Článek
Únor 2022, letiště Šeremeťjevo u Moskvy. Ranní šero, všudypřítomný chlad. Brittney Grinerová vystupuje z letadla a zvykle by se těšila na další sezónu v ruské lize. Měří 206 cm a nemůže zapadnout v davu – fanoušci ji v Rusku milují.
Od roku 2015 zde každou zimu hrává za klub UMMC Jekatěrinburg, s nímž vyhrála čtyři tituly v Eurolize a domácí soutěži. Ruský tým jí platí násobně víc než WNBA v Americe, a tak se sem vrací jako mnoho jiných hvězd. Tentokrát však cítí zvláštní neklid. Svět mluví o napětí na Ukrajině, ale Brittney má v hlavě hlavně basketbal.
Při pasové kontrole se usměje na úředníka. Vše probíhá rutinně – do chvíle, než jí ruští celníci prohledají zavazadla. „Otkrojte eto – otevřete tohle,“ naznačí přísně. Brittney, unavená po dlouhém letu, poslechne. Zanedlouho drží jeden z důstojníků v ruce malé plastové náplně. Olej do elektronické cigarety. Konopný extrakt. Množství tak nepatrné, že by se vešlo na lžičku – necelý gram.
Uniformovaní muži si vymění pohledy a začnou mluvit rychle rusky. Brittney nerozumí. „Tohle je lékařské, mám předpis…,“ koktá anglicky, ale větu nedokončí. Jeden z celníků vytahuje pouta. Pás cestujících za ní se zastavil. Lidé zírají. Brittney cítí, jak se jí hrudník svírá panikou. Tohle se mi přece nemůže dít…
Nechápe, jak pár legálních kapek z konopí – v USA běžný lék proti bolesti – pro ni může znamenat zatčení v cizí zemi. THC je v Rusku nelegální v každé podobě. Netuší, že tímto momentem se rozjela kola osudu, která ji semlela.
O týden později – 24. února 2022 – vpadnou ruská vojska na Ukrajinu. Začíná válka. Vztahy mezi Ruskem a USA padají na bod mrazu. A Brittney Grinerová, americká občanka a sportovní ikona, mizí kdesi v útrobách moskevské vazební věznice. Trvá více než dva týdny, než ruské úřady vůbec světu oznámí, že zadržely „věhlasnou americkou basketbalistku“.
Její blízcí doma v Texasu mezitím propadají zoufalství – Brittney se neozývá, nikdo netuší, co s ní je. Teprve začátkem března prosákne zpráva o zatčení do médií. Americké ministerstvo zahraničí se dozvídá, že Grinerová čelí obvinění z „pašování drog“. Hrozí jí až 10 let vězení.
Šampionka za mřížemi
Ve vazební cele na okraji Moskvy se dny slévají do monotónní šedi. Brittney čeká. Na zprávy, na soud, na jakýkoliv záblesk naděje. Spoluvězeňkyně jí občas pomohou s ruštinou, ale mnohé rozhovory končí jen rozpačitým tichem – jazyková bariéra je jako skleněná zeď.
Vysoká atletka se snaží neztratit fyzičku: na pár metrech čtverečních cvičí kliky, protahuje své dlouhé údy v malém prostoru cely. Bez basketbalu. Míč, koš ani trénink nehrozí – jen betonové zdi a mříže. Každé ráno se probouzí s pocitem, že tohle všechno je absurdní omyl. Každou noc usíná s obavou, jestli jí někdo tam venku dokáže pomoct.
Zprávy ze světa k ní doléhají útržkovitě, většinou prostřednictvím jejího ruského advokáta Alexandera Bojkova. Ten ji občas navštíví a vyřizuje vzkazy od manželky a přátel. Brittney se dozvídá, že v Americe její případ rezonuje médii. Fanoušci i spoluhráčky nezapomněli.
Během Utkání hvězd WNBA nastoupily všechny hráčky v dresu s jejím číslem 42 na podporu Brittney. Její tvář se objevuje na transparentech s nápisem „Bring BG Home“. Dokonce i prezident Joe Biden veřejně slibuje, že dostane Brittney zpátky. Grinerová tomu chce věřit – ale každý další soumrak v cele její naději ukusuje.
„Sedím tady v ruském vězení… a děsí mě pomyšlení, že tu možná zůstanu navždy,“ napsala Brittney Grinerová v červenci 2022 v ručně psaném dopise adresovaném do Bílého domu. „Prosím, nezapomeňte na mě a ostatní Američany zadržované v zahraničí. Udělejte, co je v silách, abyste nás dostali domů.“
Těmito řádky, prosycenými zoufalstvím, apelovala na amerického prezidenta přímo z vězeňské cely. Byla zrovna čtvrtého července – Den nezávislosti, který rodiny v USA slaví letními grilovačkami. Brittney ten den místo oslav počítala praskliny ve zdi. „Svoboda pro mě tenhle rok má úplně jiný význam než dřív,“ přiznala v dopise.
