Brněnský léčitel trápil ženy hladem a ony mu stavěly vilu. Jiří Adam zemřel dřív, než padl rozsudek

Jana Adamová seděla v roce 2008 v Mikulově a novinářům vysvětlovala, jak vypadal obyčejný den u nich doma. Ráno se vstalo, byla snídaně, potom si každý udělal drobnosti v domě a pak se šlo pracovat na pole nebo kolem domu. Mluvila o tom jako o normálním chodu domácnosti, kde lidé žijí skromně, vaří si zeleninu, starají se o zahradu a nedělají nic, co by se mělo dostat k soudu.

Jenže vyšetřovatelé ten samý život popisovali jinými slovy. V jejich spise byly starší ženy, které podle policie odevzdávaly důchody, přišly o majetek, pracovaly na stavbě domu v Brně-Ivanovicích, dřely na vinohradu u Mikulova a podle lékařů byly podvyživené tak, že jejich stav připomínal vězně z koncentračních táborů.

Mužem uprostřed případu byl Jiří Adam, lidový léčitel, přívrženec učení Hnutí Grálu a člověk, který si kolem sebe podle vyšetřovatelů vytvořil malou uzavřenou domácnost.

Adamovi podle dobových zpráv hrozilo až dvanáct let vězení. Soud ale jeho případ nikdy celý neuzavřel. Než mohl proces začít, muž prodělal mrtvici, upadl do kómatu a v říjnu 2008 zemřel.

Jiří Adam se nenarodil jako Adam. Přišel na svět v roce 1931 v Dyjákovicích s příjmením Kolář. Později si ho změnil na Havlík, protože měl pocit, že je sledován. Po rozvodu s první manželkou si na začátku osmdesátých let zvolil další jméno. Tentokrát Adam. Lidé kolem vyšetřování později říkali, že se cítil být prvním mužem na zemi.

V sedmdesátých letech se léčil v brněnské psychiatrické léčebně. Lékaři u něj diagnostikovali schizofrenii, měl slyšet hlasy a byl přesvědčený, že s ním mluví duše zemřelých. Ve vyprávěních o jeho minulosti se objevoval i Jan Evangelista Purkyně, který mu měl poradit, jak bylinkami vyléčit ženě revmatismus.

Právě léčení ho přivádělo k lidem. Za bylinkářem a lidovým léčitelem chodili lidé, kteří měli zdravotní potíže, a někteří u něj zůstali mnohem déle než jen na jednu návštěvu. Jarmilu H., které bylo v době kauzy osmasedmdesát let, si podle dobových zpráv získal už v roce 1960. Uvařil jí bylinkový čaj, který jí měl ulevit od potíží. O mnoho let později se k Adamově skupině přistěhovala i její dcera Jarmila M., původně učitelka hudby.

Adam se opíral o učení Hnutí Grálu, které vychází z knihy Ve světle Pravdy německého autora Oskara Ernsta Bernhardta, známého pod jménem Abd-ru-shin. Skupina kolem Adama četla texty, měla společná duchovní setkání a používala jazyk, ve kterém se běžné věci spojovaly s poslušností, mravností a duchovním vývojem. Oficiální Hnutí Grálu se později od Adama distancovalo.

V Adamově okolí se nemluvilo jen o sektě. Lidé z domu používali také slovo „společná domácnost“. Adam žil s manželkou Janou a několika ženami, které se mu postupně podle vyšetřovatelů podřídily. On měl v té skupině postavení duchovního vůdce. Jana Adamová měla být v domácnosti vnímána jako „královna“.

Ženy mu podle spisu nejdřív odevzdávaly důchody. Peníze měly jít do společné pokladny, ze které se žilo, nakupovalo a stavělo. Časem podepsaly i dokument o společné domácnosti, v němž se zřekly nároků na peníze a majetek. Adam si kolem roku 2000 měl nechat na sebe přepsat jejich byty a domy.

