Článek
Kovové hroty dvoumetrového kovaného plotu u domu rodičů Daniela Biasiniho v městečku Saint-Germain-en-Laye jsou v horkém nedělním odpoledni 5. července 1981 potřísněné krví. Čtrnáctiletý David Meyen se vrací k domu, ale vstupní brána je zamčená.
Pokusí se proto přelézt vysoké železné mříže, jak to už dříve dělal, na samém vrcholu ztratí rovnováhu a jeden z kovových hrotů mu prorazí stehenní tepnu. O několik hodin později chlapec v nemocnici umírá na následky masivního krvácení. Pro dvaačtyřicetiletou filmovou hvězdu Romy Schneider je smrt jediného syna zdrcující ranou.
V té chvíli však bezohlednost bulváru dosahuje svého dna. Fotografové se převlékají za zdravotníky, pronikají do prostor, kde leží Davidovo tělo, a mrtvého chlapce fotografují.
Zlatá klec císařovny Sissi a útěk z německého maloměsta
Rosemarie Magdaleny Albach-Retty se narodila 23. září 1938 ve Vídni do vlivné herecké rodiny s bohatou divadelní tradicí.
Její matka Magda Schneider byla slavnou a úspěšnou německou filmovou hvězdou a otec Wolf Albach-Retty patřil k uznávaným rakouským divadelním i filmovým hercům.
Když bylo Romy pouhých šestnáct let, rakouský režisér Ernst Marischka ji obsadil do titulní role mladé císařovny Alžběty Bavorské v romantické filmové trilogii Sissi.
Film se v polovině padesátých let stal gigantickým mezinárodním triumfem a celoevropským komerčním fenoménem. Z plaché vídeňské dívky se doslova přes noc stala mezinárodní senzace a zbožňovaný idol milionů diváků.
Německé i rakouské publikum v ní vidělo dokonalé ztělesnění nevinnosti, čistoty, poslušnosti a sladké dívčí naivity. Romy však toto přeslazené zaškatulkování začala z celého srdce nenávidět a snažila se z něj vymanit.
Producenti jí nabízeli obrovské finanční sumy za čtvrté pokračování úspěšné série. Romy lukrativní nabídku kategoricky a vzdorovitě smetla ze stolu.
Chtěla na filmovém plátně hrát skutečné, vášnivé, složité a psychologicky hluboké ženy z masa a kostí. Toužila za každou cenu utéct před rodinnou kontrolou i před obrazem poslušné německé hvězdičky. Příležitost k vytouženému úniku přišla na jaře roku 1958 v podobě nabídky na natáčení francouzského historického milostného dramatu Christine v Paříži.
Když devatenáctiletá Romy Schneider 10. dubna 1958 vystoupila na pařížském letišti Orly z letadla, čekal na ni dvaadvacetiletý francouzský mladík s velkým pugétem rudých růží, který připravila produkce filmu. Jmenoval se Alain Delon.
Byl to začínající, v té době ještě nepříliš známý herec s bouřlivou minulostí, vojenskou službou v Indočíně a řadou krátkodobých zaměstnání předtím, než se náhodou dostal k filmu.
Jejich úplně první setkání rozhodně nebylo láskou na první pohled. Romy neuměla francouzsky a Delon německy a oba si zpočátku příliš nesedli.
Romy ho považovala za arogantního a sebevědomého floutka, zatímco Delon se ocitl před mladou hvězdou, která už měla za sebou úspěch, o jakém se jemu zatím ani nesnilo.
Během natáčení filmu Christine se však mezi nimi rozhořela divoká, nespoutaná a spalující životní vášeň. Byla to přímá srážka dvou zcela odlišných světů: slavné vídeňské dívky z herecké rodiny a dravého mladého Francouze, který se ke kariéře propracoval bez herecké školy a bez rodinného zázemí.
Romy opustila dosavadní život v německy mluvícím prostředí a postupně se přestěhovala za Delonem do Paříže. Německý tisk jí její odchod dlouho nedokázal odpustit.
Dne 22. března 1959 uspořádali v Morcote na břehu Luganského jezera ve Švýcarsku oficiální zasnoubení, které sledovala evropská média.
Byli nejkrásnějším, nejfotogeničtějším a nejsledovanějším párem své doby. Prožívali dny plné divokého milování, divadelních premiér a cestování, ale také bouřlivých hádek, žárlivosti a dlouhých období odloučení kvůli práci.
Bezcitný dopis na rozloučenou
Zatímco Romy se v Paříži pod vedením italského mistra Luchina Viscontiho vypracovala v respektovanou dramatickou umělkyni, Delonova sláva raketově stoupala a s ní i jeho pověst velkého svůdníka.
Časté pracovní odloučení, Delonův temperament i vztahy s jinými ženami jejich soužití postupně ničily.