Vzkaz se dostal na veřejnost a v Americe zvedl obrovskou vlnu solidarity. Biden jí v odpovědi slíbil, že udělá maximum, aby ji dostal domů. Pro Brittney to znamená záblesk světla – po měsících úzkosti konečně něco. Jenže naděje brzdí neúprosná realita ruského soudního systému. Proces začíná v létě 2022 a probíhá v rychlém tempu, téměř jako fraška.
Brittney na radu právníků přiznává vinu – ano, omylem propašovala látku zakázanou v Rusku, ale neměla úmysl porušit zákon. U soudu působí křehce: stojí za skleněnou přepážkou pro obžalované, obrýlená, v obyčejném tričku, většinu času spoutaná. Pokaždé, když ji eskorta přivádí do soudní síně, sklání svou vysokou postavu, aby prošla nízkými dveřmi.
V rukou svírá fotografie – jednu s manželkou Cherelle, druhou se svým týmem. Talismany. Její hlas se láme, když se omlouvá: „Udělala jsem chybu a doufám, že můj život tím neskončí.“ Ruská prokuratura ale žádá exemplární trest.
4. srpen 2022 – Rozsudek. Soudkyně monotónně čte verdikt v ruštině. Brittney nerozumí každému slovu, ale jedno zaslechne zřetelně: „devět“. A pak: „kolonie s přísným režimem.“ Trest: devět let v nápravné kolonii. Brittney stojí jako opařená. Devět let? Po tváři se jí koulejí slzy, které se nesnaží skrýt.
Slavná basketbalistka, dvojnásobná olympijská vítězka, teď zlomená ve skleněném akváriu pro obžalované. Stráže ji odvádějí pryč. „I love my family,“ zašeptá ještě směrem k nevyslyšeným diplomatům a novinářům v síni. Netuší, jestli a kdy je znovu uvidí.
Její manželka Cherelle se ten den zhroutí v slzách. Devět let v Rusku. Rozsudek šokuje svět. Bílý dům označuje verdikt za nepřijatelný a opakovaně prohlašuje, že Grinerová je „nezákonně zadržovaná“. Rozjíždí se diplomatické vyjednávání – tiché i veřejné – o jejím propuštění. Jenže Kreml dává najevo, že nebude nic zadarmo. Brittney Grinerová se má stát cenným pěšákem na šachovnici geopolitické konfrontace.
Moskva naznačuje, že výměnou za americkou sportovkyni chce vydat jednoho ze svých lidí vězněných v USA. A ne ledajakého – přímo Viktora Buta, nechvalně proslulého obchodníka se zbraněmi přezdívaného „Obchodník se smrtí“, který si ve Spojených státech odpykává 25letý trest za podporu terorismu a pašování zbraní.
Gulag jménem Javas
Podzim na sebe bere barvy splínu. Odvolací soud v Moskvě koncem října 2022 Brittneyinu stížnost zamítá – trest platí v plné výši. Vše se zhorší začátkem listopadu, kdy beze slova vysvětlení Grinerovou převážejí do neznáma. Advokáti ani rodina několik dní netuší, kde je.
Až později vyjde najevo, že putovala do ženské trestanecké kolonie IK-2 v odlehlé Mordvinské republice, do vesnice jménem Javas obklopené nekonečnou tajgou. Místní tomu místu neřeknou jinak než „gulag“. „Pokud jste nebyli v Mordvinii, tak jste vlastně nebyli ve vězení,“ říkají rusové cynicky. Právě sem teď dorazila slavná americká milionářka.
V mlze brzkého rána projíždí zamřížovaný vězeňský autobus kolem rezavých cedulí. Ostnatý drát, strážní věže, dřevěné baráky – pohled jako z černobílých fotek 2. světové války. Brittney vystupuje s dalšími trestankyněmi. Po ostrém povelu odevzdává své civilní oblečení.
Dostává hrubou vězeňskou uniformu a šátek na zakrytí vlasů. Jak absurdně působí tahle uniforma na dvoumetrové sportovkyni – nohavice i rukávy má příliš krátké, boty tlačí.
Prvních pár dní tráví v karanténním bloku – izolovaná, než ji zařadí mezi ostatní vězenkyně. Když se tak stane, ocitne se v ubikaci s dalšími 100 ženami namačkanými na třípatrových palandách. Žádné soukromí; kolem dokola jen vydýchaný vzduch, šedé deky a desítky unavených tváří. Nad postel si nesmí pověsit jedinou fotografii, žádnou osobní věc – prostředí je sterilní a neútěšné.
