Článek
Mikuláš Křen se narodil 26. září 1972 v Plzni do filmařské rodiny. Jeho otec Mikuláš Křen starší působil jako kameraman, matka Jessica Horváthová byla herečka a režisérka. Už v dětství tak Křen nahlédl do světa filmu – doslova. Ve třech letech si jej filmaři vybrali přímo ve školce a „půjčili“ na jedno odpoledne k natáčení dětského snímku Jak se točí Rozmarýny (1977).
Malý Mikuláš nechápal, co přesně se děje, ale ocitl se před kamerou a sehrál svou první drobnou roli. Po natáčení ho produkce vrátila zpátky do školky. Byla to nevšední epizoda, která předznamenala jeho budoucí kontakt s filmem.
Vyrůstal obklopen kamerami a kulisami, přesto se z něj nestal dětský herec. Po základní škole zamířil na gymnázium na Pražačce v Praze, poté se rozhodl spíše pro studium jazyků než herectví. Část mládí strávil i v zahraničí – studoval v americkém Ohiu a ve španělské Granadě. Díky tomu se naučil plynně anglicky a španělsky, domluví se také srbsky, chorvatsky, slovensky či rusky.
Zkušenosti z ciziny a široký rozhled mu daly do života něco navíc, ale cestu k herecké profesi na čas odsunuly stranou. V polovině 90. let se Křen vrátil do Česka. Necelých dvacet let po epizodní dětské zkušenosti před kamerou v něm myšlenka na herectví opět ožila. Bez hereckého vzdělání typu konzervatoře nebo DAMU a bez silné pozice v divadle to nebylo snadné.
Přesto zkusil štěstí: chodil na castingy a bral menší příležitosti ve filmu. První výraznější roli dostal v nekomerčním psychologickém dramatu Kanárek (1999), kde ztvárnil drogově závislého mladíka. Film velký ohlas nevzbudil, ale pro Křena znamenal důležitý krok. Krátce nato přišel konkurz, který mu změnil život.
Průlom v Samotářích
Rok 2000. Režisér David Ondříček dokončuje hořkou komedii Samotáři, příběh sedmi mladých lidí hledajících lásku a smysl života v porevoluční době. Vedle známějších tváří obsadil i několik nováčků. Jedním z nich je Mikuláš Křen – sedmadvacetiletý herec bez velkých zkušeností, zato s autentickým projevem. Ondříček mu svěřil roli Roberta, cynického člena party přátel.
Robert je namyšlený bohém, který věčně chodí s videokamerou v ruce a natáčí všechno, co se kolem něj děje. Bez skrupulí zachycuje i intimní či vypjaté momenty svých blízkých. Tímto způsobem ve filmu působí arogantně a chladně – jako by stál nad věcí a city druhých ho nezajímaly.
Film měl premiéru na jaře 2000 a stal se z něj fenomén. Samotáři nalákali do kin statisíce diváků a postupně získali pověst kultovní komedie přelomu milénia. Kritika oceňovala svěží scénář Petra Zelenky, Ondříčkovu režii i vyrovnané herecké výkony. Vynikal především Jiří Macháček v roli věčně zhuleného Jakuba – za svůj komediální koncert obdržel Českého lva pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.
Na plátně ale zanechali dojem i ostatní: Saša Rašilov coby nejistý Petr, Ivan Trojan jako neurotický Ondřej, Jitka Schneiderová v roli Hanky… a Mikuláš Křen alias Robert. Pro Křena znamenal film Samotáři životní zlom.
Z neznámého mladého muže se přes noc stal herec, o kterém se mluví. Jeho jméno se rázem objevovalo v recenzích a rozhovorech kolem filmu. Ocitl se vedle kolegů, z nichž mnozí už měli něco odehráno nebo patřili k nastupující herecké generaci.
Po premiéře zažíval euforii. Tehdy věřil, že tohle je začátek zářivé kariéry. Průlom v tak populárním snímku, navíc v jedné z hlavních rolí – co víc by si mohl mladý herec přát? Křen později přiznal, že po Samotářích čekal, že se herecké nabídky pohrnou, a že byl v tomhle očekávání naivní. Tehdy na prahu milénia tomu ale opravdu věřil: že se dveře filmového světa otevřely dokořán a on jimi snadno projde k velkým rolím.
Nabídky, které nepřišly
Jenže realita byla jiná. Dny, týdny a měsíce po úspěchu Samotářů plynuly a žádné zásadní nabídky se neozývaly. Film Davida Ondříčka sice udělal z Křena známou tvář, ale pokračování v podobě další velké role nepřišlo. Zatímco jeho kolegové z filmu – zejména Macháček s Trojanem – plynule navázali na úspěch a obsazovali další výrazné projekty, Křen zůstal mimo hlavní proud.
Začalo mu docházet, že samotná účast v jednom hitu nestačí. Neměl za sebou silné zázemí v divadle ani agenta, který by ho prosazoval. Musel opět bojovat o každou práci jako neznámý začínající herec. Z hvězdné premiéry se rychle stalo tiché čekání. Telefon mlčel.