Definitivní a brutální konec přišel na konci roku 1963. Romy v té době pracovala v Hollywoodu na filmu s Jackem Lemmonem.
Když se 18. prosince 1963 vrátila do jejich pařížského domu na avenue de Messine, našla kytici temně rudých růží Baccara a krátký vzkaz od Delona: „Jsem v Mexiku s Nathalií. Tisíc věcí. Alain.“
Později jí přišel mnohem delší, patnáctistránkový dopis na rozloučenou. Delon v něm vysvětloval, že jejich společný život už nedokáže pokračovat, a napsal jí, že jí vrací svobodu a nechává jí své srdce.
Jeho novou partnerkou byla Francine Canovas, budoucí Nathalie Delon. Alain se s ní v srpnu 1964 oženil a o několik týdnů později se jim narodil syn Anthony.
Pro Romy to byla mimořádně těžká rána. Rozchod ji uvrhl do hluboké osobní krize. V roce 1964 se skutečně pokusila o sebevraždu.
Z Delonovy zrady se postupně vzpamatovala, ale vztah s mužem, kterého považovala za jednu z největších lásek svého života, v ní zanechal hlubokou stopu.
Ve snaze najít klidnější rodinný přístav se Romy sblížila s německým divadelním a filmovým režisérem Harrym Meyenem. Vzali se 15. července 1966.
Meyen byl o čtrnáct let starší, kultivovaný a vzdělaný muž, který kvůli svému židovskému původu za druhé světové války prošel nacistickým vězněním v koncentračním táboře. V prosinci 1966 se jim narodil syn David Christopher Meyen.
Narození Davida znamenalo pro herečku mimořádně šťastné období. Malý chlapec se stal středobodem jejího soukromého života.
Kvůli mateřství na čas omezila kariéru a veřejně dokonce mluvila o tom, že by se filmového světa mohla vzdát. Toto rozhodnutí však brzy změnila a už v roce 1968 se před kameru naplno vrátila.
Harry Meyen se potýkal s dlouhodobými psychickými problémy a jejich vztah se postupně začal rozpadat. Romy se zároveň stále výrazněji vracela k práci ve Francii a manželé se jeden druhému vzdalovali.
Právě v okamžiku manželské a tvůrčí krize přišla z Francie nabídka, která její kariéru znovu zásadně změnila.
Napětí u Bazénu
V létě roku 1968 připravoval francouzský režisér Jacques Deray kriminální psychologické drama Bazén (La Piscine).
Do hlavní mužské role byl obsazen Alain Delon. Filmoví producenti uvažovali pro hlavní ženskou roli Marianne například o Monice Vitti, Angie Dickinsonové, Leslie Caronové nebo Natalie Woodové.
Alain Delon však postavil producenty před nekompromisní podmínku: chtěl Romy Schneider. „Bez ní ten film dělat nebudu,“ trval podle pozdějších vzpomínek na svém.
Delon velmi dobře věděl, že Romy potřebuje silnou roli, která ji zbaví posledních zbytků obrazu sladké Sissi. Zároveň věděl, že jejich vzájemná chemie před kamerou může být elektrizující.
Je srpen roku 1968 na letišti v Nice. Romy Schneider vystupuje z letadla a proti ní stojí Alain Delon. Fotografové zachycují jejich emotivní setkání po letech odloučení a snímky bývalého nejslavnějšího evropského páru okamžitě přitahují obrovskou pozornost.
Natáčení v luxusní vile u Saint-Tropez se stalo filmovou legendou. Erotické a psychologické napětí mezi bývalými milenci bralo divákům v kinech dech. Film Bazén se po premiéře v roce 1969 stal velkým úspěchem.
Z Romy Schneider se stala nová královna francouzského filmu, sebevědomá a dramaticky vyzrálá žena. Bazén její francouzskou kariéru znovu nastartoval a jejich osudové přátelství s Delonem přetrvalo i dávno po skončení milostného vztahu.
Konec manželství a ztráta ledviny
Zatímco ve Francii sbírala prestižní filmové ceny César za fenomenální herecké výkony ve filmech Důležité je milovat a Docela obyčejný příběh, její osobní život se měnil v jedno velké spáleniště.
V roce 1975 se po vleklých sporech definitivně rozvedla s Harrym Meyenem. Meyen se dlouhodobě potýkal s těžkými depresemi a v dubnu 1979 v Hamburku spáchal sebevraždu. Jeho smrt Romy hluboce zasáhla a přinesla další vlnu výčitek a bolesti.
Její druhé manželství s jejím mladším osobním tajemníkem Danielem Biasinim, se kterým měla v roce 1977 dceru Sarah Biasini, skončilo v roce 1981 rovněž rozvodem.
