Článek
Bylo mu teprve čtyřiadvacet let. Ještě před pár hodinami stál na stráži v betonovém bunkru na československém pohraničí – odhodlaný bránit svou zem před nepřítelem. Teď ležel prostřelený vlastní pistolí. Raději zvolil smrt, než aby uposlechl rozkaz, který považoval za zradu a potupu. Nebyl zdaleka sám.
Přijetí mnichovské dohody na podzim 1938 provázely stovky osobních tragédií. Odhady historiků uvádějí, že z téměř šesti set vojáků, kteří v oněch kritických dnech přišli o život, nejméně 164 zemřelo vlastní rukou. Příběh Arnošta Hrada se přesto stal jedním z nejvýraznějších symbolů tohoto zoufalství. Kdo byl ten mladý četař, jenž se odhodlal k tak extrémnímu gestu?
Narodil se 5. dubna 1914 v pražských Bohnicích jako nejmladší ze čtyř dětí. Jeho otec pracoval v bohnické léčebně, ale krátce po synově narození musel narukovat do první světové války – a z východní fronty se už nikdy nevrátil.
Matka zůstala sama a rodina živořila ve válečných a poválečných letech. Arnošt tak dospíval bez otce, ve stínu chudoby. Vyučil se číšníkem, jenže přišla hospodářská krize. Práci hledal marně a frustrace si vybírala svou daň. Z mladické nerozvážnosti se dokonce párkrát ocitl na hraně zákona. Budoucnost nevypadala růžově – do chvíle, než přišel zlomový okamžik.
Ve dvaadvaceti dostal povolávací rozkaz k náhradní službě vlasti a šanci, kterou se rozhodl nepromarnit. Na podzim 1936 nastoupil k pěšímu pluku v Litoměřicích a armáda ho brzy zcela pohltila. V přísném režimu a kolektivu našel řád i smysl života, který mu do té doby unikal.
Svědomitě dřel a rychle se vypracoval mezi nejlepší – s výtečnými výsledky absolvoval poddůstojnickou školu a zanedlouho už velel vlastnímu družstvu. Na podzim 1937 byl převelen na opevněné pohraničí u Králík a začátkem roku 1938 vstoupil do elitního hraničářského pluku, určeného k obraně pevností.
Mladík, který ještě nedávno bloudil životem, nyní našel své poslání: stal se vojákem pevně odhodlaným vytrvat za každou cenu.
Na konci srpna 1938 dostal poslední krátkou dovolenou a zajel domů do Prahy. Ve vzduchu už tehdy visela hrozba války – hitlerovské Německo si otevřeně nárokovalo československé pohraničí. Arnošt však oplýval klidným sebevědomím. „Republika je a bude. My jsme toho zárukou,“ řekl přesvědčivě jedné ze svých sester.
Věděl, že na hranicích stojí tisíce vlastenců pod zbraní a že moderní pohraniční pevnosti jsou připravené proměnit postup nepřítele v peklo. V těch dnech proběhla všeobecná mobilizace – přes milion mužů nastoupil do armády, odhodlaných bránit zemi.
Také četař Hrad spěchal zpět ke své jednotce. Zamířil do betonového srubu K-S 14 nedaleko Králík, kde byl jako velitel střeleckého družstva součástí stálé posádky pevnosti. Někde na stěně tamního bunkru kdosi tehdy křídou napsal jediné slovo: „Vytrváme.“ Vytrváme, nevzdáme se. Hrdí hraničáři byli odhodláni bojovat do posledního dechu.
Jenže pak – namísto bitvy – přišla zpráva o kapitulaci. Večer 30. září 1938 se československá vláda pod nátlakem mocností podrobila mnichovské dohodě. Bez boje jsme museli odstoupit pohraniční území nacistickému Německu. Rána přímo do srdce – pro Arnošta doslova.
