Článek
Monika Foris Kvasničková se narodila 10. prosince 1969 v Praze do sportovní rodiny. Její otec hrál fotbal, matka byla sportovní gymnastka. Sama Monika byla od dětství plná energie, pohybově nadaná a výrazná, takže rodiče i babička hledali způsob, jak její temperament smysluplně využít.
K herectví se dostala už v šesti letech. Babička v novinách našla výzvu na konkurz do televizní inscenace Kam uhnout očima a Moniku tam vzala. Tvůrci ji podle pozdějších vzpomínek pokládali za příliš malou, ona se však role nechtěla vzdát.
Právě tehdy se naplno ukázala její povaha. Nechtěla jen přihlížet, trvala na tom, že hrát bude. Nakonec roli získala.
Dětské herectví se pak stalo součástí jejího života. Objevovala se v televizních pořadech a kabaretech po boku Štěpánky Haničincové, Josefa Dvořáka a Jitky Molavcové. Vedle herectví tančila, zpívala a kreslila. Už tehdy působila jako dítě, které se před kamerou nebálo improvizace ani vlastního názoru.
Ještě před velkou televizní slávou zasáhla rodinu tragédie. Když byla Monika velmi malá, zemřela její mladší sestra. Podle dostupných vzpomínek se nešťastnou náhodou udusila peckou z hroznového vína.
Monika na pohřeb nesměla. Rodiče ji chtěli před takovou událostí ochránit, byli přesvědčeni, že je na podobné rozloučení příliš malá. Ztráta však v rodině zůstala přítomná, i když se o ní nemuselo mluvit přímo.
Později Monika popisovala, že se po sestřině smrti rodiče začali bát o ni a chránili ji až příliš. „Chápu, že o mě rodiče měli strach, ale bylo to svazující. Chtěla jsem tehdy být od rodiny co nejdál,“ uvedla v rozhovoru pro Novinky.cz.
Je důležité nerozdávat zpětně jednoduché diagnózy a netvrdit, že jedna tragédie vysvětlí celý lidský život. Jisté ale je, že Monika sama rodinnou ztrátu a následnou přehnanou ochranu rodičů vnímala jako něco, co ji výrazně formovalo.
Alena Hajská, kterou znal celý národ
Nejznámější roli dostala v seriálu My všichni školou povinní z roku 1984, který režíroval Ludvík Ráža podle scénáře Markéty Zinnerové. Seriál sledoval život učitelů, rodičů a žáků jedné základní školy a stal se jedním z nejsledovanějších televizních titulů své doby.
Monika hrála Alenu Hajskou, dceru učitelky Hajské v podání Gabriely Vránové. Její postava byla výrazná, temperamentní a pro diváky snadno zapamatovatelná. Seriál se natáčel dlouhé dva a půl roku, takže Monika vyrůstala před kamerou po boku herců, jako byli Jiří Bartoška, Jana Šulcová, Gabriela Vránová nebo Jana Hlaváčová.
Po skončení seriálu nastoupila na hereckou konzervatoř. A právě Gabriela Vránová, její seriálová maminka, se tam stala i její učitelkou. Fiktivní vztah matky a dcery se tak na čas propojil s reálným vztahem žákyně a pedagožky.
Monika hrála také v dalších dětských projektech a ve filmu Prázdniny pro psa se objevila po boku Tomáše Holého. Často se o ní psalo jako o výrazné dětské herečce, která podobně jako Holý nepůsobila před kamerou naučeně, ale přirozeně a spontánně.
V sedmnácti letech odešla Monika z domova. V té době se také sblížila s hercem Jiřím Krampolem, kterému bylo jednapadesát let. Vztah s věkovým rozdílem jednatřiceti let tehdy přitahoval pozornost.
Monika a Krampol spolu podle jejích pozdějších vzpomínek strávili přibližně dva intenzivní roky. Vztah nakonec skončil, oba ale zůstali v kontaktu a v dalších desetiletích o sobě mluvili s respektem. Monika Krampola navštěvovala i v jeho pozdějších letech a po jeho smrti v roce 2025 o něm hovořila jako o jednom z důležitých mužů svého života.