Budíček v kolonii je každý den v 6:00 ráno, bez výjimky. Rozespalé ženy nastoupí k hromadnému rozcvičení – v mrazu a mlze na dvoře. Brittney se snaží skrýt, jak se třese zimou v tenké uniformě, ale jde to těžko. Po snídani (kaše bez chuti) nastává práce.
Tovární hala, řady hlučných šicích strojů. Tady stráví dvanáct hodin denně šitím uniforem pro armádu. Je to jednotvárná, nekonečná dřina. Dlouhé prsty zvyklé na míč se teď učí krotit jehlu a nit. Do večera jí dlaně zdobí bolavé puchýře.
Každou volnou minutku se Brittney snaží zorientovat v drsných pravidlech kolonie. Je to svět sám pro sebe – platí tu nepsaná hierarchie mezi vězni, kde drobné prohřešky mohou mít tvrdé následky. Navíc nerozumí jazyku. Kromě pár ruských slov, co pochytila od spoluhráček v Jekatěrinburgu, je ztracená. Všechny příkazy a nařízení jsou jen v ruštině.
Ráno vše začíná nanovo. Dny se mění v týdny. Každá hodina jako by trvala věčnost. Ruský vězeňský systém nestojí o nápravu vězňů – jde jen o odplatu a trest. Přežít, opakuje si Brittney v duchu. Musím přežít. Blíží se konec roku 2022 a její tělo i duše melou z posledního. Mráz je nelítostný.
Jednoho prosincového večera po sprše Brittney zjistí, že voda, která jí zůstala ve vlasech, doslova zamrzla – její dlouhé dredy jsou ztuhlé jako rampouchy a ledový chlad jí šeří kůži na temeni. Hrozí, že nastydne nebo dostane zápal plic. A tak padne těžké rozhodnutí: vezme nůžky a své proslulé vlasy ostříhá nakrátko, téměř u hlavy. Prameny, které roky pěstovala a nosila jako korunu, teď leží v koutu cely.
Je to tragická ironie osudu – v momentě, kdy se Brittney vzdává naděje na brzký návrat a chystá se přečkat mrazivou zimu oholená na kluka, se stovky kilometrů daleko schyluje k nečekanému zlomu. USA a Rusko po měsících tvrdých vyjednávání dospějí k dohodě: výměna jednoho vězně za druhého. Grinerová za Buta. Washington souhlasí, přestože je to diplomaticky hořká pilulka – vyměnit sportovkyni za nebezpečného obchodníka se smrtí. Ale není jiná cesta.
Návrat domů
8. prosince 2022, úsvit na letišti v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Na opuštěné ranveji se lesknou reflektory dvou postavených letounů, jednoho ruského a jednoho amerického. Z každého pomalu kráčí skupinka postav vstříc sobě. Brittney Grinerová, výrazně pohublejší a s krátkými vlasy, jde obklopena ruskými muži.
Proti ní se blíží podsaditý černovlasý muž s knírem, v doprovodu agentů FBI. Viktor But, usměvavý, na první pohled uvolněný. Dva malí pěšáci velké hry, kteří se právě míjejí na šachovnici světové politiky. Žena, která měla být trumfovým esem Kremlu, a muž, kterého chtěla Amerika vymazat z mapy obchodu se zbraněmi.
Téhož dne po poledni vstupuje Brittney Grinerová na americkou půdu – na letišti v San Antoniu v Texasu ji vítá zimní slunce a americká vlajka. Na tváři má ještě strhané rysy utrpení, ale ve chvíli, kdy spatří svou manželku a rodiče, se poprvé po tak dlouhé době usměje.
Následující týdny tráví v péči lékařů a psychologů. Pomalu si zvyká, že se nemusí ohlížet přes rameno, že každé bouchnutí dveří není známkou strážného s klíčem. První noc doma ji probudí děsivá noční můra – zdá se jí, že opět mrzne na pryčně v Javasu a led jí stéká po hlavě. Probudí se celá zpocená a rozrušená.
O několik měsíců později stane Brittney Grinerová znovu na basketbalovém hřišti v domácí aréně Phoenix Mercury. Tribuny bouří, tisíce lidí skandují její jméno. Když ji moderátor představí, celý stadion povstane k dlouhému potlesku ve stoje. Do očí Brittney se derou slzy.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Brittney_Griner
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-basketbal-brittney-grinerova-sedi-v-gulagu-ik-2-javas-uprostred-tajgy-219662
https://www.theguardian.com/sport/2022/jul/05/brittney-griner-letter-joe-biden
https://www.foxnews.com/sports/brittney-griner-reveals-disturbing-truth-about-her-russian-prison-cellmates-crimes-didnt-really-sleep
https://www.espn.com/wnba/story/_/id/40071460/brittney-griner-wnba-phoenix-mercury-russia-detained-released-memoir