Když se to 1. října dozvěděl v temnotě svého pohraničního srubu, něco v něm zemřelo už tehdy. Za okny pevnosti se nerozezněly výstřely – jen tiché zoufalství a vztek cloumaly muži, který byl připraven položit život za vlast, ale nedostal tu šanci. Svůj boj měl vzdát, aniž vypálil jedinou kulku. Představitelné pro něj bylo spíše peklo války než tahle mrazivá hanba.
Dva dlouhé dny čekali na podrobnosti. Rozkaz dorazil 3. října večer: opustit objekt, vyklidit zbraně a stáhnout se do vnitrozemí. Němci převezmou pevnosti bez odporu. Ve srubu K-S 14 zavládl tichý ruch – balení dokumentů, demolice tajného vybavení, příprava k evakuaci. Hrad se sice pohyboval po objektu, ale duchem byl jinde.
Už dříve se v hloubi duše rozhodl, co udělá. V dopise na rozloučenou svému veliteli napsal: „Konal jsem službu pro vlast podle svého nejlepšího svědomí. Na srub jsme si napsali Vytrváme. Já vytrvám na svém místě až do rozkazu opustit území. Pak teprve vás opustím s přesvědčením, že nemohu již více pro vlast vykonat.“
Když teď ten rozkaz skutečně přišel, hodlal svůj slib dodržet. Co se honí hlavou vojáka, který cítí, že přišel o vše, zač bojoval? Život mu náhle připadal bezcenný, pokud by ho měl prožít se šrámem zrady na cti.
Krátce na to se bunkrem rozlehla jediná ohlušující rána. Četař Hrad zůstal jako poslední na svém stanovišti a namířil pistoli proti vlastnímu srdci. Jeho druhové k němu zděšeně přiběhli a ihned ho vynesli ven na nosítkách.
Nad hlavami se jim stahovaly mraky a pod nohama klopýtaly mokré kořeny v lese – spěchali tmou směrem k nejbližší nemocnici. Arnošt ještě dýchal, ale během převozu ztratil mnoho krve. Krátce před půlnocí 3. října 1938, několik minut po příjezdu do nemocnice v Červené Vodě, zemřel. Jeho poslední bitva skončila.
Zanechal po sobě tři dopisy na rozloučenou, adresované matce, veliteli a spolubojovníkům. Vysvětloval v nich svůj čin – odmítl prý uposlechnout rozkaz opustit hranici, protože cítil povinnost setrvat na místě k obraně vlasti, i kvůli památce svého otce, který padl ve Velké válce. Prosil o odpuštění a loučil se. Jeho zoufalý krok tehdy otřásl celou posádkou.
Nadřízení o události sepsali hlášení, možná i s pochopením v duši. Věděli, že Hrad nebyl zdaleka jediný, koho kapitulace dohnala k sebezničení. Přesto tragédie musela být úředně zamlčena a tiše vyřízena – oficiálně se prezentovala jako „nehoda při čištění zbraně“. Teprve mnohem později vyšla pravda najevo.
Ještě 10. října 1938, pouhý týden po Arnoštově smrti, se na hřbitově v pražských Bohnicích sešla skupina lidí. V deštivém podzimu tam potichu pohřbili čerstvou rakev zakrytou státní vlajkou. Poslední sbohem četaři Hradovi – smuteční akt, který se proměnil v tichou demonstraci nesouhlasu s kapitulací.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_Hrad
https://www.vhu.cz/en/arnost-hrad-hranicar-ktery-si-zvolil-smrt/
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/arnost-hrad-cetar-sebevrazda-mobilizace-druha-svetova-valka-kraliky.A191004_062047_pardubice-zpravy_lati
https://www.stoplusjednicka.cz/arnost-hrad-hrdina-ceskoslovenske-armady-symbol-nesouhlasu-s-kapitulaci
https://www.vets.cz/vpm/arnost-hrad-95/
https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/3832-Arno%C5%A1t%20Hrad%201914-1938
https://www.lovecpokladu.cz/home/5-4-1938-zastrelil-se-cetar-arnost-hrad-7953