Jarmila H. a její dcera Jarmila M. později zase žily v domě v Košinově ulici v Brně. O ten dům je Adam podle vyšetřovatelů dříve připravil manipulací. Měl je donutit nastěhovat se do svého brněnského domu v ulici Terezy Novákové. Další ženy se pohybovaly mezi Brnem, Mikulovem, stavbou v Ivanovicích a polnostmi.

V Mikulově se středem skupiny stal dům číslo 5 v Sadové ulici. Byl to jednopatrový cihlový dům se špinavými skly, který kdysi patřil Marii Bitnerové, matce Jany Adamové.

Sousedé později vzpomínali, že se k ní na začátku osmdesátých let nastěhovala dcera Jana s manželem Jiřím Adamem. Starší žena tehdy žila sama a příjezd rodiny mohl zvenku vypadat jako pomoc.

Podle sousedů se z domu postupně stalo místo, kam se nikdo cizí pořádně nedostal. Marie Bitnerová měla být zavřená v kuchyňce, brali jí důchod a ven ji nepouštěli. Její sestry Růžena Dostálová a Ludmila Kykrychová bydlely blízko, ale dlouho nevěděly, co se uvnitř děje. Když se ptaly, Jana jim měla říkat, že matka spí nebo je nemocná. Ludmila Kykrychová později říkala, že si s ní občas jen zamávaly z oken.

Příběh mikulovského domu měl i drobné sousedské detaily, které se v takovém případě pamatují déle než úřední formulace. Lidé z ulice vyprávěli, že Adam sháněl prkna, dříví, cihly, kamení z bouraček i zelené lupení pro králíky. Hodilo se mu všechno, co se dalo použít na stavbě, v domě, na zahradě nebo na vinohradu.

Nenávist Adama a jeho ženy k Marii Bitnerové měla podle sousedských výpovědí zajít tak daleko, že se s ní nechtěli potkávat ani v domě. Do vlastního domu měli někdy lézt po žebříku oknem, aby nemuseli projít přes část, kde stará žena žila. Dům se zahradou už měl být v té době napsaný na Adama. Ruku staré ženy při podpisu dokumentů měla vést její vlastní dcera.

Ženy, které u Adama žily, pracovaly i pro sousedy. Čistily kurníky, kotce a chlívky. Hnůj tahaly ve džberech nebo popelnicích na vinici asi půl kilometru od domu. Pro lidi z ulice to dlouho mohlo vypadat jako zvláštní, ale pořád nějak vysvětlitelný život uzavřené skupiny, která pracuje na zahradě, drží se svého učení a nechce se moc bavit s okolím.

Uvnitř skupiny ale podle policie platila poslušnost. Adam měl ženám zabavit osobní dokumenty a trestat je, když se mu znelíbily. Za trest se nesměly dívat na televizi, dostávaly ještě méně jídla nebo měly hladovět. Trest hladovkou se v policejních popisech prolínal s tím, co mělo být běžnou stravou. Maso měly ženy podle spisu znát jen minimálně a hutnější jídlo nedostávaly.

Nejtěžší práce se podle obžaloby odehrávala na stavbě Adamova domu v Brně-Ivanovicích. Na fotografiích z roku 2008 stála rozestavěná vila, na které ženy podle obžaloby pracovaly dlouhé roky. Blesk u jedné z fotografií psal, že honosnou vilu stavěly pětatřicet let. V jiných textech se uvádí, že některé z žen pracovaly pro Adama až dvacet let.

Práce podle spisu neměla podobu drobné pomoci v domácnosti. Ženy měly čistit cihly z bouraček, míchat maltu, podávat cihly a dělat hrubou zednickou práci. Pracovaly i v zimě a o svátcích. Na stavbě v Brně a na vinohradu u Mikulova podle obžaloby odváděly práci, kterou by člověk čekal spíš od placené stavební party.

