Článek
Desmond Wilkinson Llewelyn se narodil 12. září 1914 ve velšském Newportu. Jeho otec pracoval jako inženýr v uhelném průmyslu a rodiče si pro syna představovali spíš bezpečnou kariéru účetního než nejistý život herce.
Llewelyna však finanční výkazy nikdy nepřitahovaly tolik jako divadlo. Studoval na Radley College, kde se začal účastnit školních představení. Zpočátku pracoval hlavně v zákulisí, postupně se ale dostal i k drobným rolím.
Na konci třicátých let se vydal do Londýna. Profesionálně debutoval v roce 1939 ve hře The Boy David v divadle His Majesty’s Theatre. Byl také nadaným klavíristou a chvíli zvažoval hudební dráhu, nakonec však vyhrálo herectví.
Do filmu se poprvé dostal ještě před válkou v malé, nekreditované roli. Jenže kariéra, která se teprve začínala rozbíhat, se velmi rychle zastavila.
Z Lille do německého zajetí
Po vypuknutí druhé světové války narukoval Llewelyn do britské armády. Absolvoval výcvik na Královské vojenské akademii v Sandhurstu a stal se důstojníkem pluku Royal Welch Fusiliers.
Jeho jednotka byla vyslána do Francie jako součást britského expedičního sboru. V květnu 1940, během německého útoku, se ocitla v bojích u Lille. Britové a Francouzi se snažili zadržet německý postup, aby umožnili ústup spojenců směrem k Dunkerku.
Llewelyn později popsal okamžik zajetí stručně a velmi názorně: „Nakonec se tanky probily skrz a spousta z nás skočila do kanálu a plavala na druhou stranu v domnění, že tam jsou pořád naši. Ale byli tam jen Němci.“
Padl do zajetí jen krátce před slavnou evakuací z Dunkerku. Z tehdy mladého herce se stal válečný zajatec, který nemohl tušit, že svobodu znovu uvidí až za téměř pět let.
První část zajetí strávil v důstojnických táborech v Německu. Prošel mimo jiné Oflagem VII-C v bavorském Laufenu a táborem v Eichstättu.
Ani za ostnatým drátem neopustil divadlo. V zajetí se pořádaly přednášky, koncerty, sportovní zápasy i divadelní představení, protože vězni se snažili zachovat aspoň zdání normálního života. Llewelyn účinkoval ve hře Post Mortem Noëla Cowarda. Kostýmy a rekvizity si zajatci vyráběli sami z toho mála, co měli k dispozici.
Pro herce to nebyla jen zábava. Byla to možnost na chvíli uniknout realitě baráků, hlídek, rozkazů a nejistoty. Na jevišti nebyl válečný zajatec s číslem. Byl znovu hercem. Jenže Llewelyn se nezapojoval jen do neškodných táborových aktivit. V jednom z táborů se podílel na přípravě útěku.
Tunel, samotka a Colditz
Váleční zajatci se pokoušeli o útěky všude, kde to jen trochu šlo. Kopali tunely, vyráběli falešné dokumenty, sháněli civilní oblečení a učili se mapy. Llewelyn se stal jedním z mužů, kteří pracovali na tunelu určeném pro hromadný útěk.
Jenže před samotným pokusem ho Němci přistihli přímo pod zemí. „Chytili mě dole v tunelu a vytáhli mě ven, což mi vyneslo deset dní v korekci,“ vzpomínal později.
Samotku po letech paradoxně označil za „svým způsobem požehnání“. V táboře byl člověk pořád mezi ostatními, pod dohledem, v hluku a s nedostatkem soukromí. Deset dní izolace pro něj byly sice trestem, ale také chvílí, kdy mohl být alespoň sám se sebou.
Němci však nezůstali jen u samotky. Llewelyna zařadili mezi vězně, kteří mají sklony k útěku, a poslali ho do Oflagu IV-C na zámku Colditz. Colditz byl vysoce střežený tábor pro spojenecké důstojníky, které Němci považovali za obzvlášť problémové, vynalézavé nebo útěkuchtivé. Hrad na skále, obklopený řekou a strážemi, měl působit jako místo, z něhož se nedá utéct.
Zajatci se tam přesto pokoušeli o nemožné. Stavěli falešné uniformy, plánovali seskoky, vyráběli kluzák a kopali další tunely. Llewelyn však z Colditzu už neunikl. Zůstal tam až do osvobození spojeneckými vojsky v roce 1945. Když válka skončila, bylo mu třicet let. Pět z nich strávil za ostnatým drátem.
Jak se z něj stal Q
Po válce se Llewelyn vrátil k divadlu a filmu. Kariéru ale musel budovat prakticky znovu. Hrál na jevišti vedle Laurence Oliviera a Vivien Leighové, objevil se také v Olivierově Hamletovi z roku 1948 a v adaptaci Snu noci svatojánské.
Dostával však hlavně malé nebo nekreditované role. Policisty, vojáky, služebníky, muže v davu. Byl spolehlivý, dobře zněl a uměl se pohybovat mezi filmem, televizí a divadlem, ale dlouho se z něj nestala hvězda.
První výraznější filmovou příležitost dostal ve válečném snímku They Were Not Divided z roku 1950, který režíroval Terence Young. Hrál zde velšského tankistu přezdívaného „77“ Jones.
Měl použít výrazný jihovelšský přízvuk. Právě tato role se mu měla o třináct let později nečekaně vrátit.
