„Byla jsem unavená ze svého vlastního hlasu.“ Renée Zellweger si dala pauzu a vrátila se pro Oscara

Na podzim 2014 se Renée Zellwegerová po delší době objevila na veřejnosti. Přišla na slavnostní večer magazínu Elle v Los Angeles a její fotografie z červeného koberce druhý den zaplnily internet. Důvodem však nebyl nový film ani ocenění – byla to její tvář. Herečka působila jinak, než jak si ji publikum pamatovalo z přelomu tisíciletí.

Bulvární média propírala, zda podstoupila plastickou operaci, a mnozí v online komentářích vyjadřovali údiv, že ji téměř nepoznávají. Zellwegerová na vlnu dohadů tehdy reagovala stručně: „Jsem ráda, že lidem připadám jiná. Žiju teď jiný, šťastný a naplněnější život a těší mě, že je to možná vidět,“ řekla časopisu People s tím, že se cítí zdravá a odpočatá.

Na čas se tím spekulace utišily – ale otázka, co vedlo jednu z nejúspěšnějších hereček své generace k náhlému ústupu z veřejného života, zůstala viset ve vzduchu.

Renée Zellwegerová pochází z městečka Katy v Texasu a na Texaské univerzitě v Austinu vystudovala anglickou literaturu; herectví ji tam výrazněji zaujalo až díky dramatickému kurzu. Po absolutoriu zůstala v rodném státě a zkoušela štěstí v nezávislých filmech. V roce 1994 ji v malém hororu Texaský masakr motorovou pilou 4 čekala jedna z prvních hlavních rolí – po boku začínajícího Matthewa McConaugheyho.

Film se ale širšího uvedení dočkal až později, když už oba herci byli slavnější. Z lokální herečky se však teprve měla stát mezinárodní hvězda. Zlom přišel o dva roky později díky režisérovi Cameronu Croweovi. Ten do svého filmu Jerry Maguire (1996) překvapivě obsadil na místo partnerky Toma Cruise naprosto neznámou mladou herečku z Texasu.

Zellwegerová získala roli svobodné matky Dorothy Boydové, která v hořké komedii o sportovním agentovi pronáší legendární větu „Měl jsi mě už při pozdravu.“ Diváky i kritiky si ihned získala přirozeností a civilním projevem. Film se stal světovým hitem a šestadvacetiletou herečku katapultoval mezi hollywoodskou elitu. Renée Zellwegerová se ze dne na den ocitla po boku největších hvězd své generace.

Po úspěchu Jerryho Maguirea patřila k nejobsazovanějším mladým herečkám v Hollywoodu. V následujících letech točila až tři filmy ročně a postupně zkusila různé žánry – romantickou komedii, thriller i černohumorné drama. Některé snímky zapadly, jiné zaznamenaly slušný ohlas, ale žádný nepřekonal průlomový efekt Jerryho Maguirea.

V roce 2000 se dokonce vrátila domů do Texasu a zahrála si titulní postavu v komedii Sestřička Betty, za kterou získala svůj první Zlatý glóbus. Přesto se zdálo, že jí stále chybí role, která by definitivně potvrdila její status nové hollywoodské hvězdy.

Právě takovou příležitost přinesl až nečekaný projekt z druhé strany Atlantiku. Britské studio Working Title hledalo obsazení pro filmovou adaptaci bestselleru Deník Bridget Jonesové, příběhu třicátnice z Londýna bojující s váhou, láskou i vlastní nejistotou. Volba padla na Renée Zellwegerovou – a v Británii to vzbudilo poprask.

Média ostře zpochybňovala, zda Američanka dokáže věrohodně zahrát ikonickou postavu, kterou si čtenáři spojovali s typicky britským humorem. Sama herečka přiznala, že nabídku brala jako velkou výzvu.

Před natáčením se přestěhovala do Londýna, tajně několik týdnů pracovala v kanceláři nakladatelství, aby nasála místní atmosféru, a poctivě trénovala anglický přízvuk. Kvůli roli neváhala ani výrazně změnit svou vizáž – přibrala téměř deset kilogramů, aby odpovídala románové předloze „oplácané“ Bridget.