Hereččino vyčerpané tělo začalo pod neustálým náporem obrovského stresu a úzkostí kolabovat.
Dne 23. května 1981 musela podstoupit vážnou operaci, při které jí lékaři v Americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine kvůli zhoubnému nádoru odstranili pravou ledvinu.
A pak přišlo ono osudné nedělní odpoledne 5. července 1981. Čtrnáctiletý David trávil den u rodičů svého nevlastního otce Daniela Biasiniho v Saint-Germain-en-Laye.
Když se odpoledne vracel k domu, zjistil, že vysoká vstupní brána je zavřená. Místo aby rodinu vyrušoval, rozhodl se přelézt přibližně dvoumetrové oplocení, jak to už dříve dělal.
Na samém vrcholu ztratil rovnováhu a spadl na kovové hroty plotu. Jeden z nich mu těžce poranil stehenní tepnu.
Chlapec byl převezen do nemocnice, ale ztratil příliš mnoho krve. Ještě téhož večera zemřel. Následovalo peklo lidské bezohlednosti.
Paparazzi se pokoušeli získat fotografie mrtvého syna jedné z nejslavnějších hereček Evropy.
Někteří se převlékli za zdravotníky a pronikli až k místu, kde Davidovo tělo leželo, aby ho mohli vyfotografovat.
Když o tomto činu Romy Schneider později veřejně mluvila, jen těžko ovládala vztek.
V dubnu 1982 v pořadu Michela Druckera připomněla, že se fotografové dokázali převléknout za zdravotníky, aby fotografovali mrtvé dítě.
„Kde je morálka? Kde je takt?“ ptala se před televizními kamerami.
Smrt Davida ji hluboce zlomila.
Dohasínání v pařížském bytě
Po smrti milovaného syna se Romy Schneider vrátila k roztočenému filmu Poutnice ze Sans-Souci (La passante du Sans-Souci).
Projekt byl komplikovaný už před Davidovou tragédií. Nejprve si Romy zlomila nohu, potom musela na operaci ledviny a natáčení bylo opakovaně přerušováno.
Po smrti syna se však na podzim roku 1981 před kameru vrátila a film dokončila.
Ve filmu hrála ženu, která se ujímá osiřelého židovského chlapce. Po Davidově smrti získaly společné scény s dětským představitelem nevyhnutelně bolestivý osobní rozměr. Film věnovala „Davidovi a jeho otci“.
Její nový partner, filmový producent Laurent Pétin, jí byl v posledním období života velkou oporou.
Romy už několik let bojovala s psychickým vyčerpáním a měla zkušenost s nadměrným užíváním alkoholu i léků proti úzkosti.
Ještě v dubnu 1982 však před televizními kamerami mluvila o dalších plánech a zdůrazňovala, že svou profesi miluje.
Pak přijde osudná noc z pátku na sobotu 29. května 1982. Romy Schneider tráví večer s Laurentem Pétinem u přátel. Po návratu do pařížského bytu na Rue Barbet-de-Jouy zůstává ještě vzhůru.
Poslouchá hudbu a píše omluvný dopis, kterým chce zrušit plánovanou schůzku a rozhovor. Dopis zůstane nedokončený. Poslední řádek přechází do dlouhé čáry.
Ráno ji Laurent Pétin nalezne bez známek života.
Bylo jí pouhých třiačtyřicet let. Bezprostředně po její smrti se objevily spekulace o sebevraždě nebo předávkování léky a alkoholem.
Vyšetřování však cizí zavinění ani sebevraždu nepotvrdilo. Pitva provedena nebyla a smrt byla uzavřena jako přirozená, respektive jako srdeční zástava či srdeční selhání.
Zdroje:
https://www.criterion.com/films/30223-la-piscine
https://www.bfi.org.uk/film/8585c6fb-04c1-5ee4-a8fb-cb526040b20d/la-piscine
https://www.lemonde.fr/m-le-mag/article/2022/07/30/romy-schneider-la-derniere-annee-d-une-icone_6136695_4500055.html
https://campus.ina.fr/ina-eclaire-actu/1982-romy-schneider-ou-est-la-morale-ou-est-le-tact
https://www.allocine.fr/film/fichefilm-33322/secrets-tournage/
https://www.allocine.fr/article/fichearticle_gen_carticle%3D18709522.html
https://www.upi.com/Archives/1982/05/29/Austrian-film-star-Romy-Schneider-whose-brilliant-career-was/2452391492800/
https://www.upi.com/Archives/1982/05/30/Funeral-services-scheduled-for-Romy-Schneider/9235391579200/
https://www.washingtonpost.com/archive/local/1982/05/30/in-over-50-movies/4b70f7ac-9dd9-4b99-9357-b3f52a30b5e2/