V roce 1963 hledal Terence Young představitele Quartermastera Majora Boothroyda pro druhý oficiální bondovský film Srdečné pozdravy z Ruska. Původního představitele postavy, Petera Burtona, produkce neměla k dispozici.
Young si vzpomněl na Llewelyna z filmu They Were Not Divided a pozval ho na zkoušku. Režisér i Ian Fleming původně chtěli, aby Q mluvil výrazným velšským přízvukem.
Llewelyn se tomu ale postavil. Tvrdil, že muž na podobné pozici by se v britské službě nikdy nemohl vypracovat až na hodnost majora s výrazným regionálním přízvukem. Aby tvůrce od záměru odradil, předvedl jim prý co nejsilnější velšský akcent. Zabralo to.
Llewelyn dostal roli a prosadil si vybraný anglický přízvuk vyšší třídy. Později říkal, že Q hrál jako „naparovaného Angličana s nosem nahoru“. Ve filmu Srdečné pozdravy z Ruska se ještě postava nejmenuje Q přímo v dialozích. M ji pouze představí jako člověka z oddělení Q.
Pro diváky se však velmi rychle stal prostě Q, šéf laboratoře, který nosí Bondovi hodinky s výbušninou, kufříky se skrytými zbraněmi, automobily s obrannými systémy a zcela absurdní technické hračky. A samozřejmě muž, který pokaždé očekává, že 007 zařízení nepoškodí. Marně.
Sedmnáct filmů, pět Bondů
Desmond Llewelyn hrál Q v sedmnácti bondovkách. Objevil se ve všech oficiálních filmech Eon Productions od Srdečných pozdravů z Ruska až po Jeden svět nestačí, s jedinou výjimkou: Žít a nechat zemřít z roku 1973, kde se Q vůbec neobjevil.
Zahrál si po boku všech prvních pěti představitelů Jamese Bonda: Seana Conneryho, George Lazenbyho, Rogera Moora, Timothyho Daltona a Piercea Brosnana. Potkal také tři představitele M: Bernarda Leeho, Roberta Browna a Judi Denchovou. Nikdo jiný se jako stejná postava neobjevil v tolika bondovských filmech.
Přitom jeho celkový čas na plátně ve všech sedmnácti snímcích dohromady činil jen zhruba půl hodiny. Stačilo mu několik minut v každém filmu, aby jeho postava zůstala v paměti diváků stejně silně jako samotný Bond.
Kromě bondovek se objevil například v historickém velkofilmu Kleopatra z roku 1963 nebo ve filmu Chitty Chitty Bang Bang z roku 1968, známém v češtině jako Kouzelný Fráček. Předlohu k němu napsal Ian Fleming, autor Jamese Bonda, a producentem byl Albert R. Broccoli.
V reálném životě však Llewelyn technice zdaleka nerozuměl tak jako Q. S oblibou si z toho dělal legraci: „Většina zařízení, kterých se dotknu, buď vypoví službu, nebo vybuchne.“
Llewelyn neměl v úmyslu s Q končit. Ještě krátce před smrtí říkal, že bude postavu hrát „tak dlouho, dokud mě budou producenti chtít a Bůh nezasáhne“.
V listopadu 1999 se zúčastnil evropské premiéry svého posledního bondovského filmu Jeden svět nestačí. Krátce nato vyrazila na cesty biografie Q: The Biography of Desmond Llewelyn, jejíž propagaci podporoval autogramiádami.
Dne 19. prosince 1999 se vracel z jedné z nich domů. Řídil Renault Mégane po silnici A27 u Firle nedaleko Lewesu v hrabství East Sussex. Při předjíždění se čelně srazil s vozem Fiat Brava.
Vyšetřování později uzavřelo, že nehoda vznikla při nebezpečném předjíždění. Llewelyna transportoval vrtulník do nemocnice, ale na následky vnitřních zranění několik hodin po nehodě zemřel. Bylo mu pětaosmdesát let.
Řidič druhého automobilu vážné zranění přežil. Na Llewelynově pohřbu, který se konal 6. ledna 2000, promluvil také Roger Moore.
Desmond Llewelyn byl od roku 1938 ženatý s Pamelou Mary Pantlinovou. Měli dva syny, Ivora a Justina. Pamela zemřela v roce 2001, rovněž ve věku pětaosmdesáti let.
Po Llewelynově smrti převzal roli Q John Cleese. V Jeden svět nestačí se už objevil jako Qův asistent označovaný písmenem R. Ve filmu Dnes neumírej z roku 2002 se pak naplno stal novým Q.
Llewelynovu poslední scénu v Jeden svět nestačí dnes mnozí diváci vnímají jako nechtěné rozloučení. Bond se Q ptá: „Nechystáte se snad do důchodu, že ne?“ A Q odpoví: „Odchodu do důchodu vždycky předchází smrt.“
Tehdy to měla být jen další suchá bondovská hláška. O několik týdnů později zněla téměř prorocky.
Zdroje:
https://biography.wales/article/s12-LLEW-WIL-1914.html
https://www.007magazine.co.uk/archive/desmond_llewelyn_interview.htm
https://sandhursttrust.org/news/notable-rmas-alumni/151/151-Desmond-Llewelyn
https://www.007.com/focus-week-q-desmond-llewelyn/
https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/105168-male-actor-who-appeared-in-most-bond-films
https://www.theguardian.com/uk/2000/jun/14/4
https://www.bexhillmuseum.org.uk/people/desmond-llewelyn-q-1914-1999/