Ivanovická vila měla sloužit také jako úkryt před koncem světa, který měl podle představ skupiny přijít v roce 2009. K domu patřila i modlitebna. Adam s manželkou žili mezi Brnem a Mikulovem, ale duchovní a pracovní život skupiny se nejvíc spojoval právě se Sadovou ulicí v Mikulově a se stavbou v Ivanovicích.

Jana Adamová práci žen před novináři nepopírala. Vyjmenovávala, že míchaly maltu a podávaly cihly, ale zároveň tvrdila, že její muž je pořád posílal odpočívat. Jiřího Adama líčila jako člověka, kterého ostatní uštvali a ubili. Za rozpad skupiny vinila jednu z členek, Jarmilu Hanákovou, se kterou si Adam prý už nevěděl rady.

Mikulovská část života vypadala zvenku jinak než stavba v Brně. Byl tam dům, zahrada, pole a vinohrad. Ženy podle vyšetřovatelů dláždily cesty pro traktory, pracovaly na polnostech, staraly se o zahradu a tahaly věci, které Adam sehnal po okolí. Dům číslo 5 v Sadové ulici byl místem, kde se pracovalo, jedlo, spalo i vedl duchovní život.

Když Jana Adamová popisovala obyčejný den, držela se právě téhle roviny. Snídaně, drobnosti v domě, práce kolem domu nebo pole. V takovém popisu nebyly rány, hlad, zabavené doklady ani převody majetku. Byl tam režim, který mohl vypadat jako skromná domácnost lidí, kteří nechtějí být závislí na obchodech a žijí po svém.

Adam ve své duchovní závěti psal podobně. Odmítal, že by někoho trápil hladem, a tvrdil, že sklepy jsou plné potravin. Rodina podle něj nemusela chodit do obchodů, protože žila vegetariánsky, vařila zeleninu, jedla ovoce a občas rybu. Maso, vejce, mléko ani sýry prý nekupovali a jídla bylo dost i na přídavek.

Celý případ se nezačal rozplétat na stavbě ani ve vinohradu. Začal podle dobových zpráv ve chvíli, kdy jedna z žen odmítla poslouchat. Adam ji měl odvézt na psychiatrii, protože si s ní podle své ženy nevěděl rady. Právě tam si zdravotníci všimli jejího stavu a začali se ptát.

Žena mluvila o životě v domácnosti, o práci, o hladu a o poslušnosti. K ní se později přidaly i další. V roce 2005 podala podvyživená a zdeptaná Jarmila H. na Adama trestní oznámení a její dcera Jarmila M. se přidala. Obě už potom zase žily v domě v Košinově ulici v Brně, ale o výslech u soudu státní zástupce kvůli jejich psychickému stavu ani neusiloval.

Policii ženy popsaly bití, kopání do hýždí, ponižování i úder kladivem do hlavy. Mluvily o práci na stavbě Adamova domu v Ivanovicích a o práci v Mikulově. Lékaři zaznamenali podvýživu, kterou v protokolech přirovnali k vězňům z druhé světové války. U některých žen už měla ubývat svalová hmota.

Vyšetřovatelé nakonec případ postavili jako týrání několika žen, které byly na Adamovi závislé a pod jeho vlivem podle spisu přišly o majetek, peníze i svobodu rozhodování. Obžaloba mluvila o ženách ročníků 1930, 1949 a 1956. V mediálních textech se objevovalo i číslo pěti starších žen, které měly Adamovu skupinu tvořit v širším okruhu.

Jiří Adam nebyl v té domácnosti podle vyšetřovatelů jen muž, který organizoval práci. Stavěl se do role člověka obdařeného vyšším duchovnem. Ženy mu měly věřit jako léčiteli, vůdci i člověku, který rozumí věcem mimo běžný svět. Jeho žena Jana měla ve skupině zvláštní postavení a lidé kolem případu ji označovali za „královnu“.

Státní zástupce ji neobvinil. Vysvětloval to tím, že se ke svým „spoluženám“ nechovala nelidsky. Jana Adamová přesto s novináři mluvila, manžela hájila a odmítala představu, že by ženy někdo mučil hladem. Tvrdila, že Jiří byl přísný, ale ne krutý, a že lidé, kteří o něm mluví jako o otrokáři, nechápou jejich způsob života.

