Článek
Christopher Allen Lloyd se narodil roku 1938 ve Stamfordu v Connecticutu do rodiny, kde by se o nedostatek pohodlí rozhodně nemusel obávat. Jeho matka Ruth pocházela z významného rodu Laphamových – její otec Lewis Henry Lapham spoluzakládal obří ropnou společnost Texaco.
Malý Christopher tak trávil dětství obklopen služebnictvem, krásným domem a vědomím, že dědeček vybudoval impérium. Mohl vyrůstat jako rozmazlený dědic bohatství. Jenže se stal pravý opak. Byl nejmladší z šesti sourozenců a v ruchu velké rodiny se často cítil přehlížený a osamělý.
Utíkal proto do světa vlastní fantazie: hradů z kartonu, prkenného jeviště postaveného na zahradě, kde hrál improvizované scénky pro nikoho. Zatímco ostatní děti snily o tom, že budou právníky či obchodníky jako jeho otec, on našel zalíbení ve vyprávění příběhů a hraní rolí.
Už jako teenager v sobě objevil hlubokou lásku k divadlu. Když poprvé stál na školním jevišti místního gymnázia ve Westportu a přednášel repliku z Shakespearovy hry, pocítil zvláštní chvění – směs nervozity a naprostého okouzlení. Světla reflektorů ho hřála jako slunce a potlesk spolužáků zněl sladčeji než jakákoli pochvala doma.
Divadlo se pro něj stalo útočištěm, místem, kde mohl být kýmkoli a nemusel zároveň být sám sebou. Možná právě to potřeboval: možnost uniknout z tíže očekávání, která s sebou nesla jeho prominentní rodina, a zároveň zahnat stín vlastní plachosti.
Christopher byl totiž překvapivě nesmělý chlapec – v soukromí tichý, zdvořilý a raději se schovával v koutě s knížkou, než aby na sebe strhával pozornost v bohaté společnosti, kterou rodiče hostili. Pod maskami dramatických postav však jeho ostych mizel.
Když mu bylo devatenáct, učinil rozhodnutí, které rodinu šokovalo: odmítl nastoupit na dráhu výnosného rodinného byznysu a odešel do New Yorku stát se hercem. Peníze z dědictví odmítl. Místo toho si našetřil něco málo z brigád a pronajal si v New Yorku skromný pokoj.
Žil z pár dolarů denně, často na fazolích z konzervy, ale byl šťastný. Vymetal herecké kurzy – mimo jiné slavnou Neighborhood Playhouse Sanforda Meisnera – a přes den se živil, jak se dalo: roznášel letáky, dělal číšníka, přespával občas i v divadelních šatnách po zkouškách. Nechtěl se vrátit domů jako někdo, kdo to vzdal a přišel prosit o peníze.
Záblesk slávy a role podivínů
První roky jeho kariéry byly plné drobných rolí a dlouhých období nejistoty. Mladý Lloyd byl vytrvalý, ale New York byl plný talentů a konkurence krutá. Žil velmi skromně, jeho první manželství uzavřené v roce 1959 s hereckou kolegyní Catherine Boydovou trpělo nedostatkem peněz i Christopherovou neústupnou posedlostí divadlem.
Zatímco Catherine doufala v založení rodiny, on dřel po nocích na zkouškách a přes den běhal po konkurzech. Manželství se pomalu rozpadalo. Láska dvou začínajících herců nedokázala porazit tíhu neúspěchů a prázdné ledničky. Když se roku 1971 po dvanácti letech manželství rozvedli, bylo to smutné odloučení dvou lidí, kteří ztratili společný sen. Lloyd zůstal sám – bez partnerky, bez stabilního angažmá, ale stále s ohněm ambicí v srdci.
Právě v těchto temných letech se však začala objevovat světélka naděje. Christopher získal pověst neobyčejně intenzivního charakterového herce, byť poněkud výstředního. Režiséři si všímali jeho planoucích očí, výrazných rysů a schopnosti zahrát i malé role tak, že na sebe strhly pozornost. V roce 1975 přišla zásadní příležitost: rolička pacienta psychiatrické léčebny jménem Max Taber ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.
Na plátně téměř nepromluvil, ale v několika scénách po boku Jacka Nicholsona dokázal beze slov ztělesnit šílenství i zranitelnost. Ten krátký záblesk slávy stačil – Hollywood si všiml, že existuje jakýsi Christopher Lloyd, který umí zahrát podivíny se zvláštní opravdovostí.
