Článek
Tomáš Karger se podle svých vzpomínek probírá na nemocniční posteli. Hlava se mu pomalu zbavuje zbytků halucinací a uklidňujících léků. Není to žádná filmová scéna, ale realita, kterou později popsal v rozhovoru. Po pětadvaceti letech každodenního pití skončil oblíbený herec ve stavu, který může být pro lidi závislé na alkoholu život ohrožující – v deliriu tremens.
Karger, dnes jednašedesátiletý herec a dabér, patřil léta ke spolehlivým tvářím českého filmu i divadla. Poprvé stál na jevišti už jako pětiletý kluk a herectví zasvětil celý život. Na prknech a před kamerou ztvárňoval desítky rolí a navenek působil profesionálně.
Jen nejbližší okolí tušilo, že mezitím dlouhé roky bojuje se sílící závislostí na alkoholu. Teprve nedávno svůj dosud skrytý příběh otevřeně popsal. „Pětadvacet let jsem pil,“ konstatuje v rozhovoru pro Deník N a líčí, jak ho závislost na alkoholu dohnala až k život ohrožujícímu kolapsu a následné náročné cestě ven.
Po absolvování DAMU na konci 80. let nastoupil Tomáš Karger do Městského divadla v Mostě. Krátce nato přišla sametová revoluce a mladý herec se v euforii počátku 90. let vrátil do Prahy. V roce 1990 patřil k zakládajícím členům nového divadelního spolku Kašpar. Tehdejší doba přála bohémskému divadelnímu životu – zkoušelo se, hrálo a často se po večerech společně popíjelo. V prostředí zákulisí nebylo pivo či sklenka vína ničím výjimečným, a tak ani Kargerovy rostoucí dávky alkoholu zpočátku nevzbudily pozornost.
Zanedlouho po založení Kašparu získal Karger výraznou filmovou příležitost. V psychologickém dramatu Houpačka (1990) ztvárnil hlavní roli mladého muzikanta Honzy a dočkal se uznání kritiky. Filmová hvězda se z něj však nestala – v dalších letech se věnoval hlavně divadlu a objevoval se spíše v menších úlohách. Souběžně s tím ale podle jeho vlastních slov pomalu narůstala i jeho spotřeba alkoholu.
Z původně příležitostného pití po představeních se postupně stal každodenní zvyk. Karger se ocitl na trajektorii takzvaného funkčního alkoholika – nadále spolehlivě vystupoval a pracoval, navenek neměl pověst potížisty, přestože stále častěji všechen volný čas trávil s lahví.
Jak sám přiznává, v pozdějších letech už na jeviště nevycházel zcela střízlivý. Zpočátku mu možná alkohol pomáhal zahnat trému, časem se z této berličky stala nezbytnost – před představením měl v sobě vždy alespoň nějaké pivo či panáka, jinak by se mu třásly ruce. V určité fázi si dokonce musel loknout i v zákulisí těsně před výstupem, aby byl schopen odehrát svou roli.
Okolí jeho problémy dlouho nevidělo, nebo vidět nechtělo. Občasné popíjení patřilo k herecké branži tak samozřejmě jako potlesk publika a Karger své excesy zprvu dobře skrýval. Na zkoušky a natáčení dorážel v relativně funkčním stavu – pil průběžně a udržoval si zdání normálního fungování. Nikdy se nestal aktérem žádného skandálu, nikdo ho nechytil při řízení pod vlivem. I díky tomu mohl před světem předstírat, že je v pořádku, a dál den za dnem pokračovat v pití.
Postupem let však alkohol podle jeho výpovědi zanechával na Kargerovi stále zřetelnější stopy. Ranní třes rukou a rozostřené vidění se staly běžnou součástí jeho dní. Bez „napravovací“ skleničky se nedokázal po probuzení ani postavit na nohy. Játra i nervový systém dostávaly zabrat. Z několika piv denně se postupně stala lahev tvrdého alkoholu, která padla za den, někdy i více.
Přesto Karger dál hrál v divadle a přijímal menší role v televizních seriálech. Mihl se například v oblíbené Ulici, kde hrál Milana Habarta, zahrál si epizodní postavy v kriminálkách jako Policie Modrava či Specialisté, a pravidelně daboval zahraniční filmy. Chvíle zdánlivě normálního fungování střídaly fáze, kdy pil od rána do noci.
Pokud se ho někdo z blízkých přece jen pokusil upozornit, že to přehání, vždy dokázal situaci zlehčit a uklidnit je. Sám před sebou problém dlouho omlouval tím, že „pije vlastně každý“ a že on přece svou práci zvládá. Ve skutečnosti se však pomalu blížil okamžik, kdy už dál fungovat nebude.
Delirium tremens
Až po čtvrtstoletí soustavného pití přišel skutečný kolaps. Kargerův organismus už nápor nezvládl. Jednoho dne, krátce po padesátce, prožil herec stav, který patří k nejtěžším alkoholovým odvykacím syndromům: delirium tremens. Zpočátku to podle jeho popisu vypadalo „jen“ jako silná kocovina, následovaná úzkostí a třesem celého těla.
Během pár hodin se ale přidaly zmatenost a děsivé halucinace. Karger ztratil pojem o realitě. Jeho srdce bušilo zrychleně, potil se a nebyl schopen souvisle mluvit. V takovém stavu už šlo o život – delirium tremens může být bez lékařské péče smrtelně nebezpečné. Naštěstí si okolí všimlo, že je vážně zle, a zavolalo záchranku.
