny, nikdy ovoce, nikdy koření. Jen slad, obilí, chmel, voda a kvasnice.
· NIKDY RADLER!!!
· balíme lahve našeho piva do sáčků (prý jsme asi jediní na světě, říkají nám sběratelé).
· jsme tu hlavně pro Vás, naše zákazníky, milovníky jiných, než běžných piv.
Více než polovinu našeho výstavu vypijí kroměřížští spoluobčané a krásné spoluobčanky. Budiž jim za to dík. Jsou naši nejlepší zákazníci, patrioti. Teprve to, co už nezvládnou vypít vozíme přespolním.
Dej Bůh štěstí.
Vám i nám.