Navzdory filmovému debutu se Lloyd dál vracel k divadlu, které miloval. Střídal prkna Broadway s drobnými rolemi ve filmu a televizi. Byl neúnavný a zároveň trochu zatrpklý – ve filmu už ochutnal úspěch, ale další velké nabídky nepřicházely. Koncem sedmdesátých let, kdy jiní jeho vrstevníci zářili v hlavních rolích, on stále žil v malém bytě a přivydělával si, kde se dalo.
Uvažoval dokonce, že herectví nechá. Jak sám později přiznal, v jednu chvíli si říkal, že se asi nikdy nestane filmovou hvězdou a zůstane navždy divadelním hercem s občasnou epizodkou v televizi. Netušil, jak moc se mýlí a jak blízko je průlom, který změní celý jeho život.
Zvrat přišel nečekaně v roce 1978. Producenti nové televizní komedie Taxi hledali herce pro hostující roli mírně pomateného hippie kněze jménem Reverend Jim Ignatowski. Danny DeVito, který s Lloydem hrál v Kukaččím hnízdě, ho doporučil režisérům. Christopher Lloyd, od rána zahrabaný v hlíně na své zahrádce, se tehdy zvedl, ani se neučesal, oblékl starou košili – a tak, špinavý a zarostlý, dorazil na konkurz.
Recepční studia ho málem vyhodila, protože si myslela, že na plac zabloudil bezdomovec. Jenže to nebyl omyl: Lloyd záměrně přišel na casting už jako Reverend Jim. Excentrik v něm dostal volný průchod. Porotu ohromil svým improvizovaným výstupem natolik, že roli okamžitě získal. Původně okrajová postava z jedné epizody seriálu Taxi se díky jeho výkonu stala natolik populární, že Lloyda přizvali jako stálého člena obsazení.
Po úspěchu v Taxi začal konečně pociťovat finanční jistotu i uznání. Bylo mu přes čtyřicet a sláva přišla relativně pozdě, zato prudce. V soukromí se znovu odvážil otevřít srdce – v roce 1974 se oženil podruhé, s herečkou a scenáristkou Kay Tornborgovou.
Kay s ním sdílela život v období, kdy se z broadwayského herce stával televizní komik a posléze filmová hvězda. Zakusili spolu sladké roky stoupání vzhůru. Když v roce 1985 dostal nabídku na roli, která ho měla navždy zapsat do dějin kinematografie, byla to právě Kay, kdo stál po jeho boku a tiše ho povzbuzoval.
Ve stínu Doktora Browna
V polovině 80. let čekal Christophera Lloyda nejzásadnější zlom. Scenárista a režisér Robert Zemeckis hledal do svého připravovaného filmu Návrat do budoucnosti představitele pro výstředního vynálezce času, doktora Emmetta Browna. Lloydovi se tehdy do rukou dostal scénář – a ten po prvním přečtení hodil do koše.
Ne, bláznivý příběh o stroji času z DeLoreanu ho na papíře vůbec neoslovil. Bylo mu sedmačtyřicet, žil střídavě v New Yorku a Los Angeles, a zvažoval dokonce, že se vrátí k divadlu natrvalo. Ten večer ale nemohl usnout. Scénář ležel v odpadkovém koši a jako by ho volal.
Brzy ráno ho Christopher zmačkaný zase vytáhl, začetl se podruhé – a najednou ho uviděl jinýma očima. Uvědomil si, jak obrovský potenciál tahle postava má. Vždyť to byl klasický „Lloydovský“ podivín na steroidech: geniální, legrační, dojemně zanícený vědec s rozcuchanými vlasy a šíleným pohledem. Role jako stvořená pro něj.
Kývl tedy a ponořil se do práce. Když se v roce 1985 Návrat do budoucnosti objevil v kinech, stal se senzací. Z Christophera Lloyda se přes noc stala hvězda první velikosti. Jeho doktor Brown – potrhlý „Doc“ s výrazem šílence a srdcem dítěte – okouzlil diváky po celém světě.
Lloyd se stal navždy spojeným s touto ikonickou rolí – a to byla pro herce dvojaká výhra. Na jednu stranu sláva, peníze, davy fanoušků a nesmrtelná postava v popkultuře. Na stranu druhou stín typu rolí, z něhož není úniku. Kamkoli přišel, všichni v něm viděli „Doca Browna“ a volali na něj „Great Scott!“ nebo „Marty!“.
Christopher Lloyd ale nikdy netoužil po okázalostech Hollywoodu. Zatímco jiní by si slávu užívali, on zůstal překvapivě při zemi. Na premiérách se objevoval nerad, rozhovorům se vyhýbal.