Podobně mluvil i Karel Kuběna, muž, který s Adamovými v mikulovském domě žil. Znal Adama třicet let a tvrdil, že nejde o sektu, ale o ekologickou domácnost. Adam byl podle něj přísný a neměl rád lenost. Jeho dcera Iva Kuběnová si z obdivu k Adamovi změnila příjmení na Adamová a v domácnosti se občas zdržovala i v době, kdy už se o případu psalo.

Adamovi bylo v době kauzy sedmasedmdesát let. Vrchní soud v Olomouci v roce 2008 potvrdil přísnější právní kvalifikaci a muži podle dobových zpráv hrozilo pět až dvanáct let vězení. Státní zástupce původně navrhoval mírnější sazbu, ale vyšší soud se ztotožnil s názorem, že případ spadá do tvrdšího ustanovení.

Proces se ale nezačal. Adam se zhroutil ve chvíli, kdy jeho spis dostal brněnský krajský soud a soudce se chystal nařídit hlavní líčení. Prodělal cévní mozkovou příhodu, měl i těžký zápal plic a na krátkou dobu upadl do kómatu. Ležel v nemocnici a později byl převezen do domácí péče.

Jeho stav byl tak vážný, že s okolím nekomunikoval a byl odkázán na pomoc druhých. Dva znalci uvedli, že by nebyl schopen vnímat smysl soudního jednání. Soudce Pavel Göth proto jeho trestní stíhání přerušil. Po Adamově smrti už stíhání skončilo definitivně. V listopadu 2008 už média psala, že Adam v říjnu zemřel.

Advokát Igor Andrýsek potvrdil, že zemřel doma v kruhu rodiny a z kómatu se už neprobral. Obžalobu označoval za nepřiměřenou a nafouknutou. Adam sám ve své duchovní závěti všechna obvinění odmítl. Tvrdil, že nikoho neprodával ani nekupoval, že otrokářský řád neexistuje a že takové jednání by bylo rouháním se Bohu.

Smrt Jiřího Adama ukončila možnost, že by soud v hlavním líčení vyslechl jeho verzi, výpovědi žen, znalce, sousedy i lidi z domácnosti. Neproběhl rozsudek, který by řekl vinu nebo nevinu. Zůstala obžaloba, policejní protokoly, lékařské nálezy, mediální rozhovory a domy, kolem kterých se celý příběh točil.

Ženy, které se dostaly z Adamova vlivu, nebyly pro soud jednoduchými svědkyněmi. Státní zástupce u některých ani nenavrhoval výslech, protože jejich psychický stav byl špatný. Jedna z nich skončila na psychiatrii a právě tam promluvila. Další dvě se po letech vrátily do brněnského domu, o který je Adam podle vyšetřovatelů dříve připravil.

Zdroje:

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/otrokar-z-brna-tryznil-pet-seniorek-hladem-a-praci_62126.html

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/sektar-jiri-adam-tyran-schizofrenik-i-lecitel_62400.html

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zpoved-sektare-adama-budovali-jsme-spolecne-dilo_63702.html

https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/zeny-nikdo-hladem-nemucil-tvrdi-tyranova-zena.html

https://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/vudce-sekty-udelal-duchodkyn-pracovni-cetu20080527.html

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-otrokar-z-hnuti-gralu-adam-pred-soud-nepujde-40205128

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-muz-podezrely-ze-zotrocovani-zen-v-brnenske-sekte-zemrel-40213027

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/udajny-sektar-adam-zemrel-soud-tak-zotrocovani-zen-neosvetli-165136

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/104069/otrokar-z-brna-jiri-adam-77-v-rijnu-zemrel.html

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/sektu-kolem-duchodce-adama-uz-drive-zkoumali-odbornici-tyrani-ale-nezjistili_200805301510_mhromadka