Film Deník Bridget Jonesové měl premiéru v roce 2001 a stal se celosvětovou senzací. Zellwegerová získala uznání kritiků včetně nominace na Oscara. Britské publikum, zprvu skeptické, nakonec ocenilo, jak přesvědčivě napodobila jejich přízvuk i vystihla komediální tón literární hrdinky.

Postava roztomilé, trochu neurotické Bridget se zařadila mezi nezapomenutelné filmové hrdinky počátku století a Renée si vysloužila pověst herečky, která pro roli udělá cokoli. Místo jednorázové hvězdy z Ameriky v ní britský tisk začal vidět talentovanou kolegyni s mimořádným nasazením.

Úspěch Bridget Jonesové odstartoval nové období kariéry Renée Zellwegerové. Hned o rok později si střihla hlavní roli vyzývavé vražedkyně Roxie Hartové v opulentním muzikálu Chicago (2002). Zpívala a tančila po boku Catherine Zeta-Jonesové a Richarda Gerea a opět sklidila chválu i nominaci na Oscara.

Z milované „Bridget“ se proměnila v herečku s širším rejstříkem, schopnou komediální i muzikálové polohy. Ve třech po sobě jdoucích oscarových ročnících 2002, 2003 a 2004 tak získala tři nominace za tři zcela odlišné role.

Právě třetí nominace proměnila sen v realitu. V americkém válečném dramatu Návrat do Cold Mountain (2003) dostala Renée Zellwegerová možnost zahrát si čistě vážnou postavu. Režisér Anthony Minghella jí svěřil roli Ruby, drsné farmářské dívky, která pomáhá hlavní hrdince (Nicole Kidmanová) přežít na opuštěném statku v době války Severu proti Jihu.

Zellwegerová kvůli této roli opět výrazně přizpůsobila svůj vzhled – na plátně se objevila neupravená, s hrubým přízvukem amerického Jihu a se zarputilým výrazem ženy zvyklé tvrdě pracovat rukama. Film samotný získal smíšené reakce kritiky, ale výkon Renée byl vyzdvihován jako jeden z jeho vrcholů. V roce 2004 si pak herečka došla na pódium pro Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.

Ve svých čtyřiatřiceti letech tak měla na kontě dva Zlaté glóby a jednoho Oscara, patřila k nejvýraznějším tvářím Hollywoodu a zdálo se, že ji čeká další desetiletí úspěšné práce. Po zisku Oscara pokračovala v rychlém tempu – ještě téhož roku 2004 natočila pokračování Bridget Jonesové a v dalších letech přijímala jednu roli za druhou.

Objevila se například jako legendární spisovatelka Beatrix Potterová v životopisném snímku Miss Potter (2006) nebo po boku Russella Crowea v boxerském dramatu Těžká váha (2005). Přesto žádný z těchto filmů nepřinesl zdaleka takový ohlas jako její dřívější hity.

Na přelomu desetiletí se navíc stále častěji ozývaly hlasy, že bývalá „Bridget“ už trochu ztrácí půvab a energie jí ubývá. Každoroční maraton natáčení se podepisoval na únavě. Renée Zellwegerová zůstávala profesionálkou a na veřejnosti podobné úvahy nekomentovala – ale uvnitř v ní uzrávalo rozhodnutí, které okolí nečekalo.

Po roce 2010 přestala Renée Zellwegerová přijímat nové filmové nabídky. Její jméno postupně mizelo z titulků kin a herečka, ještě nedávno všudypřítomná, se stáhla do ústraní. Veřejně své důvody tehdy nevysvětlovala. Až s odstupem mnoha let připustila, že intenzivní pracovní tempo ji vyčerpávalo a začala ztrácet radost z herectví.

„Byla jsem unavená ze svého vlastního hlasu,“ řekla v rozhovoru pro magazín Vogue. Každá další role jí prý připadala jako opakování téhož. Úplné přerušení kariéry proto brala jako nutnou pauzu, aby si odpočinula a „dala se zdravotně dohromady“. Původně neřekla, na jak dlouho zmizí – nakonec se z plánované přestávky stalo šest let bez uvedeného filmu.

Šestiletá absence v showbyznysu je v Hollywoodu neobvykle dlouhá doba, zvlášť pro herečku v nejlepších letech. Mladší kolegyně mezitím obsazovaly nové role a dřívější sláva Renée Zellwegerové pomalu bledla. Když se po několika letech klidu znenadání objevila na zmíněném galavečeru v roce 2014, její někdejší fanoušci i filmová veřejnost na okamžik zbystřili – a hned nato se ozval i bulvár.