Když ve druhé polovině 90. let proud velkých rolí zeslábl, nestěžoval si. Bral skromnější projekty, rodinné filmy, hostoval v seriálech.
Čtyři manželství a samota
Mezitím, co jeho profesionální dráha mířila vzhůru, osobní život byl jako na houpačce. Christopher Lloyd vstoupil do 80. let jako známý herec a podruhé ženatý muž. Jenže soužití s Kay Tornborgovou, ženou, která s ním sdílela jiskřivé počátky slávy, nevydrželo nápor změn.
Možná i proto se znovu vrhl střemhlav do dalšího vztahu – skoro jako by prchal před samotou. Již roku 1988 se potřetí oženil, s ženou jménem Carol Ann Vanek. Carol nebyla z branže, a Christopher jako by zkoušel, zda s „civilní“ partnerkou najde klidnější štěstí.
Jenže vztah vydržel pouhé tři roky. Krátké manželství skončilo roku 1991.
Tehdy, na prahu padesátky, kdy pro jiné nastává období zralosti a bilancování, stál Lloyd opět na křižovatce. Byl bohatý a slavný díky Návratu do budoucnosti, ale doma ho nikdo nečekal. Samota byla jeho věrnou společnicí, ač si ji sám nevybral. Snad v reakci na to zkusil štěstí počtvrté – roku 1992 se oženil se scenáristkou Jane Walker Woodovou. Jane byla Kanaďanka, inteligentní, klidná žena.
A zdálo se, že by mohla být pro neklidného Lloyda oporou. A zpočátku byla. Toto čtvrté manželství vydrželo nejdéle – třináct let, během nichž Christopher pomalu mizel z hollywoodských plakátů a vedl tišší život. Přestěhovali se do Kalifornie, do malebného Montecita poblíž Santa Barbary, kde si pořídili dům obklopený rozlehlou zahradou.
Nebyl to typický rodinný dům – na rozsáhlém pozemku stál zvláštní, prostorný, ale jednoložnicový dům, skoro symbolicky vystavěný jen pro dvě samotářské duše. Jenže ani s Jane nakonec nenašel trvalé štěstí.
Nové začátky
Listopad 2008. Večerní obloha nad Montecitem zrudla a vzduch se naplnil pachem kouře. V kalifornských kopcích vypukl nečekaný požár, později nazvaný Tea Fire. Živelné plameny nemilosrdně sežehly desítky domů včetně toho Christopherova. Během jediné noci přišel o všechno hmotné, co ho spojovalo s minulostí.
Když se po pár dnech vrátil z natáčení v Kanadě a prošel policejní blokádou ke svému pozemku, naskytl se mu pohled, který by zlomil srdce i mladšímu muži: cihlové zdi jeho milovaného domu byly zborcené, okna vyrazil žár, zahrada zčernalá. Tam, kde stával obývací pokoj plný knih, nebylo nic než popel.
Po požáru mu zbyla jen holá zem a holý život. Ale možná právě v tomto prázdnu se otevřel prostor pro něco nového. Christopher byl tehdy nucen začít téměř od nuly.
A právě tehdy do jeho života vstoupila další osoba. Když v roce 2012 prodával část pozemku, kde stával jeho vyhořelý dům, potkal realitní agentku Lisu, která mu s prodejem pomáhala. Byla o třicet dva let mladší, energická a empatická.
Ve svých téměř osmdesáti letech se Christopher Lloyd zamiloval znovu, tentokrát snad definitivně. S Lisou Loiaconovou, ženou která mu pomohla uzavřít minulost, se v roce 2016 oženil popáté. A ač je to možná překvapivé, jejich štěstí je pořád neopustilo.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Lloyd
https://www.theguardian.com/film/2010/apr/01/christopher-lloyd-back-to-the-future
https://www.latimes.com/archives/blogs/money-company/story/2008-11-14/christopher-lloyd-among-the-unlucky
https://www.nickiswift.com/1055415/the-sad-reason-christopher-lloyd-lost-his-home-in-2008/
https://www.hellomagazine.com/celebrities/874020/christopher-lloyd-back-to-the-future-inside-his-five-marriages/
https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/features/danny-devito-christopher-lloyd-one-flew-over-the-cuckoo-s-nest-taxi-a7726456.html
https://people.com/christopher-lloyd-wife-lisa-loiacono-rare-date-night-nobody-2-premiere-11789418