Křen s odstupem mluví o tom, že tehdy zbytečně seděl doma a spoléhal, že si ho filmový svět automaticky najde. Nestalo se. Byla to pro něj lekce pokory. Místo aby těžil ze slávy Roberta ze Samotářů, musel začít od nuly – znovu objíždět castingy, připomínat se a brát menší role, které byly k mání.
Pro mladého herce zvyklého od dětství na filmové prostředí to bylo skličující prozření. Drama jeho příběhu se ale neodehrálo na veřejnosti, nýbrž v soukromí – šlo o vnitřní zápas s vlastními iluzemi. Křen nepatřil mezi bouřliváky, kteří by na sebe strhávali pozornost skandály či výstřelky. Jeho jméno se neprobíralo na stránkách bulváru. Tím spíš pro něj bylo těžké smířit se s tím, že zájem publika i filmařů ochladl dřív, než pořádně začal.
Malé role doma i ve světě
Mikuláš Křen se ale nevzdal. Pokud nešlo navázat velkou rolí, rozhodl se být vděčný i za malé. Počátkem 21. století tak jeho herecká dráha pokračovala sérií nenápadných štací. Objevil se v několika televizních seriálech a celovečerních filmech, ovšem zpravidla ve vedlejších nebo epizodních úlohách.
Na domovských filmových databázích byste jeho jméno v titulcích často našli až daleko za hlavními hvězdami – a někdy jen v kolonce „ostatní obsazení“. Například v hollywoodském thrilleru Česká spojka (Bad Company, 2002), který se zčásti natáčel v Praze, si Křen zahrál recepčního v hotelu – drobnou postavu s pár větami dialogu, která ve výsledném střihu sotva zazní.
Po roce 2000 se zahraniční produkce v českých ateliérech točily často a Křen díky své znalosti angličtiny získal několik menších rolí. V kanadském dvoudílném dramatu Hitler: Vzestup zla (2003) si zahrál epizodní postavu v příběhu z předválečného Německa.
Ve výpravných minisériích Duna a Děti planety Duna z počátku 21. století se objevil v drobných, ale uvedených rolích fremenského vůdce a fedajkina.
Více se objevoval i v domácích projektech, byť zpravidla menšinového rázu. V roce 2005 hrál ve filmu O dvě slabiky pozadu, nezávislém snímku ze studentského prostředí. Ztvárnil tam holohlavého přítele hlavní hrdinky Kornela – vedlejší, ale poměrně výraznou roli v příběhu mladých intelektuálů.
Ani tento film se však nestal diváckým hitem a Křenův výkon zůstal bez větší odezvy. Následovala další série menších angažmá: v populárním seriálu Okresní přebor (2010) si zahrál malou roličku z fotbalového prostředí, v pokračování legendární Sanitky 2 (2013) epizodního pacienta.
Objevil se také v několika studentských a televizních filmech. V dramatu Burácení (2015) – příběhu nespravedlivě odsouzeného muže – hrál vězeňského dozorce Máleka, stojícího na pár okamžiků proti hlavní postavě. Ani tentokrát jeho jméno nefigurovalo na plakátech, ale v titulcích na konci filmu.
Zajímavější úlohy přišly výjimečně a často s odstupem. V oceňovaném filmu Domácí péče (2015) mohl Křen uplatnit svůj civilní projev v malé, leč milé roli rodinného známého Lapčíka, který na vesnické tancovačce zpestří děj. O pět let později dostal příležitost zahrát si skutečnou historickou postavu: v životopisném dramatu Havel (2020) ztvárnil básníka a undergroundového výtržníka Ivana Martina Jirouse, přezdívaného Magor.
Když velké filmové role nepřišly, našel Mikuláš Křen uplatnění jinde – na jevišti a za mikrofonem, ovšem nikoli jako herec, ale jako moderátor. Díky svému kultivovanému projevu a podmanivému hlasu začal působit jako průvodce různých společenských a kulturních akcí. Už v době, kdy aktivně hledal herecké příležitosti, si přivydělával moderováním menších eventů, firemních večírků nebo festivalových debat.
Postupně se z jednorázových nabídek stala druhá profesní dráha. Křen dokázal zhodnotit své bohaté jazykové znalosti – nebyl problém uvádět akci v češtině a vzápětí plynule přejít do angličtiny či španělštiny pro zahraniční hosty. Organizátoři kulturních večerů a konferencí toho rádi využívali.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikul%C3%A1%C5%A1_K%C5%99en
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/164892/serial-specialiste-ma-novou-hvezdu-to-budete-koukat.html
https://actorsmap.cz/herec/miki-kren
https://www.fdb.cz/osobnost/47484-mikulas-kren
https://www.csfd.cz/tvurce/1434-mikulas-kren/biografie/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/966445-mikulas-kren
https://www.samotari.cz/herci/herci.htm
https://tv.nova.cz/porad/specialiste/clanek/65074-hvezdy-devadesatych-let-miki-kren-a-borek-slezacek-si-zahraji-ve-specialistech
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/samotari-25-let-david-ondricek-petr-zelenka-ivan-trojan.A250411_081736_filmvideo_jgo
