Článek
Tomáš zmizel 20. března 1995. Byl mu teprve deset let. Když se nevrátil domů, rozběhlo se pátrání, do něhož se podle pozdějších vzpomínek zapojilo velké množství lidí z Ostrova. Po městě se objevily plakáty s jeho fotografií, lidé pročesávali okolí a každý doufal, že se jen někde zdržel a celý příběh skončí šťastným návratem domů. Čas však ubíhal a naděje slábla.
Ještě děsivější byla atmosféra, která se kolem zmizení vytvořila. Mezi lidmi se šířil strach z možného sexuálního pachatele. Policie však podle dobového případu veřejnost uklidňovala, že takový člověk v regionu není známý. O to krutější bylo pozdější zjištění. Tomáš vůbec nezmizel někam do vzdálených lesů. Jeho tělo bylo nalezeno přímo v Ostrově, v bytě jednapadesátiletého Františka Kahánka.
Kahánek byl recidivista a sexuální deviant. Právě jeho byt se stal místem, kde pátrání po dítěti skončilo tím nejhorším možným způsobem. Pitva podle dostupných informací potvrdila sexuální napadení a smrt způsobenou bodnými ranami. Jako zbraň byl uváděn vojenský bajonet.
Když policisté počátkem dubna byt prohledali, Tomášovi už nemohli pomoci. Kahánek byl pryč. Ukázalo se, že uprchl z města a ukrýval se v lesích poblíž Moříčova. Tím začala druhá část případu – pátrání po muži, který se stal hlavním podezřelým z brutálního zločinu.
Okolnosti jeho dopadení působí téměř neuvěřitelně. Jeho úkryt neobjevila speciální jednotka s termovizí ani vrtulník kroužící nad lesem. Podle tehdejšího policejního mluvčího Miroslava Šouleje narazili na Kahánkův stan dva studenti. Jeden z nich šel druhému ukázat místo, kde dříve běhal triatlon, když si v křoví všimli ukrytého tábořiště a muže odpovídajícího popisu hledaného podezřelého. Zavolali na linku 158.
Kahánek měl při příjezdu policie zkusit poštvat na zasahující svého psa. Zvíře však uteklo a neozbrojeného muže policisté zadrželi bez jediného výstřelu. Dlouhé skrývání v lesích tak skončilo bez filmové přestřelky nebo dramatického útěku.
Při výslechu se podle dobových a pozdějších zpráv k činu přiznal. Před soud se však František Kahánek nikdy nedostal.
Za pět hodin byl mrtvý
V sobotu 8. dubna 1995 krátce po poledni byl Kahánek převezen do vazební věznice v Horním Slavkově. Přežil tam přibližně pět hodin. Potom byl nalezen v kritickém stavu a přivolaný lékař už mu nedokázal pomoci.
První vysvětlení pracovalo s pádem na mokré podlaze. Jenže výsledky pitvy tak jednoduchou verzi velmi rychle zpochybnily. Kahánek měl vážné poranění hlavy, krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou a následný otok mozku. Dále utrpěl oboustranné zlomeniny žeber, zlomeninu hrudní kosti, četné krevní podlitiny a další zranění. Podle soudních lékařů takový rozsah poranění pouhému uklouznutí neodpovídal.
Okamžitě se začalo mluvit o odplatě. Případ měl totiž ještě jeden mimořádně citlivý rozměr. Tomášův otec pracoval jako příslušník Vězeňské služby. Deník později uváděl, že působil ve věznici v Ostrově nad Ohří. Právě tato skutečnost rozpoutala spekulace, že Kahánkova smrt nebyla nehoda, ale pomsta lidí z vězeňského prostředí za vraždu dítěte jejich kolegy.
Důležitým svědkem dalšího vyšetřování se stal jeden z tehdejších vězňů, v pozdějších článcích uváděný jako Michal D. Tvrdil, že byl v sousední cele a přes stěnu slyšel, jak dozorci Kahánkovi vyhrožují. Podle jeho výpovědi měl být Kahánek přibližně na půl hodiny odveden a po návratu spoluvězňům sdělit, že byl zbit. Krátce nato zemřel.
Právě toto svědectví patřilo mezi důvody, proč byli čtyři příslušníci Vězeňské služby postaveni před soud. Případ měl navíc tak závažný dopad, že zasáhl i nejvyšší vedení českého vězeňství. Americká zpráva o lidských právech z roku 1995 uváděla, že vládní vyšetřování nedokázalo vyloučit nedbalost nebo spoluúčast vězeňských dozorců a že následně skončil ve funkci nejvyšší představitel Vězeňské služby. Také další dobové články spojují konec tehdejšího generálního ředitele Zdeňka Karabce právě s „případem Kahánek“.
Soudní řízení pokračovalo i následující rok. Čtyři dozorci čelili obžalobě v souvislosti s Kahánkovým zraněním a smrtí. Obžalovaní vinu na jeho smrti odmítali a objevovala se rovněž verze, že jej mohli zbít spoluvězni.
V prosinci 1996 byli tři ze čtyř obžalovaných dozorců zproštěni obžaloby. Čtvrtý dostal šestiměsíční trest s podmíněným odkladem na jeden rok. Podle dobových zpráv přiznal, že Kahánka udeřil do břicha. Nikdo však nebyl odsouzen za to, že Františka Kahánka usmrtil.
Případ vyvolal v polovině devadesátých let obrovské emoce. Brutální smrt desetiletého dítěte a následná smrt hlavního podezřelého ve státní vazbě vytvořily směs strachu, hněvu a touhy po co nejtvrdším trestu. Tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde obdržel petici s téměř jedenácti tisíci podpisy, jejíž signatáři požadovali dočasné znovuzavedení trestu smrti. Trest smrti se do českého právního řádu však nevrátil.
Zdroje:
https://plzensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/bez-slitovani-dite-pedofil-zneuzil-a-ubodal-za-mrizemi-prezil-jen-par-hodin-2022.html
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/matka-na-pohreb-terezky-neprisla.A010620_200907_krimi_mhk
https://www.refworld.org/reference/annualreport/usdos/1996/24867
https://1997-2001.state.gov/global/human_rights/1996_hrp_report/czechrep.html
https://www.refworld.org/reference/annualreport/amnesty/1996/81406
https://www.amnesty.org/ru/wp-content/uploads/2021/05/POL1000021996ENGLISH.pdf
https://old.cak.cz/assets/files/176/BA_96_09.pdf
https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/23886/landorov%C3%A1_2013_dp.pdf?isAllowed=y&sequence=1
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/trest-smrti-lide-jsou-pro-politici-proti.A040201_212346_domaci_fri