Sanitka převezla Kargera v kritickém stavu do nemocnice. Lékaři se ho snažili stabilizovat a zvládnout akutní abstinenční stav, v němž se jeho tělo ocitlo po dlouhodobém pití. Několik následujících dnů strávil pod odborným dohledem.
Když se probral, ležel na nemocničním lůžku, oslabený a zmatený. Netušil přesně, co se stalo, a musel si vyslechnout nepříjemnou pravdu. Doktoři mu vysvětlili, že prodělal akutní delirium tremens – a měl velké štěstí, že ho přežil. Stačilo málo a vše mohlo skončit tragicky.
Tak dramaticky se uzavřela jedna životní etapa, během níž alkohol diktoval Tomáši Kargerovi každý den. Herec se ocitl na pomyslném dně. Poprvé stál před nekompromisní volbou: buď okamžitě začne se svou závislostí něco dělat, nebo ho pití brzy zahubí. Sám si v tu chvíli plně uvědomil, že návrat k alkoholu by pro něj znamenal rozsudek smrti. Pokud chtěl žít, musel se alkoholu nadobro vzdát.
Léčba závislosti
Bezprostředně po překonání akutního deliria zůstal Karger ještě nějaký čas hospitalizovaný. Pod dohledem odborníků absolvoval detoxikaci organismu – lékaři mu pomohli zvládnout nejhorší fyzické abstinenční příznaky. Následně nastoupil specializovanou léčbu závislosti. Několik týdnů strávil na oddělení léčby návykových nemocí, kde se začal učit žít bez alkoholu. Poprvé po mnoha letech byl zcela střízlivý a musel se vyrovnávat s tím, co to obnáší.
Abstinence v počáteční fázi nebyla vůbec snadná. Tělo i psychika reagovaly bouřlivě na náhlou nepřítomnost látky, na kterou si zvykaly přes dvacet let. Karger trpěl nespavostí, úzkostmi a silnými chutěmi znovu se napít. Organismus vyčerpaný dlouhodobým pitím se vzpamatovával jen pozvolna.
Každý den bez alkoholu byl pro něj malou zkouškou vůle. Na klinice měl naštěstí k dispozici lékaře i terapeuty, kteří mu pomáhali krizové stavy překonat. Absolvoval individuální terapie i skupinová setkání abstinentů, kde poprvé nahlas pojmenoval svůj problém: byl alkoholik a už nikdy nesmí pít ani kapku.
Postupně se jeho stav zlepšoval. Po několika týdnech se tělesné příznaky zmírnily – třes ustal, spánek se začal vracet do normálu. Nejtěžší boj se odehrával v hlavě. Každý den se musel znovu rozhodnout zůstat střízlivý. Pomohlo mu, že zásadně změnil svůj denní režim. V rámci terapie začal pravidelně cvičit. Fyzická aktivita mu ulevovala od stresu a zlepšovala náladu.
Úplně se vyhýbal prostředí, kde by ho mohlo lákat pití – přestal chodit do hospod, na večírky a raději trávil čas s blízkými, kteří ho podporovali v abstinenci. Naučil se také nahrazovat dřívější „rituály“ s lahví jinými činnostmi. Kdykoli pocítil nutkání napít se, zašel si na procházku, pustil si film nebo zvedl telefon a zavolal příteli. Pomalu si začal budovat nový život, v němž alkohol neměl místo.
Po několika měsících intenzivní léčby opustil nemocniční prostředí jako abstinent. Samozřejmě tím nic nekončilo – teď ho čekala výzva obstát venku, v běžném životě, bez podpěry alkoholu. Karger byl ale pevně rozhodnutý už nepít. Dobře věděl, že další podobný kolaps by nemusel přežít. Svůj závazek proto bral velmi vážně.
Návrat do běžného života nebyl pro Kargera jednoduchý, ale zvládl ho. Držel se pokynů lékařů a nadále docházel na terapie jako ambulantní pacient. Zároveň se po čase opatrně vrátil k práci. Herectví ani dabování nechtěl vzdát – jsou součástí jeho identity.
Poprvé po mnoha letech však stanul na jevišti zcela střízlivý. Zpočátku to byl zvláštní pocit. Musel se znovu naučit zvládat trému před představením bez „tekuté odvahy“. Při prvních vystoupeních cítil nervozitu mnohem silněji než dřív, zároveň ale vnímal vše kolem sebe s novou jasností. Role prožíval intenzivně, s čistou hlavou a plně přítomný v okamžiku. Brzy zjistil, že hrát dokáže i bez kapky alkoholu – a dokonce lépe.
S odstupem Karger otevřeně připouští, že alkohol mu vzal obrovský kus života. Promarněné roky ani část poškozeného zdraví už zpět nezíská.
Zdroje:
https://denikn.cz/2019337/ta-chemie-vam-rozlozi-mozek-obcas-jsem-se-za-sebe-strasne-stydel-lici-herec-karger-boj-s-alkoholem/
https://denikn.cz/minuta/2033045/
https://www.divadlovceletne.cz/herec/tomas-karger/
https://www.dramox.tv/celebrity/157-tomas-karger
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/6712/tomas-karger
https://www.serialzone.cz/osobnost/tomas-karger/
https://actorsmap.cz/herec/tomas-karger
https://www.fdb.cz/film/5942-houpacka
