Článek
Bylo ráno 8. září 2009. Američtí a afghánští vojáci šli do vesnice Ganjgal v provincii Kunar na schůzku se staršími vesnice. Měla to být běžná mise. Afghánští vojáci, afghánská pohraniční policie a američtí poradci se pohybovali v údolí u pákistánské hranice. Pak ve vesnici zhasla světla.
Z domů, ze svahů a opevněných pozic se spustila palba. Kulomety, minomety, raketové granáty. Jednotka se ocitla v pasti. Někteří muži se kryli za kamennými zídkami a terasami. Jiní zůstali odříznutí vpředu. A Meyer slyšel v rádiu hlasy lidí, které znal.
Obyčejný kluk
Dakota Louis Meyer se narodil 26. června 1988 v Kentucky a vyrůstal v Columbii. Po střední škole vstoupil v roce 2006 do námořní pěchoty. Nebyl generál ani velitel velké operace. V Ganjgalu byl desátník, příslušník výcvikového týmu, který pomáhal afghánským jednotkám.
Ten den měl s dalšími zůstat u shromaždiště a vozidel. Mezi nimi byl i seržant Juan Rodriguez-Chavez. Když se patrola dostala pod palbu, oba slyšeli přes vysílačku, že čtyři Američané jsou odříznutí. Meyer chtěl jet na pomoc. Nadřízení mu to opakovaně zakázali.
Rozkaz dával z vojenského hlediska smysl. Jet s jedním vozidlem do připravené léčky mohlo znamenat, že se k mrtvým přidají další. Jenže z Meyerova místa to vypadalo jinak. V rádiu slyšel kamarády, kteří byli živí, bojovali a potřebovali pomoc. Rodriguez-Chavez sedl za volant. Meyer vylezl nahoru ke zbrani. A vyrazili.
Cesta do Ganjgalu nebyla rovná silnice k cíli. Vedla přes terasovitý, kamenitý terén, kde měl protivník výhodu. Střílelo se z výšky, z domů i ze svahů. Humvee jelo do prostoru, na který se palba rychle soustředila. Meyer byl nahoře na vozidle, vystavený. Střílel z kulometu a z pušky. Rodriguez-Chavez řídil. Museli se dostat k raněným, naložit je a odvézt zpátky.
Při prvních dvou vjezdech se jim podařilo evakuovat desítky afghánských vojáků, mnoho z nich zraněných. Pak se jedna z kulometných zbraní porouchala. Vrátili se na shromaždiště, vyměnili vozidlo a jeli znovu.
Třetí cesta už nebyla jen o tom odvézt raněné. Meyer svou palbou kryl Američany a Afghánce, kteří se snažili dostat z pasti. Vozidlo bylo zasažené střelami a střepinami. Meyer byl zraněný na ruce. Přesto pokračoval.
Podle oficiální citace k Medaili cti se do prostoru léčky vrátil celkem pětkrát. Třikrát nejdřív s Rodriguezem-Chavezem, potom ještě dvakrát v dalším ozbrojeném vozidle spolu s afghánskými auty. Pátý vjezd byl jiný. Meyer už nehledal jen raněné. Hledal čtyři Američany, kteří byli vpředu.
Vystoupil z vozidla a šel pěšky. Našel těla svých spolubojovníků. Prvního poručíka Michaela E. Johnsona, gunnery seržanta Aarona Keneficka, gunnery seržanta Edwina W. Johnsona Jr. a námořního zdravotníka Jamese R. Laytona. Všichni byli mrtví. Meyer je naložil a dostal ven. Jeho akce zachránila 36 lidí.
Medaile
Bitva v Ganjgalu trvala zhruba šest hodin. Nebyl to krátký přepad, po kterém všechno utichlo. Muži na zemi opakovaně žádali o dělostřeleckou a leteckou podporu. Podle pozdějšího vyšetřování přišla pozdě a rozhodování nadřízených se stalo jedním z největších stínů celého případu.
V Ganjgalu zemřelo pět Američanů. Čtyři na místě a seržant první třídy Kenneth W. Westbrook později na následky zranění. Padli také afghánští vojáci.
Dne 15. září 2011 stál Dakota Meyer v Bílém domě. Prezident Barack Obama mu připnul Medaili cti, nejvyšší americké vojenské vyznamenání. Meyer byl prvním žijícím příslušníkem námořní pěchoty po téměř čtyřiceti letech, který ji dostal.
Den před ceremonií si s Obamou dal pivo. Když mu Bílý dům poprvé volal, aby mu oznámil schválení medaile, pracoval na stavbě a nechtěl odejít od práce. Řekl, že když nepracuje, nedostane zaplaceno. Zavolali mu tedy v pauze na oběd.
Vedle Meyera byl později Medailí cti oceněn také kapitán William D. Swenson. I on byl v Ganjgalu a také se vracel pro raněné a padlé. Juan Rodriguez-Chavez a Ademola D. Fabayo dostali za své činy Námořní kříž (druhé nejvyšší vojenské vyznamenání za statečnost ve Spojených státech amerických).
Dakota Meyer odešel z aktivní služby v roce 2010. Psal knihu Into the Fire: A Firsthand Account of the Most Extraordinary Battle in the Afghan War, mluvil s veterány, pracoval, měl rodinu, objevil se v médiích i v politických debatách.
Dne 17. dubna 2025 se po patnácti letech vrátil k námořní pěchotě jako příslušník Marine Corps Reserve. Bylo mu šestatřicet. Říkal, že cítí, že má ještě co armádě dát.
Zdroje:
https://www.cmohs.org/recipients/dakota-l-meyer
https://www.war.gov/News/Feature-Stories/Story/Article/3894801/medal-of-honor-monday-marine-corps-sgt-dakota-meyer/
https://www.war.gov/News/Feature-Stories/Story/Article/4158817/medal-of-honor-recipient-dakota-meyers-legacy-of-service-sacrifice/
https://www.washingtonpost.com/world/national-security/dakota-meyer-took-heroic-action-comrades-say/2011/12/14/gIQAjD3zuO_story.html
https://www.washingtonpost.com/world/national-security/marines-promoted-inflated-story-for-medal-of-honor-winner/2011/12/14/gIQAlhYwuO_story.html