„Byli jsme si tak trochu vzájemnými psychology,“ popsala jejich vztah. Nešlo tedy jen o dávnou bulvární historku, ale o vztah, který se v průběhu let proměnil v přátelství.
Indie a vězení
Moničin první vážný partner a pozdější manžel Josef byl výrazně starší. Seznámili se v pražském Klubu Lávka. Josef po návratu z dlouhého pobytu v Austrálii často cestoval po Asii a Indii, kam se později vydali společně.
Narodil se jim syn Simon. Když mu byly pouhé tři měsíce, odjeli do Indie. Monika tam tančila, poznávala místní prostředí a později vzpomínala, že ji i malé dítě tamní lidé přijali mimořádně srdečně.
Rodinný život se ale brzy rozpadl. Josef byl v Indii odsouzen k desetiletému trestu vězení za převážení drog spojených s konopím. Monika se se synem vrátila do Česka sama.
„Hodně jsme se k sobě se Simonem přimkli, ale do roka a do dne jsem se zhroutila a flaška se stala mojí společnicí,“ vzpomínala později.
Ve stejném životním období Monice zemřel otec. Podle jejích vzpomínek mu bylo jen pětačtyřicet let a podlehl rakovině. Pro mladou matku, která už čelila odloučení od manžela a nejistotě kolem budoucnosti, to byla další obrovská rána.
Monika začala propadat depresím a alkohol se pro ni stal únikem. V dokumentu České televize 13. komnata Moniky Foris Kvasničkové otevřeně popsala, že rozdíl mezi společenským pitím a závislostí může být zpočátku nenápadný.
„Když člověk pije z radosti, užívá si to, tak to nějak jde a člověk nevnímá tu zákeřnost. Ale když se vám potom stane nějaká těžká situace, tak se to najednou přehoupne,“ řekla.
Později vypověděla, že pila pivo a denně k němu dokázala vypít i láhev vodky. Závislost se pro ni stala stavem, ve kterém už nešlo jednoduše rozhodnout, že člověk přestane. Dokázala však rozpoznat, že potřebuje pomoc.
Ve věku šestadvaceti let se dobrovolně přihlásila k léčbě. Nejprve se obrátila na Bohnice, poté nastoupila do léčebny v Lojovicích u Velkých Popovic. Léčení trvalo dva měsíce. O malého Simona se v té době starala její matka.
„Nejtěžší bylo udělat ten krok a říct: Pomozte mi,“ popsala.
Po návratu z léčby jí pomohla také práce. Zapojila se do muzikálu Pomáda a znovu našla rytmus, který jí v nejhorší fázi života chyběl.
Cesta zpátky
Monika se postupně vrátila k cestování i umělecké práci. Několikrát pobývala ve Spojených státech, kde se zdokonalila v angličtině a začala se intenzivněji věnovat malování. Její obrazy se postupně dostaly na výstavy i mimo Českou republiku.
Později poznala producenta a režiséra Pina Forise, se kterým ji spojil osobní i profesní život. Narodil se jim syn Teodor. Společně se věnovali filmové tvorbě, reklamě, animaci a vzdělávání dětí.
V Praze pak založili filmovou školu a kreativní dílny Před/Za kamerou, kde děti seznamují s herectvím, filmem, animací, scénografií, pohybem i vyprávěním příběhů. Je v tom jistá symbolika. Dívka, která se v šesti letech odmítla vzdát své první role, dnes pomáhá dětem hledat odvahu před kamerou i mimo ni.
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/214562210800010/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-monika-foris-kvasnickova-kdysi-detska-hvezdicka-zazila-vzestupy-i-strme-pady-40327266
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/monika-foris-kvasnickova-promluvila-o-zavislosti-na-alkoholu.A140430_143329_lidicky_nh
https://www.filmovamista.cz/clanek/128-Monika-Foris-Kvasnickova---pribeh-detske-hvezdy
https://www.super.cz/clanek/celebrity-zkousena-monika-kvasnickova-prisla-o-sestricku-pila-lahev-vodky-denne-a-muz-skoncil-ve-vezeni-1517997
https://www.ceskatelevize.cz/lide/monika-kvasnickova/