Místo uvítání zpět však herečku čekala studená sprcha v podobě výsměšných článků o „novém obličeji“ a spekulací o plastikách. Zellwegerová mlčela, ale z očividně nežádané pozornosti bylo patrné, proč se předtím Hollywoodu nasytila.

Trvalo další dva roky, než porušila své mlčení. V létě 2016, kdy se už chystala k návratu před kameru, publikovala osobní esej na serveru Huffington Post. Otevřeně v ní reagovala na neustálou pozornost věnovanou ženskému vzhledu v zábavním průmyslu. „Není to sice ničí starost, ale nerozhodla jsem se změnit svůj obličej ani podstoupit operaci očí,“ napsala s odkazem na kolující zvěsti.

Kritiku svého vzhledu označila za bulvární posedlost, která odvádí pozornost od skutečných hodnot člověka a výkonů jeho práce. Herečka zároveň vyzvala média i veřejnost, aby „dokázali víc“ – aby přestali posuzovat ženy podle fyzických proměn a měřítek věčného mládí.

Návrat před kameru pojala Renée Zellwegerová stylově – opět jako Bridget Jonesovou. V roce 2016 vzniklo třetí pokračování s názvem Dítě Bridget Jonesové a tvůrci si neuměli představit, že by titulní roli hrála jiná herečka. Zellwegerová tak ve svých sedmačtyřiceti letech navázala na postavu, kterou poprvé ztvárnila jako třicátnice. Film i její výkon přijaly recenze slušně, návštěvníci kin s nostalgií ocenili návrat sympatické hrdinky.

Pozornost kolem údajné změny vzhledu jako by rázem ustoupila do pozadí. Renée se znovu objevovala v televizi a v rozhovorech, tentokrát však hlavně v souvislosti se svou prací. Bylo zjevné, že i po letech mimo branži neztratila nic ze svého talentu ani popularity u diváků.

Prvním skutečně velkým projektem po pauze se však stal až film Judy. Biografické drama o herecké legendě Judy Garlandové mělo premiéru v roce 2019 a šlo o mnohem náročnější úkol než milá komedie Bridget Jonesové. Judy Garlandová byla ikonou klasického Hollywoodu a také tragickou postavou – talentovaná zpěvačka a herečka, kterou filmový průmysl do značné míry zničil.

Zellwegerová se do této role pustila naplno. Musela zvládnout zazpívat Garlandové slavné písně svým vlastním hlasem a zároveň autenticky zpodobnit hvězdu ve složité životní etapě. Film se soustředí na poslední rok života Garlandové, poznamenaný vyčerpáním, prášky a tlakem na comebackové koncerty v Londýně. Renée tak ve filmu zprostředkovala obraz stárnoucí umělkyně snažící se naposledy dokázat své kvality – paralela s její vlastní zkušeností se nabízela, i když skutečná situace Zellwegerové byla nesrovnatelně optimističtější.

V únoru 2020, ve svých padesáti letech, stála znovu na pódiu Dolby Theatre v Los Angeles a přebírala Oscara – tentokrát za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Druhá zlatá soška v její kariéře symbolicky stvrdila, že návrat po pauze byl úspěšný. Bylo to zvláštní vítězství i osobní zadostiučinění: herečka, kterou mnozí odepsali, se dokázala vrátit na vrchol.

Zdroje:

https://www.theguardian.com/film/2014/oct/22/renee-zellweger-new-look-is-down-to-happy-healthy-lifestyle-not-surgery

https://www.huffpost.com/entry/we-can-do-better_b_11355000

https://www.britannica.com/biography/Renee-Zellweger

https://goldenglobes.com/person/renee-zellweger/

https://people.com/why-renee-zellweger-took-acting-hiatus-6-years-sick-of-voice-8774952

https://www.vanityfair.com/hollywood/story/why-renee-zellweger-needed-to-stop-acting-for-six-years-i-got-healthy

https://www.theguardian.com/film/2020/feb/10/renee-zellweger-wins-best-actress-oscar-for-judy

https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/2020